Bágh, Pákistán - Malému Abbásovi je dnes šest let. Hraje si ostatními dětmi, směje se. Co prožil před více než dvěma lety, je pro něj jen matná vzpomínka. Pro jeho rodiče a starší sourozence jsou však vzpomínky stále živé.
8. října 2005 se krátce před devátou hodinou ráno začala v Kašmíru třást zem. Tehdy čtyřletý Abbás byl tou dobou na zahradě. Vystrašený z toho, co se děje, vběhl do domu, který se nad ním sevřel jako past. Celé stavení ze dřeva hlíny a kamení se zřítilo během několika vteřin.
Chlapce se rodině podařilo ze sutin vyprostit. Živého a bez vážných zranění. Z veškerého cennějšího majetku pak už zachránili jen televizi.
Solidarita v těžkých chvílích
"První den po zemětřesení jsem obešel stromy v okolí a sesbíral jablka, abychom měli co jíst," vzpomíná Haját, otec dvanácti dětí včetně nejmladšího Abbáse.
"Druhý den nám pomohl soused, který měl obchod u cesty. Ze svého krámku zachránil nějaké potraviny a podělil se s námi. Lidé se o neštěstí dozvěděli okamžitě a solidarita byla obrovská, jenže zemětřesení způsobilo mnoho závalů na silnici, a tak byla naše osada dlouho nedostupná," vypráví dál o těžkém období, kdy jeho rodina začínala doslova od nuly.
Poté přispěchal na pomoc syn, který tou dobou pracoval ve vzdáleném Láhauru. Přijel a přivezl nejnutnější věci pro přežití. V dalších dnech začaly distribuovat pomoc i nevládní organizace.
Ještě rok po zemětřesení žila Hajátova rodina v provizorním přístřešku. Od vlády dostali jen první splátku z přislíbených kompenzačních peněz. Za ně koupil Haját krávu. Obživa rodiny byla pro něj prioritou.
Infobox
Katastrofa a pomoc
V říjnu 2005 zasáhlo severní horské oblasti Pákistánu a severní hranice Indie silné zemětřesení o síle 7,6 stupňů Richterovy škály.
Jedna z největších katastrof posledních desetiletí si vyžádala 80 000 lidských životů a více než tři miliony osob připravila o střechu nad hlavou. V Pákistánu byly postiženy zejména chudé severozápadní provincie a oblast Ázád Kašmír.
Mnoho vesnic i měst bylo kompletně zničeno, byla těžce ochromena infrastruktura a 95 procent veškerých škol a zdravotnických zařízení bylo v troskách.
Společnost Člověk v tísni proto uvolnila na okamžitou pomoc Pákistánu půl milionu korun z fondu rychlé pomoci, který má k dispozici díky příspěvkům Klubu Přátel Člověka v tísni.
Zároveň Člověk v tísni vyhlásil veřejnou sbírku "SOS Pákistán", na které se sešlo více než 18 milionů korun, včetně 6 milionů korun od Magistrátu hl.m. Prahy.
Druhou splátku rodina nedostala ani dva roky po zemětřesení. Opět se vzmohli hlavně vlastním přičiněním.
Pomoc zvenčí
V oblasti začalo působit mnoho zahraničních nevládních organizací. U jedné z nich našel Haját a jeden jeho syn na čas zaměstnaní. Mimo to si přivydělával jako kuchař. Pomohli i příbuzní, které zemětřesení přímo nezasáhlo.
"Před zemětřesením jsme měli podobný dům, ale s plochou hliněnou střechou," říká Haját se znatelnou úlevou před svým novým domem. Nyní má jeho stavení sedlovou střechu z pozinkovaného plechu.
Za domkem obhospodařuje malé políčko s kukuřicí, po dvorku pobíhají slepice a pasou se dvě kozy. V chlévě má krávu, koupenou za kompenzační peníze a teprve několik týdnů staré telátko. Všechny děti chodí do školy.
Na první pohled vypadá místo, kde žije Hajátova rodina, téměř idylicky. Tragédii, která se tu odehrála před více než dvěma lety, tu však stále připomíná třiceticentimetrová, velmi pomalu se zacelující brázda, která se táhne přes celou zahradu v místě, kde se tenkrát rozestoupila země.
Lidem, kteří prožili trauma po zemětřesení, pomáhá psychosociální centrum Noor Bagh, které zřídila organizace Člověk v tísni. Projekt je financován německou organizací Welt Hunger Hilfe.
Autor je pracovníkem společnosti Člověk v tísni v Pákistánu
