Kde se právě teď nachází žena obviněná z toho, že před osmi lety v hádce se svými sousedkami údajně urazila proroka Mohameda, není jasné. Podle informací americké stanice CNN na blíže neurčeném místě v Pákistánu. Jisté ale je, že jí jde o život.
Hnutí bojovníků proti rouhačům vzniklo v Pákistánu před několika lety a rychle se rozšířilo po celé zemi. Jak píše americký deník Washington Post, jejich úspěch může pramenit z toho, že se nesnaží prosazovat radikální ideologii ani nenabádá k teroristickým praktikám. Místo toho se obracejí na běžné muslimy s tím, aby bránili principy své víry a hlavně proroka Mohameda.
Právě proto mají přísné zákony, včetně toho proti rouhačství, tak velkou podporu veřejnosti. Od roku 1990 bylo údajně zabito 65 lidí kvůli obvinění z rouhání.
Vytváří to tlak i na politickou elitu. Ve vládě sedí jen muslimové, kteří musí balancovat na hraně: snaží se potlačit náboženské napětí v zemi a přitom nevypadat jako lidé málo oddaní islámské víře. Konzervativnější politici pak naopak často podporují tvrdé tresty jen proto, aby si uchovali pevnou voličskou základnu, píše BBC.
Stejně jako v případě Asii Bibiové. Soud ji sice propustil, ale po protestech jí zakázal vycestovat ze země.
Proč právě křesťané?
Křesťané v Pákistánu tvoří asi jen 1,6 procenta populace. Nejvíce jich žije v největší a zároveň nejlidnatější provincii Paňdžáb. Většina pákistánských křesťanů původně pochází z nižších indických kast, jejichž členové v období Britské Indie raději konvertovali.
I dnes zůstávají křesťanské komunity v Pákistánu jedněmi z nejchudších. V Paňdžábu jsou celé křesťanské vesnice, jejichž obyvatelé pracují jako dělníci a farmáři. Ve větších městech, jako je například Karáčí, zase žijí ti bohatší z nich. Všichni jsou ale stejně zranitelní.
V zemi působí radikální islamisté i odnož teroristického hnutí Tálibán. Útoky islamistů na křesťanskou menšinu kvůli rouhačství se stupňují.
"Máme toho s muslimy mnoho společného. Nejsme proti zákonu proti rouhání, jen chceme zabránit tomu, aby se zneužíval," cituje americký list Mary Gillovou, křesťanku ze zastupitelského sboru města Láhaur v Paňdžábu.
Ani sami vůdci islamistických aktivistů často oficiálně proti křesťanské komunitě vůbec nic nemají. Obvinění z rouhačství pak spíš využívají k řešení neshod a šarvátek mezi lidmi. A mnohdy i ke mstě. Letos v únoru obvinila skupina islamistů dvacetiletého Patrase Masiho z rouhačtsví, protože údajně někomu ve zprávě na Facebooku poslal fotku muže stojícího na hrobce proroka Mohameda. Sepsali stížnost u policie a spolu s rozčíleným davem se ho vydali zatknout.
Rouhačství jako záminka
Jenže Masiho rodina mluví o úplně jiném příběhu. Za vším mohla stát mladíkova hádka s muslimskými sousedy - a problém s majitelem pozemku, který se snaží zbavit se chudých křesťanů a pronajímat půdu za lepší peníze. Fotka, která celý rozruch vyvolala, byla navíc odeslána v den, kdy měl být jeho telefon v opravně.
Bez ohledu na to, jestli bude Masih nakonec shledán nevinným, jeho rodina bude žít už navždy v obavách. "Naše životy skončily. Odteď už budeme mít vždycky strach. Nikdo, kdo byl jednou obviněn z rouhačství, tu není v bezpečí," komentoval případ jeho otec.
Pákistán není jedinou zemí na světě, jejíž právní systém obsahuje zákon o rouhačství. Normy nějakým způsobem zakazující urážet náboženství má na sedm desítek států. Už mnohem méně zemí jejich porušení trestá smrtí a Pákistán je výjimečný v tom, že zákon zneužívá proti náboženským menšinám. V posledních letech hlavně proti křesťanům.
