Pokud by se spolu bavily tři nebo čtyři generace obyvatel jižní polokoule, každý by za normální počasí považoval něco jiného. Podle nové studie vědců z americké University of Colorado Boulder za to může mimo jiné stav, v jakém se nachází ozonová vrstva.
Tato součást atmosféry totiž ovlivňuje jev, kterému se říká tryskové proudění, a právě ten má dopad na počasí. Tryskové proudění původně směřovalo od západu na východ, avšak kvůli ozonové díře se v minulosti po každém desetiletí vychýlilo ze své trasy o jeden stupeň směrem na jih.
To mělo například za následek, že srážky, které dříve dopadaly na Austrálii, nově končily v moři. Také docházelo k větší koncentraci soli v oceánech.
The ozone layer is healing and redirecting wind flows around the globe https://t.co/Obc5S3k5nh pic.twitter.com/L1m7uidenH
— New Scientist (@newscientist) March 26, 2020
Jenže data ze satelitů a klimatických simulací podle studie ukazují, že toto stáčení se na přelomu tisíciletí zastavilo a nyní se postupně vrací zpět do původní podoby. Díky tomu by v budoucnu mohlo víc pršet na jihu Chile, v Argentině a v Austrálii. Naopak méně srážek by dopadalo do centra Jižní Ameriky nebo na východní pobřeží Afriky.
Zjištění studie je v tomto ohledu převratné, říkají i ostatní vědci. Například Martyn Chipperfield z britské Univerzity v Leedsu uvedl pro odborný časopis New Scientist, že takto dochází k obnově ozonové vrstvy a zároveň se vrací k normálu i věci, na které měl vznik díry vliv.
Přetahovaná se skleníkovými plyny
Za několik desítek let by se tak počasí mohlo vrátit ke stavu, v jakém bylo téměř před sto lety. Látky způsobující úbytek ozonu jsou sice zakázané a většina zemí od jejich výroby už upustila, nicméně chemikálie, které se do atmosféry už dostaly, v ní ještě dlouho vydrží.
Vedoucí studie Antara Banerjeeová také upozorňuje, že změna přijde na různých místech v různou dobu. Například na severní polokouli se ozonová vrstva vrátí ke stavu, v jakém byla v 80. letech minulého století, po roce 2030. Na většině jižní polokoule to ale bude až kolem roku 2050. A nad Antarktidou, kde se díra vytvořila, by mohlo dojít k obnově až po roce 2060.
Ani to však nezaručí stoprocentní úspěch. "Stále musíme bojovat se změnou klimatu," říká Chipperfield.
"Je to přetahovaná mezi obnovou ozonové vrstvy a přibývajícími emisemi oxidu uhličitého," souhlasí i Banerjeeová v britském deníku The Guardian. "V budoucnu by ozon mohl dominovat a vrátit proudění zpátky k rovníku. Ale jednou, až bude obnova kompletní, může oxid uhličitý proudění otočit zpátky směrem na jih," dodává.
Zmenšování ozonové díry
Narušení ozonové vrstvy způsobily takzvané freony, chemikálie v chladicích zařízeních a aerosolech používané od 30. let minulého století. Freony v atmosféře snižovaly obsah ozonu, až nad Antarktidou vznikla ozonová díra. Na nutnosti nápravy se v roce 1987 shodly v Montrealském protokolu téměř všechny státy světa, které se zavázaly k zákazu výroby látek poškozujících ozon.
Podle Alexeje Karpechka z Finského meteorologického institutu výzkum také ukázal, jak může fungovat jednotný postup mnoha států. "Vidíme, že koordinovaná akce funguje. To je důležitá zpráva nejen pro nás, ale i pro ty, kdo vypouští skleníkové plyny. Ukazuje to, že dokážeme ovlivnit klima planety v obou směrech - v tom špatném i v tom, kdy se snažíme odvrátit škody, které jsme napáchali," řekl listu The Guardian.
