reklama
 
 

Otrokářství skončilo před 200 lety? Kdepak

28. 3. 2007 0:00
Nouakchott - Nenosí sice řetězy, ani nemají vypálený cejch svých pánů, ale jsou stále otroky. Na začátku 21. století je to šokující anomálie.

"Narodil jsem se jako otrok. Celá moje rodina, všichni moji předkové byli jejich otroky. Moje teta a bratři u nich slouží jako otroci dodnes," vypráví Matalla, otrok, který předloni uprchl ze spárů jednoho berberského kmene uprostřed saharské pouště.

V Mauretánii, někdejší francouzské kolonii a dnešním islámském státě tvořeném z velké části saharskou pouští odolává staletý systém nevolnictví vzestupu demokracie.

Ať už ženou velbloudy či kozy na sluncem vybělených písečných dunách, nebo podávají horký mátový čaj hostům v nouakchottských vilách plných zdobných koberců, mauretánští otroci slouží svým pánům, kteří si je předávají z generace na generaci jako rodinný majetek.

"Jako když máte ovce nebo kozy"

Podle aktivistů bojujících proti otroctví mohou jít jejich počty do tisíců. Ve 21. století je to šokující anomálie, avšak v rasově rozmanité, hierarchické společnosti ovládané maurskou elitou a odnoží islámu hlásající podrobení se, je tento jev všeobecně akceptován.

"Je to, jako když máte ovce nebo kozy. Pokud je otrokem žena, jsou otroky i její potomci," říká Búbakar Masaúd, který se sám narodil jako otrok a dnes stojí v čele boje proti otroctví ve své zemi.

Masaúd tvrdí, že dekret o zákazu otroctví z roku 1981 je jen cárem papíru a že nevolnictví je v Mauretánii stále živé i se všemi jeho projevy v podobě neplacené práce, trestů, vynuceného sexu a dalších poklesků.

Vojenští vládci Mauretánie, kteří právě v těchto dnech po demokratických volbách předávají moc civilní vládě, se diskusi o této otázce vyhýbají a raději hovoří o "stopách otroctví".

Elita: Otroctví? Ale kdepak

Někteří členové elity se světlou kůží, která v zemi tradičně vládne, dokonce popírají, že otroctví vůbec existuje. Otázky týkající se otroctví u nich mohou vyvolat hněv, nedůvěru a mlčení.

Bojovníci proti otroctví nicméně tvrdí, že vztah mezi otrokářem a otrokem i jeho společenské dopady jsou natrvalo zakořeněny v myslích všech Mauretánců, podobně jako když společenskou diskusi ve Velké Británii a dalších evropských státech dodnes poznamenává třídní vědomí.

"V naší zemi existuje otroctví v celé společnosti. Na jeho vykořenění jsou zapotřebí zákony. A fakt, že se lidé snaží zakrýt něco, co reálně existuje, jen komplikuje situaci," tvrdí Masaúd Ould Búlchejr, černý Mauretánec a potomek otroků.

"To, že nemá podobu řetězů, ještě neznamená, že není přítomno," dodal Búlchejr, jenž v březnových volbách kandidoval na prezidenta a skončil čtvrtý z 19 kandidátů.

Narozen jako otrok

Ve stále se rozšiřujících ubohých slumech Nouakchottu, kde tvoří většinu obyvatel černoši, člověk opakovaně slýchá srdceryvná svědectví o tom, že otroctví stále přetrvává.

"Ano, je to pravda," přikyvuje Abdurahman Uld Mohamed Abd, dvaapadesátiletý pouliční prodejce, který sedí před svou nuznou chatrčí. "Nejhorší je to ve vnitrozemí. Poznáte to podle toho, jak se někteří lidé chovají k jiným. Někdy (otrokáři) dokonce zabíjejí děti," dodává.

Ostatně i jeho příjmení znamená "syn Mohameda Otroka", neboť "Abd" je arabský výraz pro sluhu či otroka. "Děje se to už odpradávna," říká Abd. "Ale mělo by se s tím skoncovat."

Podle organizací bojujících proti otroctví, jako je například SOS-Slaves, v jejímž čele stojí Masaúd, ztěžují strach a tajnůstkářství obestírající toto téma možnost vynést jednotlivé případy na světlo, natožpak před soud.

Příběhy obětí však na veřejnost vyplouvají pravidelně. Jeden z takových příběhů žil i Matalla, černý Mauretánec, který předloni uprchl členům berberského válečného kmene Reguibat. Příslušníci kmene ho drželi i s rodinou v odlehlých pouštních končinách severovýchodní Mauretánie.

ČTĚTE VÍCE

ČTĚTE VÍCE

Matalla pracoval jako honák velbloudů, jedl zbytky od stolu svých pánů a čas od času musel snášet bití: "Tady mám jizvu," řekl a ukázal si na pravou lícní kost, "jak mě jednou udeřili holí."

Na otázku, kolik otroků jeho pánové mají, odpověděl: "Víc, než se dá spočítat."

"Pomoc EU? Nechceme"

Bojovníci proti otroctví tvrdí, že je nemožné odhadnout, kolik lidí zůstává dodnes otroky v této zemi s obrovským nerostným bohatstvím a rozlohou dvakrát větší než Francie, jejíž 3 miliony obyvatel tvoří bílí a černí Maurové a černí Mauretánci z několika etnických skupin.

Podle diplomatů v Nouakchottu odmítla odstupující junta nabídku Evropské unie na financování průzkumné studie.

"Pravděpodobně je to docela rozšířené. V domech Maurů vidíte mladé černošské chlapce podávat čaj. Nevím, jaké mají pracovní smlouvy, ale já osobně bych takovou mít nechtěl," prohlásil jeden diplomat, který si nepřál být jmenován.

Politika dominance

Podle tohoto diplomata bude muset nový prezident země Sídí Uld Šajch Abdalláhi, kterého občané zvolili v neděli ze dvou bílých maurských kandidátů, otázku otroctví a přetrvávající sociální a rasové nerovnosti řešit.

Historikové uvádějí, že otroctví se začalo v Mauretánii rozvíjet od 7. století, kdy arabští nájezdníci pronikali na jih do subsaharské Afriky a přinášeli s sebou islámské náboženství, které výslovně povolovalo zotročování nevěřících.

To později přerostlo v transsaharský obchod s otroky, jehož oběťmi byli po několik staletí černí Afričané, a vyvrcholilo Evropany řízeným transatlantickým obchodem s otroky. Někteří historikové nicméně tvrdí, že institut otroctví v černé Africe existoval již dříve.

Toto náboženské posvěcení otroctví a založení poarabštěných berberských vládnoucích kast, jejichž bohatství bylo na otroctví částečně založeno, poznamenalo celou mauretánskou společnost.

"Existuje tu rasová politika. Je to politika dominance," prohlásil Búlchejr a dodal, že díky islámským zákonům a dědickému právu přetrvalo otroctví dodnes, neboť vlastnictví otroků přecházelo z otrokáře na syna.

Zákaz z roku 1981 podle něj v praxi neexistuje. "Přiznává totiž otrokáři právo na odškodné," dodal Búlchejr.

"Stát nikdy nikoho nestíhal. Potřebujeme takový zákon, který bude otroctví kriminalizovat," vysvětluje Masaúd.

Aktivisté tvrdí, že žádali šéfa odstupující junty, plukovníka Elyho Uld Mohameda Valla, aby zakotvil zákaz otroctví v ústavě, ale ten tuto myšlenku odmítl.

Nevolnictví již podle aktivistů natolik prostoupilo mauretánskou společnost, že překročilo i rasové a sociální bariéry.

"Existují bílí otroci. Existují černoši s černošskými otroky. A dokonce existují osvobození otroci, kteří mají otroky," uvedl Búlchejr.

Mnoho Mauretánců podle něj zůstalo i po nabytí svobody "otroky ve svých myslích". Na otázku, zda svým někdejším pánům odpustil, zavrtěl Matalla hlavou: "Ne. Jsou to zlí lidé."

autor: Pascal Fletcher, Finbarr O´Reilly (Reuters) | 28. 3. 2007 0:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama