Manchcester - Bylo to nervy drásající drama s tak trochu očekávaným, přesto unikátním koncem.
V prvních třech kolech volby nového šéfa britské Labouristické strany vyhrál bývalý ministr zahraničí a starší z obou soupeřících bratrů David Miliband. Jelikož však nezískal přes 50 procent hlasů, muselo se sčítat i napočtvrté, kdy díky přerozdělení hlasů od méně úspěšných kandidátů nejtěsnější většinou (50,6% : 49,4%) vyhrál mladší bratr Ed, exministr energetiky. (Pro vysvětlení pravidel volby čtěte infobox níže vpravo.)
Co je ještě pozoruhodnější, Ed Miliband se stal vůbec prvním šéfem Labour Party voleným dle současných pravidel, kterého si ve svém čele nepřáli členové strany. K vítězství mu dopomohly hlasy odborářů, majících právo spolurozhodovat o lídrovi strany. (Podrobné výsledky voleb rovněž v infoboxu.)
Jak se volí šéf Labour Party
- hlasuje se pomocí tzv. australského systému (o jeho zavedení i pro všeobecné parlamentní volby - namísto dosavadního většinového systému - uvažuje současná britská vláda, k věci by se mělo konat referendum)
- každý volič má dva hlasy: pro toho, kdo se mu líbí nejvíc, a toho, koho preferuje jako druhého v pořadí
- pokud žádný kandidát nezíská nadpoloviční většinu prvních hlasů, odstupuje pro další kolo kandidát s nejmenším počtem hlasů, a druhé hlasy, které obdržel, se rozdělují podle vyjádřených preferencí zbylým kandidátům
- takto se v eliminaci postupuje tak dlouho, dokud některý z kandidátů díky druhým preferencím nezíská nadopoloviční většinu hlasů
- výhodou tohoto systému je, že ačkoli je fakticky rozdělen do více kol, voliči nejsou nuceni chodit hlasovat víckrát, neboť své několikeré preference vyjádří už při prvním hlasování
- systém není ve světě příliš rozšířený, z větších zemí ho při parlamentních volbách používá především Austrálie, odtud název volebního systému (říká se mu jinak též systém alternativního hlasování)
- voleb šéfa Labour Party se účastní tři skupiny hlasujících: labourističtí členové britského a Evropského parlamentu, členové strany, členové odborů
Jak probíhala volba
1. kolo:
- David Miliband 37,78% (13.9 % mezi poslanci - 14.7% mezi členy strany - 9% odborářů)
- Ed Miliband 34.33% (10,5% - 9,9% - 13,8%)
2. kolo
- David Miliband 38.89% (14% - 15% - 9.8%)
- Ed Miliband 37.47% (11,1% - 11,1% -15,2%)
3. kolo
- David Miliband 42,7% (15,8% - 16% - 10,9%)
- Ed Miliband 41,26% (12,1% - 12,4% - 16,7%)
4. kolo
- David Miliband 49,35% (17,8% - 18,1% - 13,4%)
- Ed Miliband 50,65% (15,5% - 15,2% - 19,9%)
(O výsledku rozhodly hlasy přerozdělené od posledního zbylého kandidáta v souboji, bývalého ministra školství Eda Ballse.)
Hrozí vnitrostranická krize
David Miliband zvítězil u dvou ze tří hlasujících skupin: poslanců za Labour Party (v britském a Evropském parlamentu) i mezi členy strany. O převážení konečného součtu ve prospěch Eda Milibanda rozhodly pouze hlasy odborářů, tedy třetí skupiny s tradičně nejlevicovějšími postoji.
"Myslím, že toto může způsobit ve straně ústavní krizi. Je naprosto šílené, že teď můžeme vypadat jako ti, kteří si nechali vnutit vlastního šéfa odboráři," připustil anonymně v deníku Guardian jeden z poslanců za Labour Party.
"Musím tuto stranu sjednotit, a to také udělám. Prokážu, že rozumím potřebě se změnit," prohlásil po zvolení odhodlaně a optimisticky Ed Miliband.
Právě způsob, jakým byl zvolen, však může komplikovat obojí: sjednocení strany rozdělené nezvykle dlouhým, skoro půlročním a místy velmi hořkým soubojem o post lídra i prosazování deklarované změny.
Zcela rozdílnou představu o její podobě totiž mají levicové odbory a sama strana, v níž - jak ukázaly výsledky voleb - stále, byť těsně převládá duch zakladatele "New Labour" Tonyho Blaira, za jehož pokračovatele byl považován poražený David Miliband. Ten v kampani srdnatě obhajoval Blairovu politiku, a to včetně jeho nejkontroverznějšího rozhodnutí účastnit se spolu s Američany invaze do Iráku.
Jakou funkci pro bratra?
Nového šéfa Labour Party nyní v této souvislosti čeká klíčový úkol: sestavit svůj stínový kabinet, který bude týden co týden svádět v Dolní sněmovně souboje s ministry Cameronovy konzervativně-liberální vlády.
Do týmu potřebuje získat ty nejschopnější, zároveň však vyvážit zájmy těch, kteří ho dostali do předsednické funkce, se zájmy stoupenců obou bývalých premiérů - Tonyho Blaira i Gordona Browna.
Nejsledovanější bude, jakou funkci přisoudí svému poraženému bratrovi. David Miliband už uprostřed týdne, kdy to začínalo vypadat, že souboj o předsednický post může prohrát, oznámil ochotu v bratrově stínovém kabinetu pracovat.
Nabízí se pro něj dvě možnosti: post stínového ministra zahraničí, tedy faktické pokračování v práci, kterou vykonával v Brownově vládě. Tato volba má tu výhodu, že by jeho úkolem bylo být poměrně často na cestách, a tudíž dostatečně daleko od mladšího bratra, který mu uštědřil porážku. Druhou alternativou je nejprestižnější nepremiérský post v britské vládě - ministerstvo financí.
Vážným kandidátem na tuto funkci je však i Ed Balls, bývalý ministr školství v Brownově kabinetu, který v předsednické volbě skončil třetí a byly to jeho hlasy, které Edu Milibandovi přisoudily konečné vítězství. Balls platí za jednoho z nejschopnějších ekonomů v řadách labouristů.
Jak rychle zpět do vlády
Dlouhodobým úkolem nového šéfa Labour Party je vytvořit věrohodnou alternativu ke koaliční vládě konzervativců a liberálních demokratů a přivést stranu zpátky k moci. "Mám vzkaz pro Británii: Vím, že jsme ztratili důvěru, vím, že jsme se odcizili, dnes se však ujala vedení Labour Party nová generace, která rozumí volání po změně," uvedl ve vítězném proslovu Ed Miliband.
Jeho šance zvyšují dva faktory.
Labour Party je nyní jedinou opoziční stranou v Dolní sněmovně, neboť Británii poprvé od druhé světové války vládne koaliční kabinet. Po květnových volbách, které nepřinesly žádné straně absolutní většinu křesel, se v ní s konzervativci spojili liberální demokraté, do té doby považovaní za přirozeného spojence labouristů na levici. Labour Party tak nyní může sbírat hlasy nespokojených voličů liberálů.
Vláda pod vedením Davida Camerona navíc přistoupila k drastickým úsporným opatřením. Kvůli plánu na zkrocení rekordního deficitu veřejných financí se rozhodla osekat o pětinu výdaje ve všech resortech kromě zdravotnictví. Jakkoli velká část Britů uznává potřebu šetřit, labouristé mohou využít nespokojenosti, kterou úsporná vládní opatření vyvolají.
Zrušíme nerovnost
Ed Miliband se přesto v prvním projevu pokusil naznačit, že jím vedená opozice bude racionální. "Myslím, že potřebujeme jiný druh politiky v této zemi, proto se postavím na odpor vládě vždy, když bude něco dělat špatně, v opačném případě ji však podpořím," slíbil nový stínový premiér.
Šéf labouristů však nezapomněl ani na ty, kteří ho do funkce vynesli, když prohlásil, že deficit je sice třeba snížit, ekonomika však musí pracovat především v zájmu "tvrdě pracujících lidí".
"Nerovnost v této zemi je příliš velká, mezera mezi bohatými a chudými nepoškozuje jen ty druhé, ale všechny. A vláda tohle musí vyřešit," potěšil odboráře na manchesterské konferenci labouristů Ed Miliband.
Úkrok vlevo může Labour Party poškodit
Vážné varování, že úkrok doleva může být pro Labour Party cestou do pekel, přišlo však už v předvečer konference.
Analýza dvou na labouristy napojených think-tanků ukázala, že labouristé zcela ztratili podporu v jižní části Anglie. Tamní voliči vyjádřili názor, že za daně placené vládě nedostávají nic nebo jen velmi málo.
Zpráva, která má být zveřejněna až v říjnu, už v pátek z ní však citoval deník Independent, uvádí, že problémem strany není ztráta podpory u tradičních labouristických voličů, ale naopak skepse střední třídy.
Pro nového šéfa Labour Party je to varování, že odklonit stranu od středové cesty, na niž ji přivedl Tony Blair a kterou hájil jeho poražený bratr, může návrat do vládních křesel spíš oddálit.
Diskutujte se mnou na Facebooku, sledujte mě na Twitteru
