Inspektoři Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) zavítají i do jednoho z nejkontroverznějších íránských objektů - komplexu na obohacování uranu v Natanzu. Právě toto zařízení Teherán téměř dvacet let zatajoval a jeho existenci přiznal až poté, co na něj upozornila íránská exilová opozice.
Zatímco inspektoři v Íránu kontrolují a vyjednávají, americký časopis New Yorker se chystá 17.dubna zveřejnit informace o amerických plánech na jaderný úder vůči teheránskému režimu.
Co si myslí Bush o Ahmadínežádovi ?
Nejmenovaný poradce amerického ministerstva obrany údajně časopisu potvrdil, že "Bílý dům je přesvědčen, že jedinou možností, jak vyřešit problém íránských jaderných zbraní, je změnit mocenskou strukturu Íránu, a to znamená - válku"
Podle autora článku Seymoura Hershe považuje Bush íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda za možného budoucího Hitlera a podle toho s ním hodlá jednat.
Mezi zvažovanými taktickými jadernými prostředky, které by podle magazínu mohla americká armáda při zásahu použít, figuruje například letecká puma B61-11 určená k úderu proti cílům ukrytým hluboko v zemi. Cílem takového zásahu má být právě Natanz.
Hersh je ovšem v USA považován za kontroverzního novináře, některé jeho informace týkající se tajných služeb či vojenských operací se později ukázaly jako nepřesné nebo zveličené.
Pozice Teheránu zůstává v základních bodech neměnná. Obohacování uranu, které ve větší míře může vést k výrobě materiálu pro atomové bomby, se nevzdá. Na změnu postoje má čas do konce dubna, pak Rada bezpečnosti OSN znovu projedná možnost sankcí.
Írán ukazuje svaly
Vývoj krize není jednoznačný. Nedávné íránské námořní manévry a zkoušky raket byly natolik zjevnou demonstrací síly, že je jako kontraproduktivní odsoudilo i Rusko, dosud spolu s Čínou íránský spojenec proti tlaku USA.
Naopak avizované rozhovory zástupců Spojených států a Íránu o společném řešení problémů v Iráku ukazují na to, že diplomacie možná ještě není zcela vyčerpána.
"Jsme ochotni diskutovat o omezení průmyslové výroby paliva ve velkém měřítku. Obohacování uranu, potřebného pro výrobu jaderné energie, se ale nevzdáme a považujeme ho za naše právo," řekl novinářům v Ženevě šéf íránské diplomacie Manúšehr Mottakí.
Co tedy vlastně svět dál udělá?
Pokud dnešní návštěva inspektorů Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) nepřinese zásadní průlom, Washington se pokusí prosadit v Radě bezpečnosti další, už ostřejší varování Íránu. Pak by měla následovat jednání o sankcích.
Moskva a Peking jsou ale stále proti. Hlavně z ekonomických důvodů. Rusko dostavuje íránskou jadernou elektrárnu v Búšehru a na cestě jsou další zakázky. Pro Čínu je Írán zdrojem ropy a zemního plynu, stejně tak jako důležitým importérem čínského spotřebního zboží.
Proti je i ředitel MAAE Muhammad Baradej, který se na návštěvu Íránu chystá příští týden. Baradej sice tvrdí, že Írán nedostatečně spolupracuje s jeho agenturou, ale zároveň nemá důkazy o jeho snaze vyrobit bombu.
USA pro sankce i bez Ruska a Číny
Americký velvyslanec při OSN John Bolton uvedl, že Washington může přijmout sankce proti Íránu i bez Rady bezpečnosti. "Když bude třeba, budeme jednat i bez mandátu světové organizace," citovala Boltona agentura DPA.
Pokud by však takový bojkot nepodpořila alespoň Evropa, byl by málo účinný. Spojené státy mohou zakázat dovoz perských koberců a pistáciových oříšků do USA.
Írán sice je největším světovým producentem oříšků a z miliardového byznysu profitují i vlivné osobnosti - například rodina bývalého prezidenta Rafsandžáního - ekonomiku země to ale nepoloží.
Írán počítá s válkou
Námořní manévry v Perském zálivu ukázaly, že Teherán zřejmě počítá s reálnou možností válečného konfliktu. Demonstruje tak svoji připravenost a vzkazuje, že se bude bránit. A rozhodně účinněji než Saddámova armáda v Iráku před třemi lety.
Nemůže být sice rovnocenným soupeřem amerických ozbrojenných sil, ale je schopen vyvolat takovou spoušť, na kterou by svět nejspíš dlouho nezapomněl.
Západní vojenští odborníci připouštějí, že islámská republika má k dispozici hlavně starší zbraně z produkce Ruska, Číny a Severní Koreje. Usilovně však pracuje na jejich modernizaci a íránské rakety jsou schopné způsobit nepřátelům značné škody. Nedávno úspěšně vyzkoušená střela Šaháb-3 doletí do vzdálenosti dvou tisíc kilometrů.
Další možností Íránu je "aktivovat" své stoupence z řad radikálních šíitských muslimů po celém světě k útokům na americké a západní cíle. Může tak využít služeb libanonského Hizballáhu či šíitských skupin v Saúdské Arábii, Iráku, na Bahrajnu a dalších zemích.
Ušetřeny atentátů by tak nemusely zůstat ani Evropa a USA na svém území.
Ropa jako ničivá zbraň
A přestože íránský ministr zahraničí slíbil, že Teherán nepoužije ropu jako zbraň, je v silách Teheránu zablokovat tankery či jiným způsobem Hormuzskou úžinu.
Ta je hlavní světovou dopravní tepnou pro plavidla s náklady ropy. Ceny suroviny by tedy vyskočily v případě výpadku této trasy extrémně vysoko.
"Asi nejúčinnější zbraně, které máme, jsou právě tyto. Blokování Perského zálivu, udělat velké problémy trhu s ropou," řekl agentuře Reuters íránský analytik Saíd Lajláz.
