Berlín - Bojovná nálada, politici překypující sebevědomím, ovace vstoje poté, co na pódiu domluvil stranický kandidát na kancléře, šéf německé diplomacie Frank-Walter Steinmeier.
Atmosféra na víkendovém sjezdu německé sociální demokracie (SPD) si v ničem nezadala s tím, co se odehrávalo na sjezdech britských labouristů, když na evropském politickém nebi jasně zářila hvězda Tonyho Blaira.
Hvězda německých socialistů ale nezáří, naopak. SPD jde od porážky k porážce. Tou zatím poslední je prohra ve volbách do europarlamentu. Za svým největším rivalem - konzervativní CDU/CSU - v nich zaostala o propastných 17 procent.
Pro sociální demokraty je volební debakl poslední výstrahou. Koncem září budou v Německu parlamentní volby. A pokud se SPD nepodaří mobilizovat voliče, čeká je podle demoskopů nejhorší výsledek v historii.
Bolestivé ztráty
Zatímco pravicová CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové získala v eurovolbách 37,9 procenta hlasů, sociální demokraté přesvědčili jen necelých 21 procent voličů.
Při detailnějším pohledu na údaje, ke komu se přiklonily jednotlivé skupiny obyvatelstva, je bilance socialistů ještě horší. Pro SPD tak například hlasovalo pouze 23 procent dělníků (pro CDU/CSU 35 procent). I nezaměstnaní, tradiční voliči levice, dali tentokrát přednost konzervativcům.
Jediné, čím se může SPD utěšovat, je nízká volební účast (v Německu 43,3 procenta), která nejvíce poškodila právě sociální demokracii. A pak také fakt, že jako "sedláci u Chlumce" dopadli socialisté nejen v Německu, ale napříč celou Evropskou unií.
Výprask evropské levice
"SPD vyšla z eurovoleb dobře, o 1,5 procenta lépe než průměr," spočítal německý zpravodajský magazín Der Spiegel.
Jak? Jednoduše sečetl volební zisky socialistů ve Francii (16,8 procenta), Velké Británii (15 procent), Nizozemsku (12,1 procenta), Švédsku, Rakousku, Dánsku a Německu a vydělil je sedmi.
Právě Nizozemce Wima Koka, Francouze Lionela Jospina, už zmiňovaného Tonyho Blaira a Němce Gerharda Schrödera přitom Evropa před pár lety oslavovala jako moderní politiky, kteří vyhrávali, co se dalo, protože dokázali k levici připoutat i středové voliče. To se ale změnilo.
Steinmeier a la Schröder
Na středové voliče chce znovu vsadit i Frank-Walter Steinmeier. "Nesmíme vyklidit střed společnosti," řekl v neděli na sjezdu SPD. "Chci být kancléřem všech Němců."
Svým bývalým šéfem Gerhardem Schröderem - Steinmeier za Schrödera vedl Úřad spolkového kancléře v Berlíně - se inspiruje i jinak. Z nenápadného "mistra tiché, kritické ironie", jak Steinmeierovi přezdívají jeho spolustraníci, je najednou plamenný řečník, který si u řečnického pultu vyhrnuje rukávy a bouchá pěstí do stolu.
"Musíme se teď soustředit, a to na Franka-Waltera Steinmeiera," vysvětluje taktiku SPD její místopředsedkyně Andrea Nahlesová.
Čekání na zázrak
Jestli však diplomat, který byl dlouhou dobu spíš úředníkem než politikem, dokáže v těžkých dobách nadchnout voliče, je otázka. Průzkumy mu každopádně moc šancí nedávají: podle zatím posledního, který zveřejnila televize ARD, chce Steinmeiera coby kancléře jen 27 procent dotázaných.
Šedesát procent Němců si naopak přeje, aby v úřadě setrvala Angela Merkelová (CDU).
Nicméně: i když je Merkelová volebnímu vítězství podstatně blíž než Frank-Walter Steinmeier, úplně vyhráno ještě nemá. Otočit nepříznivé skóre se německým sociálním demokratům povedlo už několikrát.
Naposledy "se vytáhl" právě Gerhard Schröder. Předvolební kampaní v letech 2002 a 2005 se mu podařilo drtivé porážce německé sociální demokracie doslova na poslední chvíli zabránit.
| Blog Karla Hvížďaly: Křesťanští demokraté jsou před podzimními volbami na koni |
