Vzhledem k předvolebním průzkumům, které CDU favorizují, bude Laschet s největší pravděpodobností po volbách 26. září příštím německým kancléřem, protože Angela Merkelová už v politické kariéře nechce pokračovat.
Laschet uvedl, že německé ozbrojené síly - bundeswehr - musí hrát aktivnější roli při řešení konfliktů ve Středomoří, Africe a zejména v Mali, kde by měly více podpořit Francii. Ta má v této africké zemi, kde vláda bojuje s džihádistickými povstalci, nejvíce vojáků a francouzský prezident Emmanuel Macron nedávno pohrozil ukončením mise, pokud se více evropských zemí ve větší míře nezapojí do konfliktu.
"Když jsme něco na mezinárodním poli odsouhlasili, musíme to splnit," uvedl Laschet v interview pro Bild am Sonntag.
Řekl také, že je pro zvýšení rozpočtu na úroveň dvou procent hrubého domácího produktu (HDP), jak po členských zemích Severoatlantické aliance žádal předchozí americký prezident Donald Trump. Ten už sice není v úřadě, ale jeho nástupce Joe Biden nenaznačil, že by od tohoto požadavku chtěl odstoupit.
Angela Merkelová se k dosažení dvouprocentní hranice HDP pro vojenský rozpočet stavěla zdrženlivě. Laschet se v tomto bodě ocitá v rozporu se svým největším volebním soupeřem, kterým jsou Zelení. Ti navýšení vojenských výdajů jednoznačně odmítají.
Peníze na obranu nejsou populární
Loni německá vláda dala na armádu a obranu mnohem více než v předchozích letech, celkem 50,3 miliardy eur (v přepočtu 1,3 bilionu korun). Stále to ale představuje jen 1,57 procenta německého HDP.
"Zvyšování vojenského rozpočtu je jedno z témat, která hrají v německé politice důležitou roli. A je třeba říci, že zvýšení výdajů na armádu a obranu není populární. To, že některý politik to otevřeně zdůraznil, znamená, že chce ukázat, že Německo musí globálně převzít více odpovědnosti. Také si myslím, že Laschet chtěl udělat určitý dojem na Bidena," řekl Aktuálně.cz analytik Kai-Olaf Lang z berlínského institutu mezinárodních a bezpečnostních studií Stiftung Wissenschaft und Politik.
Podle něj má Německo svoji specifickou zahraničněpolitickou identitu.
"Německo se chce účastnit mezinárodních misí, ale spočívá to v takzvané soft power neboli měkké síle. Německá veřejnost má zdrženlivý vztah k používání vojenské síly v zahraničí, i když se to trochu mění. Připomínám třeba bombardování Srbska kvůli Kosovu v roce 1999, které tehdy podpořil i šéf Zelených Joschka Fischer. Například ve srovnání s Francií je ale ten vztah k použití síly ve světě pořád dost odlišný," míní Lang.
Odborný web Global Firepower v žebříčku porovnávajícím sílu ozbrojených sil jednotlivých zemí zařadil Německo za rok 2020 na patnácté místo. Pro srovnání: Francie je sedmá, Velká Británie osmá, Turecko jedenácté a na čtrnáctém místě je těsně před Německem Írán.
Berlín vyslal vojáky a policisty do Afghánistánu v rámci sil NATO, nyní tam působí 1300 Němců. Spolu s Američany a dalšími vojáky Severoatlantické aliance ale odejdou letos z této země i Němci. Celkem ztratili od roku 2002 v Afghánistánu 57 mužů, což jsou největší německé vojenské ztráty od druhé světové války.
Velký vývozce zbraní
Na rozdíl od výdajů na armádu za vlády Angely Merkelové výrazně stoupl německý export zbraní. V roce 2007 činil 3,7 miliardy eur (zhruba 93,7 miliardy korun), v roce 2015 už 7,9 miliardy eur. Němci úspěšně prodávají a vyvážejí tanky Leopard 2, obrněná vozidla, ponorky, protitankové střely nebo samohybné houfnice.
K největším zákazníkům Německa patří Alžírsko, Egypt, Saúdská Arábie, Litva, Jižní Korea, Indonésie či Austrálie. V uplynulém roce bylo Německo čtvrtým největším exportérem zbraní a munice za Spojenými státy, Ruskem a Francií.