Berlín - Když předseda vlády Bohuslav Sobotka viděl, že německá kancléřka Angela Merkelová v druhé části místnosti za jeho zády podepisuje nějaké dokumenty, začal být zjevně neklidný.
Přiskočil k ní a nervózně se jí zeptal, o co jde.
Kancléřka mu začala anglicky nadšeně vysvětlovat něco o elementárních reakcích a o výpočtu jejich rychlostní konstanty. Sice to očividně nepochopil, ale uklidnilo ho to.
Psal se srpen roku 2016 a nejednalo se o žádnou mezinárodní dohodu o migraci, ale o kancléřčin soukromý výlet do minulosti vytištěný na inkoustové tiskárně s ručně dokreslovanými obrázky a grafy.
Angela Merkelová si totiž zpestřila svou pracovní návštěvu Prahy setkáním s kolegy ze svého minulého života nadějné fyzičky.
"Náhodou jsem našel rukopisy vědeckých textů, které jsme společně s Angelou napsali. Napadlo mě si je nechat od ní na památku podepsat," říká místopředseda Akademie věd ČR Zdeněk Havlas.
Když mluví o kancléřce, říká vždy "naše Angela".
Stáž v Praze jí domluvil budoucí manžel
Zatímco dnes se setkávají za přítomnosti bodyguardů, v roce 1982 spolu den co den seděli v laboratoři v pražských Dejvicích.
Angela Merkelová přijela do Prahy dopsat svou disertaci o rychlostních konstantách při reakcích jednoduchých uhlovodíků.
Využila k tomu nový počítač IBM, o kterém se vědcům ve východním Německu mohlo jen zdát.
Zůstala tehdy šest měsíců.
"V NDR neměli tehdy počítače, takže sem kolegové na stáže jezdili často. Koneckonců neměli ani kam jinam," vzpomíná Rudolf Zahradník, dnes už bývalý šéf Akademie věd (v letech 1993 až 2001) a tehdejší školitel Angely Merkelové.
Češi se na rozdíl od východních Němců občas dostali i na odborné konference na Západ, což pro vědce z NDR nepřicházelo v úvahu.
Stáž tehdy Angele Merkelové domluvil kolega a kvantový chemik Joachim Sauer, mimochodem její dnešní manžel.
"Když jsem byl v roce 1972 ve čtvrtém ročníku vysoké školy a připravoval jsem se na psaní diplomové práce, vzal mě můj mentor do knihovny, otevřel časopis Journal of Physical Chemistry a ukázal nám tři články profesora Zahradníka o radikálních kationtech a aniontech. Řekl tehdy: 'Zkus pracovat na něčem podobném'," vzpomíná na svůj první kontakt s českými kolegy pro Aktuálně.cz Joachim Sauer.
O pár let později Sauer profesora Zahradníka oslovil, zda by se mohl stát členem jeho vědecké skupiny.
Na začátku 80. let pak zprostředkoval kontakt i Angele Merkelové, která tehdy působila na Centrálním institutu pro fyzikální chemii ve východním Berlíně, v oddělení teoretické chemie.
Do Prahy tehdy jezdily pravidelně asi dvě desítky vědců z NDR. Z odborných znalostí Angely Merkelové a její lásky pro vědu byli ale Češi nadšeni.
V Praze pak vznikla dlouhodobá přátelství.
Většina kolegů ji oslovovala Angela, někteří "Endžíla". S některými mluvila rusky, s dalšími anglicky nebo německy. Učila se také česky.
Dodnes je ostatně známá tím, že když třeba v restauraci potká skupinu Čechů, kteří ji pozdraví, odpoví jim česky.
"Během pobytu v Praze s sebou nosila takovou malou knížečku češtiny a docela rychle se učila. Ve všem byla pečlivá, pracovitá, spolehlivá, talentovaná a soustředěná," vzpomíná Havlas.
V Česku se Merkelová setkávala se západními Němci
"Pracovali jsme každý den od osmi ráno do osmi hodin do večera," vzpomíná světoznámý kvantový chemik Havlas.
A pracovat nepřestali ani o víkendu.
"Když byla Angela u nás na návštěvě, mluvili s manželem celou dobu pouze o práci. Já jsem se musela věnovat dětem, ale třeba ani ty nebyly tématem rozhovoru," vzpomíná Havlasova manželka Marie na návštěvy mladé stážistky u nich doma v Poděbradech.
"Nikdy jsme také nemluvili o osobním životě, jen o práci. Přišlo mi to trochu zvláštní, ale možná to bylo tím, že Angela byla tehdy čerstvě rozvedená," dodává Marie Havlasová.
Angela Merkelová se totiž těsně před svým pobytem v Praze po sedmiletém vztahu rozešla se svým prvním manželem, rovněž fyzikem Ulrichem Merkelem.
Poděbrady Merkelová navštívila asi desetkrát.
Přijela jen tak na víkend, zastavila se na kávu během výletu do Kutné Hory nebo se u Havlasových potkala se svou sestřenicí ze západoněmeckého Hamburku, který byl tehdy pro mladou vědkyni z východu nedostupný.
"Moje manželka Angelu také učila vařit česká jídla," vzpomíná Havlas.
Jako poděkování Angela Marii Havlasové z NDR přivezla šicí stroj, který nebyl tehdy v Československu k dostání.
Na Angelu si Marie Havlasová pamatuje jako na mladou ženu plně ponořenou do vědy.
"Chodila oblečená spíše mužsky než žensky, nosila sportovnější kabáty s výložkami na ramenou a kalhoty. Volila také spíše tmavé barvy," dodává.
Stejný obrázek si o mladé Angele udělali i jiní. Volného času moc nebylo, celá vědecká skupina se scházela akorát občas v laboratoři.
"Na procházku do parku nebo do kavárny jsme ji dostat nemohli, natož do hospody. Angela chtěla hodně pracovat a co nejvíce se naučit," říká manželka profesora Rudolfa Zahradníka Milena.
Právě společné večeře v pražském bytě manželů Zahradníkových byly jedny z mála příležitostí k soukromým hovorům.
Profesor Zahradník i jeho manželka Milena totiž zahraniční návštěvy pravidelně zvali k sobě domů do Heřmanovy ulice v pražských Holešovicích.
Na večeře chodila minimálně jednou týdně sama nebo se svým tehdy pouze kolegou a budoucím manželem Joachimem Sauerem, kterému čeští vědci neřeknou jinak než Achim.
"Dodnes jsi pro nás nevyčerpatelný zdroj nadšení," napsala v roce 2008 Angela Merkelová s manželem ku příležitosti 80. narozenin Rudolfa Zahradníka.
V blahopřání také oba děkují za výjimečnou pohostinnost.
"Vzpomínám si také na soukromé recepce, kde se východní Němci mohli setkávat s Němci ze západu. Existovala tam svoboda slova, protože všichni ve výběru hostů Rudolfu Zahradníkovi důvěřovali," uvedl pro Aktuálně.cz významný německý kvantový chemik a manžel Merkelové Joachim Sauer.
"Pamatuji si také na větší oslavy, které končily v nedaleké hospodě nebo na intimní večery pouze s několika hosty či na večeře, kde jsem byl jediným hostem," dodal Sauer.
"Vařila jsem česká jídla, knedlíky, brambory nebo rýži s masem. Moc jim to chutnalo. Prostě jsme byli v kontaktu, jako běžně přátelé bývají," vzpomíná na tyto večery Milena Zahradníková.
Někdy o víkendech navštěvovala Angela Zahradníkovy také na jejich chatě v Županovicích a v Třeboni.
Merkelová toužila po mapě celého Berlína
Jako poděkování za spolupráci zorganizovala Merkelová rok po svém pobytu pro Zdeňka Havlase přednáškové turné po východním Německu.
Byl tehdy v Drážďanech, Jeně i v Berlíně.
"Joachim Sauer mě pozval na výlet a vyrazili jsme jeho trabantem. Když jsem si sedal dozadu, tak mi praskly kalhoty. Slepili jsme je zevnitř leukoplastí a s takto slepenými kalhotami jsem pak i přednášel," vzpomíná s úsměvem Zdeněk Havlas na svůj pobyt v NDR.
Angela Merkelová udržovala přátelské vztahy k českým vědcům i po ukončení své stáže v Praze a i její kolegové ji nikdy nezapomněli navštívit.
Když například teoretická chemička z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd ČR Ivana Paidarová byla v roce 1983 na postdoktorandském studiu v Berlíně, byla u Angely doma velmi často.
"Na další návštěvě v roce 1987 pro mne a mého tehdy 15letého syna u sebe doma udělala havajské tousty," vzpomíná Paidarová.
Jindy pozvala Angela Merkelová svou kolegyni na snídani do Paláce republiky.
"Byla jsem ráda, že mám v oboru nějakou ženu, se kterou si rozumím, tehdy se Češky vědě moc nevěnovaly," říká Paidarová a vzpomíná na jedno velké přání Angely Merkelové.
"Jednou mě Angela požádala, jestli bych jí nemohla přivézt mapu celého Berlína. Na východě měli jen mapu východní části města a ona toužila mít mapu celého města," říká Ivana Paidarová.
Českých kolegů si Angela Merkelová váží dodnes.
Dokonce inkognito přijela i na oslavu 80. narozenin profesora Zahradníka, cestou z pracovní cesty ze Španělska.
Kolegové na jeho počest uspořádali celodenní soubor přednášek, kde vystoupil i Joachim Sauer.
"Rudolf Zahradník byl příklad nadšence pro kvantovou chemii, ale také pro to, že mohl nezávisle existovat v politicky tíživé době. To bylo neméně důležité jako inspirující vědecká atmosféra," řekl Sauer tehdy na počest svého mentora.
Během slavnostní večeře se pak najednou objevila i německá kancléřka.
"Přiletěla soukromě doprovázena jen lidmi z německého velvyslanectví. Bylo to ale ono skromné veselé děvče jako dříve. Bez rozpaků poslouchala vyprávění ostatních kolegů a sama vyprávěla o době svého pobytu v Praze," vzpomíná na onen večer v reprezentační Vile Lanna Akademie věd v pražských Dejvicích profesor fyzikální chemie Zdeněk Hermann.
"Večer nad sklenkou vína s ní polští kolegové zapředli politickou debatu - nijak se tomu nebránila a hovořila také o vztahu Evropy k Rusku," dodává Hermann.
Byla to ostatně asi jediná debata o politice, kterou se svými vědeckými kolegy z mládí kdy vedla.
Havlas: Poprvé se nezeptala, co budeme počítat
Pro české vědce byla proto profesní změna "jejich Angely" velkým překvapením.
V roce 1991 byl Zdeněk Havlas na pracovním pobytu ve Frankfurtu, a když večer po práci přišel domů, pustil si zprávy a slyšel, že tehdejší prezident Richard von Weizsäcker jmenoval ten den novou ministryni pro ženy a mládež.
V příspěvku padlo jméno Angela Merkelová.
"Říkal jsem si, že to je shoda jmen, ale když jsem se přece jen podíval na obrazovku, viděl jsem naši Angelu, jak si potřásá rukou s prezidentem. Byl to pro mne šok, netušil jsem, že má politické ambice. Nikdy jsme o tom nemluvili," přiznává Havlas.
Každopádně šel na frankfurtské hlavní nádraží a hledal telefonní seznam, ve kterém by našel adresu ministerstva a poslal jí gratulaci.
"Odpověď přišla vzápětí a byl to první dopis od Angely, ve kterém se mě neptala, co budeme počítat dál," říká Havlas.
Rozhovorů o soukromém životě vedla Angela se svými kolegy málo, jen během konferencí po večerech na pokoji s kolegyní začínaly snít o budoucnosti.
Protože tehdy bylo ve vědě málo žen, opakovaně na sebe při rozdělování pokojů vyšly právě Angela Merkelová a Ivana Paidarová.
"Když jsme se spolu na pokoji bavily o naší budoucnosti a našich plánech a snech, tak přiznala, že věda není její hlavní cíl v životě," vypráví Paidarová.
"Ještě přesně nevěděla, co by chtěla dělat jiného, konkrétně tehdy vyjmenovávala třeba měření vědy nebo evaluaci vědeckých prací. Věděla ale s jistotou, že to, co by chtěla v budoucnu dělat, by mělo být 'něco pro lidi'," uzavírá česká vědkyně vzpomínky na svoji slavnou kolegyni.
