Washington - Chtěli byste vědět, že vám hrozí smrtelné nebezpečí, i kdybyste svůj osud nemohli nijak ovlivnit? Nebo je lepší žít až do poslední chvíle v milosrdné nevědomosti?
Takové etické dilema muselo před deseti lety řešit řízení mise STS-107 raketoplánu Columbia.
Kamery totiž zaznamenaly, že se během startu z nosné rakety odtrhla část tepelné izolace a narazila do levého křídla raketoplánu. Letové středisko záhy zjistilo, že úlomek mohl fatálně poškodit žáruvzdorný povrchový štít, což by znamenalo jediné - že Columbia při návratu do atmosféry shoří.
Od ISS byla Columbia příliš daleko a vypravit záchrannou misi jiného raketoplánu by americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) nestihl.
Letový ředitel Jon Harpold proto rozhodnul: "Víte, že s poškozením systému tepelné ochrany nic nenaděláme. Pokud k němu skutečně došlo, věřím, že by to posádka raději nevěděla. Nemyslíte si, že by pro ně bylo lepší absolvovat úspěšný let a pak nečekaně zemřít při návratu, než aby zůstali na oběžné dráze a čekali, až jim dojde kyslík?" vzpomíná na Harpoldův proslov Wayne Hale, jenž tehdy vedl tým zodpovědný za návrat do atmosféry.
NASA to nikdy nepřiznala
Wayne Hale je podle ABC News jediným představitelem NASA, který přiznal, že se na Zemi o smrtelném nebezpečí, jemuž byli astronauti vystaveni, vědělo. Učinil tak ale až po deseti letech, prostřednictvím svého blogu.
Obrazem: poslední let raketoplánu Atlantis
Řízení provozu tedy sedmičlenné posádce nic neřeklo. Šest Američanů a jeden Izraelec během šestnáctidenního pobytu na oběžné dráze bez jakýchkoliv komplikací plnilo úkoly a po jejich dokončení se, nic netušíc, vydalo k domovu.
Tam už se ale Rick Husband, William McCool, Michael Anderson, Laurel Clarková, David M. Brown, Kalpana Chawlaová a první izraelský astronaut Ilan Ramon nikdy nevrátili. Několik minut před plánovaným přistáním se Columbia odmlčela - tepelný štít nevydržel a raketoplán shořel v atmosféře.
