Tuťang-jen - Ty šťastnější děti vyvázly se zlámanými kostmi nebo odřeninami. Těla stovek jejich spolužáků však zůstala pohřbena pod sutinami školy.
"Nemají naději," říká osmapadesátiletá Lu Č'-čching, když pozoruje záchranáře plahočící se v bahně a dešti směrem k hradbě cihel a betonu, která bývala školou. "Nikdo už nemůže být naživu."
Z budovy zbylo málo. Žádné stojící sloupy, žádné zdi.
Desítky lidí se proplétají mezi sebou na školním dvoře, hrabou se v troskách, kopou do nich, vykřikují.
Muž a žena odcházejí od hromady suti. On nad ní drží deštník a ona naříká: "Mé dítě je mrtvé! Je mrtvé!"
Tak popisuje následky katastrofálního zemětřesení v šestisettisícovém čínském městě Tuťang-jen zpravodaj amerického deníku The New York Times.
Zemětřesení v provinci S'-čchuan zabilo nejmíň 12 tisíc lidí. Jednou z nejhorších tragédií je právě zřícení školy na předměstí města Tuťang-jen. Trosky zabily nejméně sto dětí, pod troskami je však asi 800 dalších těl.
Čtěte také: Až desítky tisíc zasypaných čekají v Číně na záchranu
"Kdo jim pomůže?"
Úterní svítání ve zničeném městě odhalilo řady obytných domů proměněných v hromady suti. Těla zůstala zaklíněna v troskách. Rodiny bez domova a jejich sousedi se k sobě tisknou pod igelitovými plachtami, které je chrání před lijákem.
Na ulici ve středu města jedna z žen vypovídá, že desetkrát volala o pomoc místní úřady, aby záchranáři našli jejího syna a matku uvězněné pod troskami. Ale žádná pomoc nepřišla. Tak jen pláče u zbytků svého domu.
"Byla jsem na ulici, když přišlo zemětřesení," říká šestadvacetiletá Wang Siao-ni. Vběhla do rozpadajícího se domu, přestože se země ještě třásla.
Její pětiletý syn a šestapadesátiletá matka stále leží pohřbeny pod sutinami. Zakroutí hlavou: "Kdo jim pomůže?" ptá se.
Lidé procházejí ulicemi s fotoaparáty a kamerami. "Tohle ještě není ta nejzničenější oblast," prohodí jeden muž.
O ulici dál se zřítilo průčelí šestipodlažního domu a odhalilo neporušené vybavení obývacích pokojů. Z trosek zborcené stěny však trčí bezvládná hlava a ruka. O kus dál leží další tělo.
Z jednoho z bytů na druhé straně ulice vychází mladík se starší sestrou, s naplněným červeným pytlem a s ložním prádlem v rukou. "Celý byt je zničený," říká sedmadvacetiletý Ťi Jung-tchao. "Musíme najít místo, kde budeme přebývat," říká.
Desítky lidí se scházejí u jedné z hlavních křižovatek. Stavějí velké stany. Přes vztyčené dřevěné klády přehazují plachty. Musejí si pomoct sami. Po silnici projížděla auta plná vojáků, ale jela jinam.
Živé už nevytahují
O několik kilometrů jižněji šestice vojáků hlídá, aby se okolo stojící lidé nedostali k sutinám zničené školy. Dvě ženy se chtěly dostat skrz. Vojáci neustoupili.
"Pořád jsou tam děti. Jestli se dostanete k troskám, nemůžeme jim pomoct my," říká jeden z vojáků.
K sutinám mohou jen záchranáři. Lékaři opodál čekají na někoho, koho by mohli ošetřit. Někteří spí. Už několik hodin záchranáři z trosek nedostali nikoho živého, říkají ostatní.
