Skandál okolo násilnických pákistánských gangů ve Velké Británii pokračuje. Od začátku roku, kdy se do tématu pustil Elon Musk a začal jej masově propagovat na sociálních sítích, čelí vláda Keira Starmera intenzivnímu tlaku, aby aktivně reagovala na početné případy systematického sexuální zneužívání dětí.
Počet znásilněných obětí, povětšinou nezletilých dívek, se odhaduje v řádech tisíců a zločiny byly odhaleny napříč celou zemí. Aktuálně.cz minulý týden zveřejnilo detailní mapu známých případů, přičemž odborníci varují, že tyto nepředstavují kompletní stav věci. Šéfka opozice Kemi Badenochová v interpelacích na začátku roku prohlásila, že problém zdaleka není vyřešený a ke zločinům dochází i v současnosti.
Britské ministerstvo vnitra zveřejnilo nový akční plán proti násilnickým gangům, přičemž náměstek pro kulturu Sir Chris Bryant přiznal, že vláda reagovala na tlak vytvořený Muskem. Plán přislíbil deset milionů liber na zajištění spravedlnosti pro oběti a případné pozůstalé, kteří budou moci požádat o přezkum svých případů. Vláda také vyzvala policii, aby samovolně přezkoumala nevyřešené a uzavřené případy z minulosti. Reagovala tak na celou řadu odhalených pochybení úřadů, kdy se výpovědi obětí ignorovaly a případy se uzavíraly předčasně.
Proti akčnímu plánu se nicméně po zveřejnění vzedmula řada kritických hlasů. Zvláště výrazný patřil člence sněmovny lordů Kishwer Falknerové, baronce z Magravine. Ta v komentáři pro deník The Times napsala, že vládní kroky naprosto nedostačují a že jde pouze o další v řadě pokusů vyhnout se kritice a problém reálně neřešit.
Falknerová tvrdí, že zásadní nedostatek plánu spočívá v tom, že opomíjí etnická a náboženská specifika pachatelů, kteří z velké míry pocházejí z pákistánské komunity. "Obávám se, že tu máme pákistánský problém, a musíme ho vykořenit," píše Falknerová, která sama pochází z Pákistánu a označuje se za sekulární muslimku. Dále zdůrazňuje, že aby se zločiny už nikdy neopakovaly, je třeba se zaměřit na kulturní vzorce skryté za případy.
"Vyrostla jsem, žila a pracovala v muslimských zemích, takže se dobře orientuji v kulturních a náboženských zvyklostech těchto zemí. Je zřejmé, že v některých částech jihoasijské diaspory ve Spojeném království panují regresivní postoje k ženám, zejména k bílým dívkám, které nejsou muslimky. Proč se však zdá, že Pákistánci, respektive část pákistánských mužů, jsou tak nadměrně zastoupeni u případů hromadného znásilňování?" ptá se baronka.
Dojem Falknerové podporuje skutečnost, že pákistánský původ měli pachatelé nejzávažnějších případů z Rotherhamu, Rochdalu, Telfordu a dalších měst, kde organizované sexuální zneužívání dětí trvalo dlouhé roky, často s vědomím místních úřadů. V lednu domněnku potvrdila také britská policie, která nově zveřejnila data o etnickém původu pachatelů. V porovnání s běžnou populací najdeme Pákistánce mezi pachateli se čtyřikrát větší pravděpodobností.
K věci se vyjádřil také novinář Kunwar Khuldune Shahid, který se dlouhodobě na Pákistán zaměřuje. Podle něj se ve zločinech násilnických gangů zrcadlí zvyklosti, které v najdeme v severní části Pákistánu, odkud mnoho lidí odešlo právě do Británie. Zásadní kulturní rozdíl je kupříkladu v tom, že se dospělost ženy neurčuje dosažením osmnácti let, ale podle první menstruace. Ta u britských dívek začíná nejčastěji ve věku 12 až 13 let. Takto určená "dospělá" žena je pak "legitimním" sexuálním cílem starších mužů.
Dle Shahida je pak celá řada zvyklostí explicitně protiženských: "Pákistánská sexistická kultura je založena na pokřiveném pojetí 'cti' a 'morálky', kde jsou ženy považovány za majetek mužů a musí být pod jejich dohledem a péčí. Tradičně se 'počestné' ženy drží stranou a omezují svou viditelnost na veřejnosti. Jakékoli prohřešky žen jsou považovány za nemorální a často vedou k násilí."
Shahid dodává, že ženská "čest" také určuje žebříček společenského postavení, podle kterého se s nimi zachází, a nejde pouze o "počestné" chování, ale také o etnický a náboženský původ. "V mnoha případech se pákistánské gangy ve Spojeném království zaměřovaly na nemuslimské dívky bílé pleti, protože jsou na žebříčku 'cti' níže. K tomu přispívá i sexuální fantazie o 'bílé ženě', která je v Pákistánu rozšířená. Evropské ženy jsou v pákistánské popkultuře často fetišizovány a vyobrazovány jako lačnící po jihoasijských mužích. (…) V podobném duchu ostatně vypovídali členové pákistánských gangů, že britské dívky považovali za 'snadné maso' či 'férový cíl'."
Shahid stejně jako baronka Falknerová dochází k závěru, že problém násilnických gangů nebude vláda schopna efektivně řešit, pokud bude opomíjet skutečnost, že pachatelé mají pákistánský původ a rukopis jejich zločinů odráží tamní zvyklosti.
