Riga, Praha - Je ruština státní řečí Lotyšska? Občané Pobaltské země v sobotu hlasují o tom, zda budou dvacet let po získání nezávislosti oficiálně používat dva jazyky.
Samotná Riga žije před událostí svým běžným životem, na ulicích se s žádnými plakáty nebo výzvami nesetkáte. To potvrzují také Češi, kteří v Rize působí.
"Žádné napětí tu není, ačkoliv noviny o referendu píší ostře," říká pro Aktuálně.cz jedna z českých ekonomek, která si nepřeje být citována.
"Na veřejnosti jsem si ničeho nevšimla, ale rádio, televize a internet jsou plné upoutávek," doplňuje lotyšská studentka Jekatěrina Laptěva. Sama pochází z ruské rodiny, ale narodila se a vyrostla v Rize a za svůj mateřský jazyk považuje lotyštinu.
Ruštinu uslyšíte často
S ruštinou se v centru Rigy i mimo hlavní město setkáte naprosto běžně. Známá slovíčka slyšíte jak na Centrálním tržišti, kde se prodavačky překřikují a snaží nalákat kolemjdoucí na „frúkty" nebo „kanféty", tak ve vlaku, když se vydáte na západní pobřeží.
Rusky prozpěvují také žebráci, na něž narazíte v podchodu mezi hlavním vlakovým nádražím a nákupním centrem Stockmann nebo v okolí Památníku svobody. V azbuce jsou nadepsané některé obchody, stejně tak řada plakátů láká na kulturní akce rusky.
S ruskými popisky se setkáte také při návštěvě muzeí nebo výstav. V restauracích v hlavním městě je naopak obvyklé uvádět překlad pouze v angličtině.
Ze dvou milionů obyvatel této Pobaltské země se jich k ruské národnosti hlásí 29,6 procenta, uvádí Lotyšský statistický úřad.
Malá šance na úspěch
Že se ruština dostane na úroveň lotyštiny, považují odborníci za vysoce nepravděpodobné - návrh by muselo podpořit nejméně 771 350 osob. To je čtyřikrát více než počet lidí, kteří se rozhodli pro samotné referendum.
Premiér Valdis Dombrovskis ale každopádně na Lotyše apeluje, aby se zapojili a hlasovali proti návrhu. V opačném případě by podle něj okolní země mohly nabýt dojmu, že lidé druhý oficiální jazyk spíše chtějí.
Podpisová akce za vypsání referenda proběhla v Lotyšsku během loňského listopadu. Navzdory skeptickým prognózám podpořilo hlasování přes 183 tisíc osob, což je téměř desetina obyvatel Lotyšska. Hlavním iniciátorem byla proruská strana Centrum souladu v čele se starostou Rigy Nilem Ušakovem a Vladimirem Lindermanem, který předsedá hnutí Za rodný jazyk.
"V uplynulých dvaceti letech museli ruští občané snášet ponižování ze strany státu, nekonečné pokusy začlenit je nebo z nich naopak dělat občany druhé třídy," zdůrazňuje Linderman pro ruský list Ria Novosti.
Řada osob neumí lotyšsky
Statisíce Rusů. Bělorusů nebo Ukrajinců se do Lotyšska dostaly během nuceného přesidlování, k němuž došlo po druhé světové válce.
Zatímco desítky tisíc Lotyšů deportovali Sověti na Sibiř, vedoucí místa v podnicích a strategickém průmyslu obsazovali „svými" lidmi.
Pro občany Pobaltských republik bylo přitom ve srovnání s tehdejšími Čechoslováky obtížnější udržet rodný jazyk - rusifikace tu byla mnohem silnější. Hlavním jazykem ve státní sféře, novinách nebo bankovnictví se stala ruština, podobně to fungovalo i ve školách. Lotyštinu se tak děti často učily doma nebo v rámci "podomní" výuky, která se odehrávala v bytech jednotlivých rodin. Podobnou zkušenost mají i Litevci, například profesorka Audrone Janužyte.
Celé dvě generace rusky mluvící populace se tedy vůbec nemusely řeč, která spolu s litevštinou patří do skupiny baltských jazyků, učit. Jak přitom potvrzují Lotyši, základy jejich jazyka řada Rusů nezvládla ani za dvacet let od rozpadu Sovětského svazu.
