Na Harvardu vystudovaná ekonomka Ellen Johnson-Sirleafová přivedla do hlavního města elektrickou energii, zatočila s korupcí na nejvyších místech a nakreslila tlustou čáru za krvavou minulostí nejstaršího afrického státu.
Prezidentka a její vláda má našlápnuto, čeká ji však ještě dlouhá cesta, aby zemi, ve které je většina obyvatel nezaměstnaných, žije v ruinách a nemá představu o své budoucnosti, stabilizovala.
Co se povedlo...
Když prezidentka ve volbách porazila fotbalovou hvězdu AC Milán George Weaha, slíbila, že do hlavního města zavede elektrický proud. To se také stalo. I když kritici prezidentky tvrdí, že jde o populistický krok, místní lidé říkají: "Charles Taylor to nedokázal ani za šest let."
Prezidentka se také snaží vymýtit korupci. Na ministerstvu financí například propustila všechny nekvalifikované zaměstnance včetně těch, které na jejich msta dosadila zkorumpovaná prozatímní poválečná vláda.
Tou největší výhrou je však stále mír po 14 letech krvavé občanské války. V zemi hlídkuje 15 000 členů mírových jednotek OSN a do země začínají proudit investoři - velkou investici chystá Mittal Steel. Prezidentka má podporu Evropské unie a dalších institucí.
...a co se nepovedlo
Prezidentka je však také kritizována za to, že nedělá nic proti vzrůstajícímu násilí a kriminalitě. Soudní systém nefunguje, systém trestů je nedokonalý.
Pouze malá část obyvatel má práci, hovoří se až o 80procentní nezaměstnanosti. V zemi, kde žije 3,5 milionu obyvatel, je to alarmující číslo.
Žádné změny samozřejmě nejdou uskutečnit ze dne na den a toho si je prezidentka vědoma. To se týká i onoho, světovými médii neustále propíraného, elektrického osvětlení. Dodávky energie kolísají, někde nejsou vůbec. Voda neteče, kanalizace neexistuje. A to ani v hlavním městě.
Infobox
Libérie
- Vyhlášena státem: 1847
- Obyvatelstvo: 3,6 milionu
- Rozloha: 99 tisíc km2
- Náboženství: křesťanství, islám, místní náboženství
- Naděje dožití: ženy 43 let, muži 41 let
- Vývoz: diamanty, železná ruda, kaučuk, dřevo, káva, kakao
Zprávy z Libérie
Kopec úkolů
Přesto se lidé pod září pouličních lamp večer cítí bezpečněji, studenti se mohou učit, obchodníci obchodovat a obyvatelé Monrovie prostě více žít.
A právě studenty a podnikatele země nejvíce potřebuje. "Bez vzdělaných lidí se zkušenostmi z nás nikdy nebude prosperující země," říká pro BBC politolog Ezekeil Pajibo.
Do škol však nemohou chodit všichni. Chybějí budovy, učitelé, pomůcky. Na věšci se však pracuje. Prezidentka osobně kontroluje, jak pokračují stavby nových škol a také nemocnic.
Školy totiž nejsou jediné instituce, které se potýkají s problémy. Například známá monrovijská nemocnice J.F.Kennedyho už je dostatečně zásobena léky, jenže chybí doktoři, kteří by se pacientům mohli věnovat.
Většina odborníků se však shoduje přinejmenším na tom, že hodnotit vládu první africké prezidentky po jediném roce, když země byla zničena tak dlouhou občanskou válkou, prostě nelze.
Úspěchy jsou viditelné, ale před devětašedesátiletou prezidentkou je pořád obrovský kopec úkolů a bude potřeba hodně síly, aby jej "železná lady" zdolala.
