Moskva - První lidská mise na Mars, byť pomyslná, se blíží ke konci. Šestice dobrovolníků bude moci v pátek po 520 dnech opustit simulátor v laboratoři na okraji Moskvy.
Ačkoliv vše se odehrávalo jen "jako", i tak trojice Rusů, dva Evropané a Číňan museli zvládnout skoro půldruhého roku bez slunečního svitu a svěžího vzduchu, uzavřeni mezi čtyřmi stěnami, s aseptickou stravou a ve společnosti stále stejných tváří.
"Postrádám velice svou rodinu a přátele, ale i úplně obyčejné věci jako vidět modrou oblohu nebo si vyjít večer zatancovat - to mám rád, ale tady nic takového dělat nemůžu," postěžoval si jeden z účastníků, Ital kolumbijského původu Diego Urbina, v době, kdy experiment překonal hranici dosud nejdelšího lidského pobytu ve vesmíru.
Rekord drží ruský kosmonaut Valerij Poljakov, který ve vesmíru strávil 437 dnů, 17 hodin a 59 minut.
Nejslabší článek? Člověk
Právě s úkolem prověřit meze tělesné a hlavně duševní zátěže pro potřeby budoucí skutečné expedice "let na Mars" loni 3. června odstartoval.
Nikoliv technika, ale člověk je totiž považován za nejslabší článek budoucího dobývání galaxie. Ale těsně před finišem "je nálada na palubě velice pozitivní", ujišťuje náměstek šéfa projektu Mark Bělakovskij.
Ačkoliv dobývání Marsu nejspíše začne až po roce 2030, pomyslný let měl co nejvěrohodněji simulovat podmínky skutečné výpravy, která podle vědců potrvá 400 až 700 dnů.
V experimentu se počítalo s přibližně 250 dny na cestu k Marsu, s třicetidenním pobytem na planetě, včetně tří výstupů z "přistávacího modulu", a s 240 dny pro návrat.
Jak zakopnout na Marsu
Posádka, kterou kromě Urbiny tvoří inženýr Alexej Siťov, kardiolog Suchrob Kamolov, vojenský lékař Alexandr Smolejevskij, Francouz Romain Charles a Číňan Wang, si dny dělila na tři směny věnované práci, spánku a osobnímu volnu. Zpočátku si rutinu mohla zpestřovat četnými experimenty. Ke konci byli všichni rádi, že se alespoň přestala zpožďovat elektronická pošta; až čtyřicetiminutová prodleva simulovala vzdálenost mezi kosmickou lodí a Zemí.
Při únorových procházkách po napodobenině Marsu trojice kosmonautů nacvičovala i řešení nenadálých situací. Urbina tak zakopl o kámen a upadl. Smolejevskij mu pomáhal vstát, což ve skafandru nebylo nic jednoduchého.
Sbírali také vzorky půdy pro pozdější "pozemskou" analýzu. Samozřejmě, na planetě zanechali i vlaječky a přednesli slavnostní projevy. "Mars už není tak daleko, jako býval dříve," nešetřil optimismem čínský kosmonaut, překřtěný na "Váňu".
Test psychické odolnosti...
Mezinárodní projekt s účastí Evropské kosmické agentury ESA začal klíčit už v 90. letech.
Dva obdobné, ale kratší experimenty už moskevský Ústav lékařských a biologických problémů podnikl. V listopadu 2007 "marťanská mise" strávila v izolaci od světa dva týdny, v roce 2009 pak 105 dnů.
Ale první mezinárodní pokus v institutu na přelomu let 1999 a 2000 ukončil skandál, když si kanadská účastnice stěžovala na obtěžování od šéfa ruského týmu a na to, že další dva ruští účastníci se prý servali až do krve.
Možná i proto je "marťanská posádka" čistě mužskou záležitostí jako při objevitelských námořních plavbách. Podle některých expertů by se prý přítomnost ženy při dlouhodobém letu mohla stát "destabilizujícím faktorem".
Při simulovaném letu šlo hlavně o test psychické odolnosti. Kromě stále stejných tváří v uzavřeném prostoru bez oken se posádka musela potýkat s převážně konzervovanou stravou jako na Mezinárodní vesmírné stanici, sprchou jednou týdně či výměnou prádla po třech dnech.
... za dva miliony
Odměnou za přestálé útrapy nebude jen čest a sláva. Každý účastník má dostat v přepočtu přibližně dva miliony korun. O poznatky a zážitky se "Marťané" budou moci s novináři podělit na tiskové konferenci 8. listopadu. Do té doby setrvají v karanténě.
Ještě před skutečným letem na Mars budou podle expertů potřebné další pokusy.
"Je trochu smutné, že na Mars jsme měli letět už v roce 2014," poznamenal o dřívějších plánech Poljakov, který svůj rekord ustanovil na ruské kosmické stanici Mir v polovině 90. let. "Ale moje i vaše zkušenost budou užitečné," dodal.
