Kubánský režim totiž znemožnil vycestovat manželkám politických vězňů z hnutí Ženy v bílém.

"Musíme kritizovat politováníhodný postup kubánské vlády," prohlásil jménem EP jeho předseda Josep Borrell. Vytkl Havaně, že vězní lidi jen za jejich názor. "Cena ztělesňuje boj za lidská práva ve světě, proti režimům, které nesnášejí kritiky a odpůrce cenzury," dodal.

Damas de blanco a Václav Havel

Ženy v bílém od loňského roku každou neděli pořádají nenásilné protestní demonstrace proti věznění kubánských disidentů, obvykle svých manželů a synů. Jejich bílé oblečení má symbolizovat mírumilovnost a nevinu vězněných.

Kubánky pozvaly europoslance na ostrov, aby se nejen pokusili předat cenu, ale hlavně se na vlastní oči přesvědčili o krutých represích, jak ve sněmovně uvedla mluvčí hnutí Blanca Reyesová. Nyní žije v madridském exilu, ale sama byla Ženou v bílém v dobách, kdy byl vězněn její muž, novinář a básník Raul Rivero.

Reyesová také přečetla poselství od bývalého českého prezidenta Václava Havla, připomínající, jak mu pomáhala podpora ze světa, když byl ve vězení. Havel ostatně stál u zrodu mezinárodního výboru, pomáhajícího spolu s nevládní organizací Člověk v tísni kubánským disidentům.

Cenu dostal i Alexander Dubček

Cenou, pojmenovanou po sovětském disidentovi Andreji Sacharovovi, oceňuje EP osobnosti, skupiny či organizace, které dosáhly pokroku při obraně lidských práv, ochraně menšin, demokracie, právního státu či svobody myšlení.

Poprvé ji v roce 1988 získal Nelson Mandela, o rok později Alexander Dubček, barmská disidentka Do Aun Schan Su Ťij, v roce 2002 kubánský disident Oswaldo Payá. Letos se předsedové poslaneckých klubů EP nedokázali dohodnout na jednom laureátovi.

Nigerijská právnička Hauwa Ibrahimová, hájící ženy obviněné z cizoložství před ukamenováním a další lidi před krutými rozsudky islámského práva šaría, přislíbila, že svůj díl z ceny ve výši 50 000 eur věnuje na vzdělávání žen, které chtějí vybřednout z chudoby a nevědomosti.

Chce se mi ze světa zvracet

Robert Mernard ve jménu Reportérů bez hranic vybídl EU k nesmlouvavosti ve všech případech porušování svobody slova, ať jde o 25 novinářů vězněných na Kubě či o pět reportérů zatčených americkou armádou v Iráku, kde již zahynulo dvakrát více novinářů než za války ve Vietnamu.

"Nikomu nevadí, pokud kritizujeme diktaturu v Laosu či Barmě, ale stačí se zmínit o diktatuře na Kubě a dostáváme tuny dopisů plných urážek a ospravedlnění režimu. Problém není v americkém embargu, ale v tom, že Castrova diktatura má 300 vězňů svědomí," uvedl.

Pozvednout hlas je třeba vždy, nejen je-li ohrožen novinář z velkého západního média. "Nelze být důvěryhodnými demokraty, pokud tisíckrát více bojujeme za své lidi než za ostatní. Jakoby různé životy měly různou cenu.

Je jednoduché bojovat za lidi, kteří se nám podobají, ale demokracie znamená bojovat za práva jiných, i těch, co se zítra mohou stát našimi nepřáteli. V tom je naše síla," zdůraznil. "Když si otevřu noviny, chce se mi ze světa zvracet. Mám čtyřletou dcerku, která má tisíckrát více příležitostí než holčičky v osmdesátce zemí světa. To je nepřijatelná nespravedlnost.

Nezachráním svou duši, ale můžeme zlepšovat životy jednotlivců - a na to potřebujeme právě vás, poslance," uzavřel Menard.