- Po dlouhých jednáních ustoupila i Syrská národní rada
- Účast v Ženevě přesto odmítá značná část opozičníků. Tvrdí, že jejich požadavky nikdo nebere vážně
- USA hrozí, že kvůli bojkotu může přehodnotit svoji pomoc
Ženeva/Damašek - Její dojednání trvalo řadu měsíců, přesto nebylo dlouho jasné, zda se jí zúčastní nejdůležitější aktéři.
Nakonec se ale zdá, že vše dopadne dobře a na na mírovou konferenci o Sýrii dorazí i ti, kteří volali po jejím bojkotu. Rozhovory mají začít už příští týden.
Asad, jablko sváru
Představitele Národní koalice sil revoluce a syrské opozice (National Coalition for Syrian Revolutionary and Opposition Forces, NCSROF), tedy hlavního opozičního bloku, měli problém přimět k cestě klíčové členské frakce.
Ty tvrdí, že nikdo nebere ohled na jejich požadavky.
Dlouho vzdorovala především Syrská národní rada (Syrian National Council, SNC), která v rámci exilové opozice představuje největší politickou sílu.
Po sobotním jednání v Istanbulu ale nakonec její vedení, tvořené především "jestřáby" a vlivným Muslimským bratrstvem, s účastí souhlasilo.
V čem tkvěl hlavní problém? Opozičníci od loňského podzimu opakovali jediné: O míru jsme ochotni jednat pouze pod podmínkou, že prezident Bašár Asad nebude v budoucnu součástí jakékoliv vlády.
Což se pro změnu nezamlouvalo Rusku či Íránu, tedy Asadovým nejbližším spojencům. Chtějí, aby o prezidentově osudu rozhodli ve volbách sami Syřané.
Konference jako nejlepší možnost
Americký ministr zahraničí John Kerry "vzbouřence" nabádá ke změně postoje. "Jde o nejlepší možnost, jak dosáhnout cílů syrského lidu a revoluce," vzkázal jim ve čtvrtek.
Jakoukoliv roli v zamýšlené přechodné vládě podle něj mohou přijmout pouze lidé, na nichž se shodnou obě znesvářené strany.
USA dokonce společně s Brity pohrozily, že přehodnotí svoji pomoc těm, kteří se mírových rozhovorů nezúčastní. Ztráta podpory Západu by přitom mohla mít pro protiasadovské síly fatální důsledek.
Ani ústupek ze strany SNC ale nemusí znamenat úspěch konference, jelikož nejde o jedinou rebelující opoziční sílu. Cestu do Švýcarska prozatím odmítlo 44 ze 120 členů NCSROF.
Proti jsou i Místní koordinační výbory (Local Coordination Committees of Syria, LCCS), které sice nejsou členem Národní koalice, ale organizují činnost opozice na syrském území.
"Velmi nás trápí, že se tady hraje nějaká hra," posteskl si šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov, který konferenci pomáhal s Kerrym dojednat.
Nic nevyřeší ani Ženeva X?
Islamističtí povstalci bojující přímo v Sýrii exilovou opozici pro jistotu neuznávají vůbec.
"Všechny skupiny, které vznikly v zahraničí, aniž by se vrátily do země, nás nereprezentují a my je neuznáme," napsali koncem září ve společném prohlášení.
Šlo přitom o jeden z mála momentů, kdy se na něčem shodli, jelikož jinak svádějí bitvy i mezi sebou.
Skepsi před konferencí neskrývají ani představitelé Asadova režimu. "Ženeva II, Ženeva III, dokonce ani Ženeva X nevyřeší syrskou krizi," prohlásil ministr pro národní usmíření Alí Hajdar. "Řešení už začalo a bude pokračovat skrze vojenský triumf státu."
Podobná odvážná prohlášení jsou ovšem v příkrém rozporu s realitou syrských bojišť. V březnu tomu budou tři roky, co povstání proti Bašáru Asadovi odstartovalo, ale ani jedna ze stran se v občanské válce výrazně nepřiblížila k vítězství.
Boje si přitom vyžádaly už přes 100 000 mrtvých. Jen od začátku roku bylo podle odhadů Syrské pozorovatelny lidských práv (SOHR) zabito přes 1000 lidí.
Ještě neutěšenější je pak situace mezi uprchlíky. Své domovy musela nedobrovolně opustit více než třetina z 22 milionů Syřanů.
