Za obří sněhovou kalamitou se ohlíží nedělní text deníku SME. Dobové fotografie si lze prohlédnout zde.
Vítr, sníh a mráz začaly v Košicích zuřit v noci z 10. na 11. února 1999. Největší problémy působila vichřice, která nabírala na intenzitě. Od světa zůstaly brzy odříznuté okolní obce i menší košické městské části.
Problémy měly i podniky, jelikož se mnoho lidí nemohlo kvůli kolabující dopravě dostat do práce. Krizový štáb, jehož součástí byl i tehdejší košický primátor Rudolf Schuster, v pátek 12. února rozhodl, že město bezodkladně požádá ministerstva vnitra a obrany o okamžitou pomoc.
Vyžádalo si zejména techniku od jednotek civilní obrany v Malackách a Žilině. Ta měla do Košic dorazit nákladními vlaky do osmi hodin od chvíle, kdy si o ni krizový štáb zažádal. Schuster navíc požadoval, aby se do pomoci městu zapojilo i vojsko.
"Bez těžkých vojenských strojů a pásové techniky se nám město Košice nepodaří udržet, nemluvě celý kraj. Stroje, které máme teď v terénu, jsou při takovém silném větru a sněžení jako papírové krabice," prohlásil tehdy Schuster, pozdější slovenský prezident.
Správa městských komunikací města Košice brzy oznámila, že je neprůjezdná prakticky celá jižní strana města. Podle toho, jak se vyvíjelo počasí, se navíc nezdálo, že se situace brzy uklidní. Neustále sněžilo a silný vítr neutichal.
V košických ulicích bez ustání pracovalo 26 sypačů, 23 traktorů a dvanáct dalších strojů, které městu půjčily soukromé firmy.
Mobily sebrali úředníkům a rozdali řidičům
Ani těmto strojům v terénu se však problémy nevyhnuly. Dvě frézy se porouchaly, čtyři stroje Ekothermalu zase zapadly ve sněhových závějích, které měly zlikvidovat. U Polianky zapadl pluh.
Řidiči strojů navíc neměli jak sdělit dispečinku, kde se nacházejí a co se s nimi stalo, jelikož mobilní telefony tehdy nebyly běžné jako dnes.
Primátor Schuster proto přikázal shromáždit na radnici všechny dostupné mobily a rozdat je mezi řidiče odklízecích strojů tak, aby mohli dát ostatním okamžitě vědět, pokud někde zapadnou.
V pátek 13. února ohlásil pomoc Košicím tehdejší ministr obrany a na cestu se vydaly vojenské transportéry, vysvobozovací technika, frézy, a dokonce tanky na prorážení obrovských závějí.
Městská hromadná doprava sice stále fungovala, ale s obtížemi - sedm tramvají například uvázlo na cestě do železáren. Cestující se z nich však podařilo vysvobodit.
Doslova uvězněno ve sněhu ale zůstalo 70 pasažérů na košickém letišti, k němuž byla zavátá cesta a na ní uvězněna fréza, která ji měla vyčistit. Letiště bylo uzavřeno až do odvolání. Dva dny se neměli jak dostat domů také pracovníci košické spalovny v Kokšově-Bakši.
Pro nepříznivé počasí byla veřejnost vyzvána, aby nepoužívala osobní auta a raději zůstala doma.
Vykoupený chléb i mléko
Lidé kvůli sněhové kalamitě zpanikařili a v obchodech hromadně vykupovali chléb. "Situaci zvládáme, ale někteří lidé kupují v obchodě deset až dvanáct bochníků chleba," popsal situaci generální ředitel pekárny Medea.
Podobná situace zavládla v Kavečanech, ke kterým sníh také zatarasil cestu. V místních obchodech s potravinami chyběl chléb a nebylo ani mléko či droždí. Na okraji této městské části se dalo chodit jen ve vyhloubených uličkách obklopených třímetrovými závějemi.
Mezi kalamitou nejvíce postižené oblasti se řadila košická Polianka. Nebyl zde chleba ani mléko a od 12. února tam místní neviděli ani autobus. Problémem byl dvousetmetrový úsek mezi Košicemi a Zdobou, přes který autobus kvůli nánosům sněhu neprojel.
Kromě toho v místním agrokombinátu neměli čím přikrmovat prasata ani drůbež, jelikož nebylo krmivo.
Školáci se zdrželi na lyžařském zájezdu
Na Kojšovské holi zůstalo uvězněných 120 žáků základních škol, kteří tam přijeli na lyžařský zájezd. Z chaty Erika je osvobodili až po třech dnech. Naštěstí měli co jíst, jelikož na chatě byl dostatek potravin. Další dodávku jídla navíc doručilo na chatu spřežení tažené psy. Po třech dnech uvěznění sváželi děti z Kojšovky na lanovce.
Počasí komplikovalo i železniční dopravu. Mnoho vlaků bylo odstaveno. Pro udržení situace se na košické železniční stanici střídalo ve dvanáctihodinových směnách dvě stě vojáků.
Silný vítr, který působil největší škody během pracovního týdne, zeslábl až o víkendu. Přestože vichřice ustala, nechala za sebou tak velký nepořádek, že trvalo ještě několik dní, než se město zpod závěje sněhu dostalo.
Na letišti čekal přistavený vrtulník ministerstva vnitra, aby v případě potřeby vozil potraviny nebo transportoval pacienty.
Přijel se ukázat ministr a po něm premiér
Do Košic dorazil o víkendu, jak slíbil, také ministr obrany Pavol Kanis. Uvedl, že resort vyčlenil na odstraňování sněhu na celém východním Slovensku více než tisíc vojáků a sto kusů techniky.
Kalamita si vybrala jen jedinou oběť - v okrese Košice-okolí. Na silné podchlazení a selhání cévního systému tam zemřel muž. Našli ho na polní cestě mezi vesnicemi Nízká Hutka a Krásná nad Hornádom.
V Košicích a vlastně i na celém východním Slovensku si následující dny podávaly dveře politické špičky. Výjimkou nebyl ani bývalý premiér Mikuláš Dzurinda. Ten po zasedání Krajského krizového štábu v Košicích v Schusterově doprovodu osobně zajel zkontrolovat situaci do dvou obcí, které byly sněhem zasypány nejvíce.
Doslova šok tak zažila výčepní a místní štamgasti v hospodě ve Zdobe, když do ní zavítali významní politici. Ledy prolomil až Rudolf Schuster, který zavelel nalít všem přítomným tuzemský rum pro zahřátí.
"Premiér byl v příjemné náladě a vyptával se občanů, jak se jim daří odstraňovat následky sněhové kalamity. Přestože se měl k tomu, zaplatit všem rundu rumu, primátor mu to nedovolil," popsala nezvyklou situaci reportérka slovenského listu Korzár.
Premiér se podle reportáže pustil do rozhovorů s místními a s každým si podal ruku. Žertoval také s dětmi odhrnujícími sníh. "Místní se nechali slyšet, že tento den vejde do historie, jelikož obec ještě nikdy nepoctil návštěvou sám předseda vlády," doplnila reportáž.
Tři tisíce tatrovek
Sedmnáctého února zrušili v Košickém kraji mimořádný stav, Schuster však městský štáb ještě nerozpustil. Na jeho zasedání padlo rozhodnutí, že stávající počet strojů v ulicích nestačí, a tak primátor požádal velké stavební firmy, aby městu poskytly svá vozidla.
Stále odříznutá zůstávala chata Erika. Košicemi neustále projížděly tatrovky a Avie vrchovatě naložené odhrnutým sněhem, který odvážely k řece Hornád.
Do 20. února se vyvezlo z města tolik sněhu, že by se vešel do tří tisíc tatrovek.
