Jestliže jsou ve válečném tažení proti koronaviru v první linii vyčerpaní lékaři, v Bergamu stojí nedaleko za nimi v řadě lidé, kteří mají za úkol postarat se o mrtvé. Záběry na rakve vyskládané v kostele, v márnicích, před hřbitovem nebo dokonce naložené na celé řadě vojenských vozů připomínají spíš scény po přírodní katastrofě nebo leteckém náletu.
Největší pohřební služba ve městě od prvního března provedla skoro 600 pohřbů a kremací. "V normálním měsíci jich bývá tak 120," přiblížil britskému deníku Guardian její ředitel Antonio Ricciardi. "Celá jedna generace zemřela během necelých tří týdnů. Nic takového jsme tu ještě neviděli, z toho se vám chce brečet."
V Bergamu žije zhruba 120 tisíc obyvatel a je v něm podle informací deníku asi 80 pohřebních služeb a všechny jsou velmi vytížené. Navíc stejně jako kdekoliv jinde, i mezi zaměstnanci pohřebních služeb mnoho lidí onemocní. Ve středu přijela do Bergama na pomoc italská armáda, která odvezla 65 rakví ze hřbitova do okolních provincií.
"Nejen zdravotní instituce, ale také pohřebnictví kolabuje. Na takovou situaci jsme absolutně nepřipravení," řekla americkému deníku Washington Post majitelka pohřebního ústavu Claudia Scottiová.
V místních nemocnicích platí přísná pravidla. Těla obětí umisťují okamžitě do rakví, aby se zabránilo šíření infekce. Příbuzní nemohou nemocné navštívit, a když dojde k nejhoršímu, nedostanou ani příležitost se rozloučit.
Umírají a truchlí sami
Když třiaosmdesátiletý dědeček Marti Manfrediové zemřel na onemocnění Covid-19, uložili ho do země bez ceremonie. "Pohřbili ho jen tak bez blízkých, bez požehnání od kněze," popsala agentuře Reuters. Sama musela stejně jako miliony dalších Italů v karanténě zůstat doma. "Až tohle všechno skončí, uspořádáme mu skutečný pohřeb," slibuje. V těžkých časech se nebere ohled na náboženství, zvyky, tradice nebo spiritualismus, popisuje Reuters. Lidé truchlí sami doma.
V některých oblastech Itálie nabízejí pohřební služby videostream, kde můžou pozůstalí sledovat kněze, který žehná zemřelému. Úmrtní oznámení plní lokální italské noviny, ze dvou až tří stránek nekrologů je nyní třeba deset. "Pro nás je to trauma, emocionální trauma. Lidé umírají sami a jsou pohřbeni sami," popsal situaci Alberto Ceresoli, editor místního deníku L´Eco di Bergamo.
A man in Italy uses the obituary section in a newspaper to illustrate the number of deaths before and after the coronavirus hit the country. pic.twitter.com/HplUWrZ9yt
— USA TODAY (@USATODAY) March 15, 2020
Problémy s pohřbíváním obětí koronaviru mají samozřejmě i ostatní zasažené země. Asi nejhůře je na tom Írán. Minulý týden americký deník Washington Post zveřejnil satelitní snímky, na kterých je vidět, že už na konci února Íránci kopali stovky hrobů. Podle oficiálních údajů je v Íránu přes 18 tisíc nakažených a přes 1400 lidí zemřelo. Jestli ale Teherán zveřejňuje skutečná čísla, není jisté.
Chránit svou rodinu
Italské Bergamo může sloužit jako příklad toho, co se může stát, když se včas nezavedou přísná opatření. Lidé dál umírají. Italská populace navíc patří k jedné z nejstarších na světě, 23 procent lidí je starších 65 let. Ti patří do nejvíce ohrožené skupiny. V Itálii tak umírá mnohem vyšší procento nakažených než průměrně jinde ve světě. Nemoci Covid-19 podle oficiálních odhadů Světové zdravotnické organizace podlehne zhruba 3,4 procenta nakažených. V Itálii je to až osm procent pozitivně testovaných případů.
Podle studie vydané Oxfordskou univerzitou mohla právě stará populace a také italské rodinné zvyky způsobit tak velký počet obětí koronaviru. V zemi často žijí pod jednou střechou i tři generace rodin.
Mladí lidé mohou koronavirus přenášet bez toho, aby se u nich projevily příznaky. Nemusí to ani tušit a mohou infikovat své rodiče a prarodiče. Italové jsou považováni za velmi kontaktní národ, mají ve zvyku se navštěvovat a je pro ně možná složitější si alespoň ze začátku udržet sociální distanc. Obzvlášť pak v době, kdy neplatila karanténa a izolaci jen úřady doporučovaly, nikoliv přímo nařizovaly.
