Kameny nepláčou. Potomci vzpomínají na genocidu Arménů

Kateřina Vítková Kateřina Vítková
24. 4. 2015 14:25
O život mezi lety 1915 a 1923 přišlo v Osmanské říši až 1,5 milionu lidí. Turecko nicméně termín "genocida" dodnes odmítá a tvrdí, že šlo o oběti válečného chaosu.
Arménie si připomíná sté výročí od masového vyvražďování.
Arménie si připomíná sté výročí od masového vyvražďování. | Foto: Reuters

Jerevan - Příběh Beso Gasparianové už musí vyprávět její vnučka. "Ta scéna byl děsivá. Položili jsme mrtvé dítě na hruď mojí sestry a přikryli jsme je kameny. Tělo mého otce se nám ale najít nepodařilo," vypráví žena jakoby ústy své babičky.

Ta coby dvanáctiletá na vlastní kůži okusila genocidu svého národa - Arménů. Od začátku masového vyvražďování a deportací Arménů v Osmanské říši uplynulo přesně 100 let.

O život mezi lety 1915 a 1923 přišlo podle mnoha odhadů až 1,5 milionu lidí, připomíná server The Guardian, který příběhy rodin posbíral.

Turecko - coby nástupce Osmanské říše - se nicméně termínu "genocida" dodnes vyhýbá a tvrdí, že šlo o oběti válečného chaosu. Mrtvých po masakrech navíc bylo podle Ankary mnohem méně.

Kameny nepláčou

Beso žila se svou rodinou v Dalvoru. Když v noci přišlo varování, že se blíží osmanští vojáci, utekli se s matkou a osmiletým bratrem ukrýt do kopců poblíž jejich vesnice. Ostatní členové jejich rodiny už se ale schovat nestihli.

Masakr začal. Beso mohla jenom zdálky přihlížet, jak vojáci popravují jejího otce, dvouletého synovce a nakonec i její sedm měsíců těhotnou sestru Kveh. Nebrečela.

"Viděla jsi někdy, aby kámen plakal?" říkávala pak po letech svojí vnučce Lusye. Tíživý stoický smutek byl v dekádách 20. století společný mnoha přeživším.

Beso s matkou a bratrem se vrátili do vesnice, aby pohřbili své příbuzné. Ty, jejichž těla našli.

Kdo šel pomalu, byl zastřelen

Dvanáct let tehdy bylo i arménské dívce jménem Vartoughy. Masovou deportaci přežila z rodiny jen ona a její bratr. Její sestra během bezmála 1000 kilometrů dlouhého pochodu do syrské pouště dokonce porodila. Přímo na koni, protože vojáci odmítli kvůli něčemu tak "malichernému" zastavit.

Foto: Reuters

"Každý, kdo šel příliš pomalu, byl zastřelen," líčila Vartoughy svým potomkům.

Její sestra tehdy porodila dceru. Přestože věděla, že dítě zřejmě nepřežije, odmítla jej svěřit tureckým vesničanům. "Tohle dítě přišlo na svět jako křesťan, jako křesťan ho také opustí," citovala ji později ve vzácných chvílích Vartoughy.

Tento příběh nyní předává dál její pravnuk Jeremy. "Jako ostatní přeživší genocidy, moje prababička se nevyžívala ve vyprávění svého příběhu," vysvětluje.

Dva přeživší sourozenci došli až do cíle - Deir Ezzoru, kde je vojáci nechali jejich osudu. Měli štěstí, nakonec se jim podařilo dostat za otcem do Spojených států.

"Nechali ji slunci..."

Během jednoho z pochodů zemřela i matka tehdy asi pětiletého Ohanese Babasoloukiana. Podle jeho dochovaných pamětí se to stalo během třetího dne na cestě. "Nechali její tělo slunci. S puchýři, nakonec vysušené jako sušená švestka.“

O den později vojáci nechali jeho skupinu napospas poušti. Tenkrát se rozhodli, že zapřou svůj arménský původ, a přijali turecká jména. "Od toho dne se ze mě stal Ohanes Babasoloukian, chlapec, jehož otec je mrtev."

33 lidí, kteří nezapomenou

Podle kampaně 100 Lives dnes v Arménii žije už jen 33 lidí, kteří na vlastní kůži okusili a přežili vraždění a násilné deportace.

Ale nevymizely ani vzpomínky těch, kteří v minulých dekádách zemřeli. Kolují v jejich rodinách a předávají se z generace na generaci. Teď si je během výročí připomíná celá Arménie.

"Ve světě skoro neexistuje arménská rodina, která by nebyla nějakým příběhem spojena s rokem 1915," myslí si další ze čtenářů, kteří se ozvali serveru The Guardian.

Sté výročí ode dne, kdy byly zatčeny tisíce Arménů a který je považován za začátek vyvražďování, si v pátek bohoslužbami připomínají i lidé v několika tureckých městech. Vraždění Arménů jako genocidu formálně uznala asi dvacítka zemí, Česká republika mezi nimi není.

 

Právě se děje

před 30 minutami

Při požáru ubytovny na Sibiři zemřelo 11 lidí, další dva jsou zranění

Jedenáct lidí zemřelo a další dva utrpěli zranění při požáru dřevěné ubytovny pro zahraniční pracovníky v Tomské oblasti na západní Sibiři. S odkazem na místní úřady o tom informovala agentura TASS. Podle uzbeckého ministra pro mimořádné situace pocházelo deset obětí z Uzbekistánu. Jedenáctý mrtvý byl Rus.

Podle ruského ministerstva pro mimořádné události požár vypukl v 04:00 místního času (23:00 SEČ) a zcela zničil objekt o rozloze kolem 200 metrů čtverečních. "Podle posledních informací tam žilo 14 lidí, dvěma se podařilo utéct a 11 dalších zemřelo. Osud zbývající osoby je neznámý," sdělil agentuře TASS místní představitel.

Všechny oběti pracovaly pro dřevařskou společnost Greenwood. Shořelá budova přitom podle ruských úřadů nebyla určena pro bydlení. Na místo neštěstí dorazil gubernátor Tomské oblasti Sergej Žvačkin a nařídil požární bezpečnostní kontrolu v celém regionu.

Zdroj: ČTK
před 35 minutami

Bývalé sídlo Tuzexu v centru Prahy koupila skupina Generali, plánuje rozsáhlou rekonstrukci objektu

Dům v centru Prahy, v němž v minulosti sídlil například Tuzex, získala skupina Generali. Budovu na rohu ulic Jeruzalémská a U Půjčovny čeká rozsáhlá rekonstrukce. Cenu transakce ani plánované využití domu Generali neuvedla. V roce 2017 změnil majitele za 355 milionů korun. Podle odborníků by vzhledem k lokalitě byla vhodná přestavba na hotel nebo rezidenční bydlení. Informuje o tom deník E15.

Objekt U Půjčovny 10 je v památkově chráněné lokalitě. Jde o rohový dům se dvěma nezávislými vchody a vjezdem. V budově je kromě komerční plochy 14 bytů. Celá budova má pět nadzemních podlaží. Objekt je z poloviny dřevěná vestavba se zděnými obvodovými zdmi. Součástí areálu je velký sál, který lze využívat na konference. K objektu patří sousední parcela, která byla využívána jako hřiště.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Zda bude mít Kubera státní pohřeb, rozhodne rodina, Senát jeho nástupce zvolí v únoru

Den po náhlém úmrtí předsedy Senátu Jaroslava Kubery (ODS) se v úterý sejde organizační výbor horní komory Parlamentu, složený z vedení Senátu a zástupců senátních klubů. Očekává se, že jeho členové se vyjádří mimo jiné ke způsobu, jakým Senát uctí Kuberovu památku, a také k výběru jeho nástupce. V novodobé historii země je to poprvé, kdy ve funkci zemřel jeden z nejvyšších ústavních činitelů.

Kubera stál v čele horní parlamentní komory od předloňského roku. Zda bude mít státní pohřeb či pohřeb se státními poctami, záleží na rozhodnutí rodiny.

První místopředseda Senátu Jiří Růžička (za STAN) předpokládá, že Senát by se k volbě nového předsedy mohl sejít na mimořádné schůzi v první polovině února. Kandidáty mohou podle zákona navrhnout senátorské kluby i jednotliví senátoři.

Zdroj: ČTK
Další zprávy