Tripolis - Když povstalci dopadli Muammara Kaddáfího, byl zrovna na cestě do rodné vesnice, kde chtěl spáchat sebevraždu.
Vypověděl to jeden z diktátorových nejbližších spolupracovníků a bývalý šéf obávaných Lidových gard Mansúr Zaú. Pokud je někdo schopen zrekonstruovat plukovníkův konec, je to právě on.
Jeho výpověď, kterou zaznamenala americká televize CNN, zasadila další střípky do mozaiky závěrečné kapitoly Kaddáfího životního příběhu.
S tím, jak vládní jednotky prohrávaly boj s povstalci, působil Kaddáfí podle Mansúra Zaúa čím dál víc vystrašeně a jeho jednání se stalo nepředvídatelné. Bylo prý vidět, že je bezradný.
Když se nakonec svržený libyjský vůdce rozhodl opustit Syrtu, poslední baštu svého režimu, a vydal se do asi dvacet kilometrů vzdálené rodné vesnice Džaréf, bylo už pozdě. I kdyby ale konvoj posledních věrných vyrazil včas, nic by to nezměnilo, donedávna nedotknutelný diktátor svůj boj už tehdy vzdal.
"Chtěl tam spáchat sebevraždu nebo tam alespoň přečkat poslední okamžiky na svobodě," řekl Mansúr Zaú reportérům CNN zpoza mříží cely v misurátské věznici, kde čeká na soud.
Obviněn bude mimo jiné z vězeňského masakru v Abú Salím, k němuž došlo v roce 1996, nebo z najímání afrických žoldáků v průběhu právě skončené občanské války.
Západní politiky pokládal za spojence
Když se zhroutil režim v Tunisku, byl prý Kaddáfí klidný. Spoléhal na pomoc "přátel" z vlivných zemí. Jmenovitě na italského premiéra Berlusconiho, francouzského prezidenta Sarkozyho, bývalého britského premiéra Tonyho Blaira nebo tureckého ministerského předsedu Erdogana.
Jak se ale později ukázalo, přepočítal se.
Hlavní město Tripolis Kaddáfí údajně opustil 18. srpna, tedy dva dny předtím, než do něj vtrhli povstalci. Mansúr Zaú v něm zůstal do té doby, než bylo jasné, že město padne. Poté odjel do Baní Valíd a 22. srpna se v Syrtě připojil ke Kaddáfímu a několika stovkám posledních loajalistů.
Se svým vůdcem byl až do poslední chvíle. Byl svědkem i jeho dopadení. Když na jejich konvoj zaútočily letouny Severoatlantické aliance, seděl s ním v jednom voze.
"V Syrtě to s námi šlo od desíti k pěti. Náš život se obrátil o 180 stupňů. Rebelové neustále utahovali smyčku a každé tři až čtyři dny prohledávali opuštěné domy. Ke konci už jsme nebyli ve spojení s okolním světem a neměli jsme elektřinu, potraviny ani pitnou vodu," vzpomíná Mansúr Zaú.
Ke konci už si jen četl
Kaddáfího chování bylo čím dál tím podivnější, trávil veškerý čas psaním a čtením knih, které měl naskládané v kufrech.
Nakonec došla trpělivost i poslední hrstce oddaných. Viděli, že je situace beznadějná, a chtěli ze Syrty odjet. Báli se o život.
Kaddáfí byl ale proti. Když nakonec 20. října svolil k ústupu, už bylo pozdě. Povstalci měli město dokonale obklíčené a veškerý pohyb ze vzduchu hlídali spojenci.
Z původních asi 350 loajalistů mu tehdy zbývalo asi 250 věrných, líčí Zaú. Ostatní byli mrtví, zranění nebo utekli. Na poslední cestu tak odjela kolona asi čtyřiceti aut.
Když už něčeho litujete, je většinou pozdě
"Vyjeli jsme okolo osmé ráno. Stíhačky NATO na nás ale ihned zaútočily. Po prvním útoku v autě vylétly airbagy a Kaddáfí byl lehce zraněn na obličeji a hrudníku. Když jsme začali prchat a snažili se ukrýt v kanalizaci, povstalci začali střílet. Pak přišel druhý nálet.
Tehdy došlo k největšímu masakru, vzpomíná ještě na poslední okamžiky s Kaddáfím jeden z jeho věrných. Víc už si ale nepamatuje. Byl zasažen šrapnelem a utrpěl zranění zad. Probral se až v nemocnici.
Jedním si je však jistý, Kaddáfího režim zemřel spolu se svým zakladatelem.
Na dotaz, zda lituje, že se stal součástí plukovníkova režimu, odpověděl, že někdy lituje, že se vůbec narodil. "Každý občas něčeho lituje, ale někdy litujete příliš pozdě," dodal.
