Tripolis - Kdo je nejdéle vládnoucí hlavou státu, ale přitom není monarchou, který svůj titul zdědil? Donedávna jí byl kubánský Fidel Castro. Teď ale přenechal prvenství libyjskému vůdci Muammaru Kaddáfímu.
Ten jako plukovník svrhl spolu s dalšími vojáky 1. září 1969 devětasedmdesátiletého krále Idríse, který se zrovna léčil v Turecku. U moci je tedy čtyřicet let a náležitě si to vychutnává.
V Tripolisu se odehrála vojenská přehlídka, chystají se další show. Ale řada pozvaných státníků na oslavy nedorazila a nedorazí.
Vládce severoafrické země, bohatě obdařené ropou a zemním plynem, není příliš oblíben. V arabských zemích bývá nazýván šaškem, na summitech Ligy arabských států se často pohádá s jiným politikem a předčasně opouští zasedání.
V Evropě a USA platí za muže, který se neštítil sáhnout k terorismu a vydírání, aby prosadil svou.
Nespokojenost roste i v samotné Libyi. Přestože má velké zásoby ropy a plynu, životní úroveň v důsledku sankcí, mezinárodní izolace a neefektivní vládní politiky prudce klesla.
Doma vládne Kaddáfí tvrdou rukou, kritiku netoleruje. Jeho režim je závislý hlavně na podpoře tří kmenů z okolí města Sirt, odkud pochází i klan Kaddáfíů.
"V Libyi stále panuje systém, který bych nazval orwellovským. Je podobný tomu, který George Orwell vykreslil ve své knize Farma zvířat. Po lidech se hlavně chce, aby byli loajální k režimu. Deset až dvacet procent Libyjců pracuje pro tajnou policii a podílí se na sledování a špehování ostatních obyvatel. Tajná policie je všemocná. Nepotismus a korupce narostly v zemi do obrovských rozměrů," řekl před časem v rozhovoru pro Aktuálně.cz libyjský disident žijící v exilu Mohamed Eljahmi.
Drahá umělá řeka
Kritizován je dnes zejména megalomanský projekt Velké umělé řeky. Kanálu, který měl přinést podzemní vodu z jihu země na vyprahlý sever a pomoci zemědělství. Sporná stavba stála třicet miliard dolarů a napáchala značné ekologické škody.
Teoreticky vůdce vypracoval systém takzvané džamáhírije, údajně třetí světovou teorii po kapitalismu a socialismu, založenou na "vládě mas" prostřednictvím lidových kongresů.
Tento koncept popularizovala známá Zelená kniha, přeložená do desítek jazyků, včetně češtiny. V praxi ale plukovník vládne jako diktátor.
Kaddáfího režim čelil několika pokusům o převrat. K nejvážnějším patřila vzpoura části armády v roce 1975 a pak další puč v roce 1998. Hrozbou se stali islamisté, kteří vládnoucí režim považují za odporující islámu. Kaddáfí proto zřejmě mluvil upřímně, když odsoudil atentáty z 11. září. Al-Káida a islámští radikálové jsou pro něj noční můrou.
Do Prahy zavítal Kaddáfí dvakrát. V červnu 1978 a v září 1982. Během první návštěvy dostal Československý řád bílého lva s řetězem.
Z té doby se tradují dvě zaznamenání hodné události. Libyjec věnoval pražské Zoo velbloudy a československé vedení žádal neúspěšně o výstavbu mešity v Praze.
Už v sedmdesátých letech začal plukovník v rámci své revoluce podporovat mnoho evropských teroristických skupin. Irskou republikánskou armádu, německou Frakci rudé armády či baskické separatisty z ETA.
Irská republikánská armáda měla dokonce v Libyi své výcvikové základny, teroristé z německé Frakce rudé armády zde také nacházeli útočiště.
Nepřítel Reagan
Vztahy se západními zeměmi se prudce zhoršovaly. V roce 1984 někdo zastřelil v Londýně z budovy libyjského velvyslanectví policistku, která hlídkovala u demonstrace proti režimu Kaddáfího.
O dva roky později otřásl výbuch diskotékou La Belle v západním Berlíně, kterou navštěvovali v hojném počtu američtí vojáci. Americký prezident Ronald Reagan v odvetě bombardoval libyjská území, mezi oběťmi byla i Kaddáfího nevlastní dcera.
Libyjský vůdce mu to nikdy neodpustil a když Reagan v roce 2004 zemřel, Kaddáfí namísto kondolencí prohlásil, že americký exprezident měl ještě před smrtí stanout před soudem za zločiny proti lidskosti.
Mnozí by ale před takových tribunálem rádi viděli právě Kaddáfího. Zvláště poté, co se prokázalo, že v pádu letadla společnosti Panam nad skotským Lockerbie 21. prosince 1988 v troskách a na zemi zemřelo 270 lidí.
Vězněné sestřičky
Ani dalšími činy si libyjský vůdce Evropu a Ameriku rozhodně nenaklonil. Osm let jeho režim věznil pět bulharských zdravotních sester s odůvodněním, že ve městě Benghází nakazily virem HIV děti. Přestože posudky znalců jasně prokázaly, že Bulharky byly nevinné.
Nyní jsou zase v severoafrické zemi vězněni dva švýcarští podnikatelé. Kaddáfí se tak zemi helvétského kříže mstí za to, že v Ženevě policisté před časem zatkli jeho syna v hotelu za výtržnictví.
Pryč s bombou
V roce 2003 si Libyjec ve Washingtonu a Londýně naopak "šplhl." Dobrovolně se vzdal utajeného jaderného programu.
Odměnou mu byly návštěvy předchozích evropských i amerických politiků v Tripolisu a také obnovení diplomatických vztahů s USA.
Pokud nepřijde další, tentokrát úspěšný převrat nebo Kaddáfího nezradí zdraví, může se dočkat dalších kulatých jubileí u moci. Je mu sedmašedesát let. 1.září 1969 totiž převzal moc v pouhých sedmadvaceti letech, což je další z jeho rekordů.
