Hamilton - Průzračné moře kolem Bermud je tak malebné, jak si jen člověk dokáže představit, a ryby v něm vypadají, jako by je právě někdo vybarvil pastelkami. Ale pod touhle nádhernou fasádou se skrývá vážný problém - perutýni, napsal internetový server CNN.
Perutýni nejsou původními obyvateli Atlantiku. Tyhle jedovaté, rychle se množící ryby jsou agresivní žrouti, kteří zhltnou cokoli. Žerou tak moc, až z toho mají nemocná játra. Vzhledem k tomu, že nemají žádného přirozeného nepřítele - s výjimkou člověka -, dokážou vyhubit 90 procent obyvatel korálového útesu.
"Invaze perutýnů je pravděpodobně nejhorší ekologickou katastrofou, jaké kdy Atlantik čelil a bude čelit," řekl Graham Maddocks, předseda a zakladatel nadace Ocean Support Foundation.
Obávaní predátoři přinesli do Atlantiku smrt
Jejím cílem je spolupracovat s vládami a výzkumnými skupinami při snaze snížit populaci perutýnů u Bermud. Tento problém sice teprve začíná narůstat, ale mnozí odborníci zabývající se ochranou moří už si dělají obavy o mořský život v okolí perutýnů.
Podle ekologa Jamese Morrise z Národního střediska pro vědu pobřežních oceánů (NCCOS) má tato situace všechny známky katastrofy. Perutýni přinesli "velkou změnu do biodiverzity" a v některých korálových útesech Atlantiku se stali "nejrozšířenějšími predátory".
Perutýni byli v této oblasti poprvé zaznamenáni před několika desetiletími a jejich populace se rychle rozrostla. Samičky každých několik dní vyprodukují 30 000 až 40 000 vajíček a pohlavně zralé jsou v roce věku.
V současnosti se dají najít u Baham, v Karibské oblasti i ve vodách podél Severní Karolíny. Coby nepůvodní druh jsou perutýni velmi nebezpeční pro ekosystém, protože rybám v Atlantiku chybí přirozený instinkt, aby se od nich držely stranou.
Za perutýny mohou akvaristé. Vypustili je do oceánu
Jak se tam ale dostali? Zeptejte se na Floridě. Právě místní chovatelé akvarijních ryb jsou odpovědní za jejich vypuštění do nových vod.
Věřte tomu nebo ne, ale testy DNA vystopovaly původ všech perutýnů v Atlantiku zpět k pouhým šest až osmi samičkám.
A stejně jako lidé perutýny do Atlantiku vypustili, je podle vědců také jen na lidech, jediném známém predátorovi těchto ryb, aby se je pokusili z ekosystému dostat, a tím ho zachránit.
Graham Maddock organizuje týmy potápěčů, kteří perutýny loví s pomocí ručních harpun. Musí ale mít speciální potápěčské obleky, aby vydrželi ponory do hloubky více než 60 metrů. Tam na ně čekají perutýni bezstarostně usazení na útesu - s osmnácti jedovatými ostny a žádnými predátory se tahle ryba nemá čeho obávat.
Sněz je, poraz je, vyhub je
Také obyvatelé Bermud už se snaží přispívat vlastními silami ke kontrole populace perutýnů. Pořádají se tu soutěže v jejich lovu i konzumaci smažených perutýnů. Po celých ostrovech se dají koupit trička s obrázkem perutýna a nápisem: "Sněz je, abys je porazil."
Ale podle odborníků, jako je Maddock, podobné kroky nemusí stačit. "Zamoření je příliš velké," souhlasí Morris. "Atlantický oceán je obrovské místo, ale zamořené oblasti jsou nesmírně významné."
"Nevím, jestli dokážeme zastavit invazi perutýnů," dodal Maddock. "Není to bitva, kterou bychom mohli vyhrát, můžeme ji jenom dál vést. Tenhle problém začali lidé. Je naše chyba, že tam jsou, a proto se musíme pokusit to napravit, nebo alespoň kontrolovat."
