Lukašenko po nástupu k moci v roce 1994 bránil přechodu podniků do soukromých rukou. Naopak podporoval velké firmy, které nyní tvoří páteř běloruské ekonomiky. Všechny ovládá stát.
"Stát je tak největším zaměstnavatelem, což ve východním bloku jinde s výjimkou Turkmenistánu nenajdeme," vysvětluje Jan Šír, odborník na země bývalého Sovětského svazu. Státní podniky se na HDP Běloruska podílí naprosto zásadně, asi ze 70 procent. I to je nejvíce v celém postsovětském prostoru, opět po Turkmenistánu.
Lukašenko za 26 let vlády vytvořil systém, kde je plná zaměstnanost, ale vysoká míra korupce.
Podle Šíra však v zemi na rozdíl od Ruska nebo třeba Ukrajiny nepanuje tak velká nerovnost ve společnosti. Funguje tam také bezplatné zdravotnictví a školství. A to Lukašenkovi do určité míry umožňovalo dlouhá léta udržovat sociální smír ve společnosti.
"Tento model je však sám o sobě neefektivní. Umožňuje mu přežít jen přístup k ruským surovinám a jejich dodávkám za nízké, často vnitroruské ceny," dodává expert. Běloruská ekonomika také pomalu reaguje na inovace a není schopná vyprodukovat silný ekonomický růst.
Pomoc od Ruska
Jedinou možností pro Bělorusko tak dlouhá léta je utužování závislosti na Kremlu. "Jako byste byli narkoman, který má přístup k levnější komoditě. Na něco takového si ekonomika navykne a je pak náchylnější k externím šokům," popisuje Jan Šír.
Belarus’s massive state-owned sector has played a big role in undermining Lukashenko's Soviet-esque regime. If he falls, and investors are willing to take the plunge, the country's skilled population will be a boon if its economy opens up https://t.co/D54kC4JiVK @financialtimes
— Henry Foy (@HenryJFoy) August 19, 2020
Masovými protesty oslabený Lukašenko se právě na Moskvu obrátil, a nikoliv jen s žádostí o ekonomickou pomoc. Několikrát telefonoval s ruským prezidentem Vladimirem Putinem a demonstrantům vzkázal, že do země může vstoupit ruská armáda. Kreml nakonec běloruskému prezidentovi ve středu vzkázal, že vojenské angažmá Ruska není nutné.
Změna by byla komplikovaná
Bělorusko se od Moskvy odpoutat nemůže ani ekonomicky. V zemi funguje 40 velkých státních podniků, které vyrábí zboží s nízkou přidanou hodnotou, například traktory a tahače nebo důlní povozy, které pak vyváží zejména do Ruska. Hlavní roli hraje nižší cena, jinde by se tyto výrobky zřejmě neprosadily.
Klíčové je také to, že Minsk z Ruska dováží ropu a zemní plyn, které urgentně potřebuje. Vydělávají tak hlavně běloruské rafinerie, které ropu zpracovávají. "Do Evropy pak vyváží naftu a benzin," vysvětluje Jan Šír.
U plynu je to ale trochu jiné. Bělorusko je důležitá tranzitní země, která si za přepravu dál do Evropy nechává platit. "Je to však riskantní model. Nefunguje běžné konkurenční prostředí, stát ani není nucen fungovat efektivně. Bělorusko je také zranitelné vůči vnějšímu šoku, tedy hlavně z Ruska," dodává Šír.
Změnit tento systém by bylo podle Šíra velmi náročné. "Snížit závislost na Rusku by bylo extrémně komplikované a drahé. Transformace by byla nákladná, a navíc může zemi oslabit," popisuje expert a dodává, by toho mohli využít zase Rusové a posílit v zemi ještě svůj vliv.
