Právě na západě Zambie spustila v roce 2017 nezisková organizace Člověk v tísni program, jehož součástí jsou i kurzy vaření. Ty pomáhají místním bojovat s hladem.
"Jde primárně o nápady, inspiraci, pozitivní zkušenost, kterou potom lidé mohou replikovat doma," vysvětluje Petr Schmied, odborník na oblast výživy, který sám navštívil kurzy také v Jižním Súdánu, Etiopii nebo Kambodži. Základní myšlenkou kurzů vaření je ukázat lidem, jak mohou jednoduše a za málo peněz zajistit kvalitní jídlo pro své děti.
Kurzy v Zambii trvají 12 dní, obvykle dvě až tři hodiny denně v době oběda. Docházejí na ně především matky s malými dětmi. "Zveme i tatínky, ale většinou jsou to opravdu ženy. Za celou dobu jsme měli jen jednoho nebo dva tatínky. Roli hraje i to, že hodně místních žen jsou svobodné matky, které manžela nemají," říká pro Aktuálně.cz spolupracovnice Člověka v tísni Zuzana Mukumayi Filipová, která v Zambii už několik let žije.
Deseti- až patnáctičlenná skupina žen se předem domluví, kdo donese jaké suroviny. Na kurzu pak společně s místním zdravotnickým dobrovolníkem, který na jejich činnost dohlíží, vaří. Při tom se dbá na to, aby recepty byly místní, a matky si je tak oblíbily a využívaly je i doma, po skončení kurzu. Nové recepty, které se matky učí, jsou de facto jen obměnou tradičních receptů. V některých rodinách se na ně už pozapomnělo, ale od jiných je lze stále odkoukat.
"Často se dělá nějaká kaše, třeba obilná. Přidá se do ní trochu vejce, ryby nebo tmavě zelené zeleniny bohaté na železo, což jsou velmi malé změny, které nemusí být extra náročné, a to ani finančně," vysvětluje Schmied.
Přímo v Zambii je na venkově nejčastějším jídlem tzv. nshima, tedy kukuřičná kaše podobná polentě. "Každý Zambijec vám řekne, že pokud neměl nshimu, tak nejedl," říká Filipová.
"Jí se rukama, většinou s různými omáčkami, se zeleninou nebo s masem či vajíčky. Lidé na vesnicích ale žijí z toho, co vypěstují, a tak maso často nemají, vejce téměř nikdy, stejně tak mléčné výrobky. Takže většinou jí jenom tuhle kaši s nějakou zeleninou," dodává. "Zelenina je navíc většinou uvařená bez oleje, protože ani ten nemají. Je to takové hodně jednostranné jídlo, jenom karbohydráty, žádné proteiny, málo vitaminů."
Zambijka Monde Mulyataová se například naučila přidávat do kaše kromě zeleniny i oříšky mungongo. Obměnit ji lze i rozmělněnými arašídy nebo rybou.
Kromě vylepšování nshimy se Zambijky učí i další recepty. "Se znalostmi, které jsem získala během lekcí vaření, dokážu doma uvařit banánovou omáčku. Rychle se stala nejoblíbenějším jídlem mojí rodiny. Věděla jsem, jak omáčku udělat z papáji, ale teď ji mohu měnit podle toho, jaké suroviny zrovna mám," zmiňuje další nový recept jiná účastnice kurzu Mukelabai Nowangaová.
Znalosti, které se vytratily
Podle Filipové hodně zkušeností vymizelo. "Například z ořechu mungongo se dá vyrábět olej. Ale v době, kdy Zambie ekonomicky trochu vzkvétala, začali lidé používat normální olej v lahvích, které byly najednou v obchodech. Když se situace začala zase zhoršovat a lidé neměli peníze, tak přestali olej kupovat. Mezitím ale jako by zapomněli, jak se vyráběl ten domácí," vysvětluje.
Podobné je to s ovocem, jehož využití není zdaleka tak rozšířené, jak by mohlo být. "Učili jsme v kurzech kaši s místním červeným ovocem, které má hodně vitaminů a roste všude, ale lidé ho nepoužívají," dodává.
Výživový poradce Schmied ale varuje před generalizací. "Je to takový stereotyp, kdy si myslíme, že Afričané jsou nevědomí a my je musíme vzdělat. Když se kouknete, s jakým málem oni vycházejí, tak podle mě jsou naopak často velmi schopní."
Za příklad pak dává i situaci v Česku. "Podívejte se třeba na jídelníček českých rodin, které mají nižší příjmy, nebo na to, jak jedí české a evropské děti. Bohužel nemůžeme říct, že mají ideální stravu. Je to určitě ovlivněné tím, co jsou zvyklí jíst jejich rodiče," míní Schmied.
"V hodně zemích panuje představa, že je důležité naplnit žaludky - aby děti nebyly hladové. To, že ty děti potřebují nějaké železo, vitamin A, další vitaminy a minerály, je už často vnímané jako nadstavba," doplňuje.
Prvních tisíc dní je nejdůležitějších
Důležitou součástí kurzů vaření je i průběžné vážení dětí, aby matky viděly, že opravdu přibírají. "Většinou během těch dvanácti dní děti přiberou 200 až 400 gramů. Takže když byly podvyživené, dostanou se na normální váhu," říká Filipová.
Cílovou skupinou jsou děti od šesti měsíců, kdy přestávají být plně kojené, do pěti let. Důležité jsou i těhotné ženy, popřípadě ženy v reproduktivním věku.
"Výživa dítěte během jeho prvních tisíc dní života má velmi zásadní vliv na to, jak se poté fyzicky a mentálně vyvine, jak vyroste. Určuje třeba to, jak bude vaše tělo odolné vůči nemocem a do jaké míry se rozvine mozek, ovlivňuje to kognitivní rozvoj člověka," vysvětluje Schmied.
Podvýživa je nerovnováha mezi živinami, které tělo potřebuje a které ve skutečnosti získává nebo je schopné zpracovat z toho, co získává. Nestačí tak jen kvalitní strava, ale je nutné zlepšovat i hygienické návyky nebo přístup k čisté vodě.
"V zemích, kde funguje Člověk v tísni i řada dalších organizací, je úroveň hygieny, sanitace a obecně čistoty prostředí mnohem nižší, než na co jsme zvyklí v Česku. Vede to k tomu, že děti mají mnohem více průjmových onemocnění nebo mají poškozenější zažívací systém. I když takové dítě sní něco, co je velmi zdravé a obsahuje dobré živiny, jeho tělo to nedokáže plně využít," dodává Schmied.
Pomůže i stříhání nehtů
Proto v kurzech nejde jen o recepty a vaření. Pomáhá i řada drobných rituálů, které jsou pro některé chudé rodiny v Zambii samozřejmostí, zatímco pro jiné ne. Dobrovolníci se proto snaží vytipovat ve vesnici ty lidi, kteří jsou sice chudí, ale jejich děti nejsou podvyživené. Pozorují pak jejich chování.
"Většinou to nejsou žádná objevná zjištění, ale detaily. Třeba dětem přidávají do kukuřičné kaše rozemleté arašídy, umývají si ruce před jídlem, chodí pravidelně na očkování. Pamatuji si jednu chudou rodinu, kde dětem často stříhali nehty, takže za nimi neměly špínu. I to přispívá," vypráví Filipová.
Kromě kurzů vaření a zlepšování hygienických návyků je tu pak ještě jedna věc, která místním pomáhá. "Když se podíváte na výskyt podvýživy, tak se liší v různých částech roku. Třeba několik měsíců před sklizní je většinou nejhorších, protože řadě chudých rodin už došly zásoby z minulé sklizně. Nemají tolik jídla a podvýživa jde nahoru," uvádí Schmied.
Člověk v tísni spustil v roce 2017 program týkající se pěstování nových zemědělských plodin nebo chovu kuřat, letos ho předal pod místní správu. Když někdo vypěstuje víc, než spotřebuje, může to díky němu prodat a vydělat si peníze.
