Zatímco íránské podnikatele znepokojuje možný útěk kapitálu, obyčejní lidé se strachují z nezaměstnanosti a poklesu životní úrovně. Uvedla to agentura AFP.
Podnikatelé se obávají odlivu investic
Podle makléře, který si nepřál být jmenován, zažívá místní burza již týden trvalý pokles. Potenciální investoři musejí mít v hospodářství důvěru, současná politická situace tomu ovšem nenahrává.
Podle ekonomického experta Mahdího Sahrajána odliv kapitálu a zastavování dalších investic začaly před nejméně třemi týdny.
Tedy v době, kdy Írán oznámil, že se opět pouští do citlivých aktivit spojených s obohacováním uranu. Velcí obchodníci přestali proplácet směnky a stahují peníze z bank.
Šéf realitní kanceláře Alí Rahímí hovoří v podobném duchu. Jeho klienti, kteří ještě minulý týden plánovali koupi domu nebo pozemku, najednou odkládají své rozhodnutí. "Velcí investoři čekají na vývoj a raději chrání své peníze," upozornil.#reklama
Lidé mají obavy z nezaměstnanosti
Vyděšení jsou také zaměstnanci soukromých firem. Šestadvacetiletý stavební inženýr Síná se nebojí války, ale spíše sankcí, protože společnost, ve které pracuje, závisí na dílech dovážených z Německa. Podobně jako mnozí jiní zastává názor, že na vlastnictví jaderné technologie má Írán sice právo, ale ne za každou cenu.
Pro čtyřiatřicetiletou Zahru, která je nezaměstnaná, je věc jasná. "K čemu nám je jaderný program? Co získáme jiného než hlad, chudobu a bídu?"
Dvaašedesátiletý důchodce Rezá také stále shání práci, aby přispěl na obživu svých pěti potomků, z nichž dva jsou nezaměstnaní. Jaderný program je mu prý ukradený. Íránští politici by se prý měli věnovat nejprve problémům obyčejných lidí. Stěžuje si, že na kuřeti si už nepochutnal dobrého půl roku.
Za politickou prioritu prý považuje vyřešení problému s vysokým množstvím narkomanů a nezaměstnaných v zemi. Pak se prý může řešit jaderná otázka.
"Na jaderný program máme právo"
Třiadvacetiletý hodinář Mohsen naopak podporuje získání jaderné technologie, ale závisí to také na ceně. Domnívá se, že by Írán dokázal sankce přežít, ale zároveň doufá, že politici nedoženou věci tak daleko.
Devětačtyřicetiletý antikvář Alí je radikálnější: "Na jaderný program máme právo a musíme jej mít za každou cenu". "Proč by jiné země měly mít na něj nárok a my ne?" ptá se a dodává, že se sankcí a izolace země neobává.#reklama
Sankce prý již zemi sužují celá léta. Tedy alespoň ty americké, které Washington uložil po islámské revoluci v roce 1979.
Jednapadesátiletý muzikant Abolhasan se domnívá, že jadernou energii by měl stát získat za co nejnižší cenu, a ne nejvyšší. Podle něho si Írán ve snaze získat jadernou energii počíná neopatrně.
