Praha - Jaké byly chyby, které udělaly v Iráku americké okupační jednotky? Je možné, že se Irák v budoucnu rozdělí? Mají Američané zůstat, nebo odejít? A jak se k této možnosti staví Kurdové, šíité a sunnité?
Těmito a dalšími tématy se v rozhovoru s Aktuálně.cz zabýval poslanec a člen ekonomického výboru iráckého parlamentu Husajn Mohammed Abdulláh Džuburí, který přiletěl do Prahy jednat o možnosti českých investic v Iráku.
Husajn Džuburí je sunnita narozený roku 1950 v Saláh ad-Dínu v Iráku. Před americkou invazí bojoval proti diktátorskému režimu Saddáma Husajna. Kvůli povstání z roku 1991, na kterém se podílel, bylo zabito mnoho jeho příbuzných a on sám uprchl do Kurdistánu, kde založil stranu Irácké národní shromáždění.
Po pádu režimu Saddáma Husajna byl zvolen členem dočasného zákonodárného sboru, od roku 2005 zasedá v regulérním parlamentu.
Aktuálně.cz: Sunnité se bojí, že by se mohl Irák rozdělit. Jak by se to mohlo stát?
Zákony, které šéf provizorní správy Iráku Paul Bremer po invazi prosadil, jsou založeny na tom, že přiznávají různá práva Kurdům, sunnitům, šíitům a jiným skupinám. To nebylo šťastné a nikdy předtím to neexistovalo. Každý nyní chce, aby jim tato práva zůstala, každý chce co nejvíc.
Jedním z problematických míst je například Kirkúk, kde máte čtyři velké etnické skupiny: Araby, Kurdy, Turkmeny a Asyřany. Problémem je zdejší ropa, to je důvodem, proč se o Kirkúk vedou spory. Naši bratři Kurdové chtějí město připojit ke Kurdistánu, aby byl ekonomicky silnější, než je teď.
Arabové říkají, že pokud se Kirkúk stane částí Kurdistánu, budou Kurdové žádat o samostatnost. Ani jedna ze stran nevěří té druhé. To se však týká Kirkúku a neplatí to obecně.
Může se kvůli tomu Irák skutečně rozdělit?
Nemyslím si, že by se Irák rozdělil. Na začátku tu byly rozpory, ale nyní už všechny strany mluví o jednom Iráku. Problémy mezi sunnity a šíity jsou minimální. Většina uprchlíků se vrací domů, šíitských i sunnitských. V parlamentu nejsou velké rozpory.
Existují lidé, kteří se necítí jako Iráčané, ale většina populace to vidí jinak.
Množí se ale zprávy, že irácký premiér Núrí Málikí není ochoten přijímat bývalé sunnitské povstalce z milic Sahwa do armády a policie. Znepokojeni jsou i Američané. Údajně by to mohlo posílit povstání.
Nebude to problémem. Část Sahwa přejde do irácké policie a armády a zbytek se zaměstná jinde. V boji proti teroristům pracovali dobře, jejich úloha ale skončila. Rozhodl o tom parlament.
Málikí pomohl Sahwa vytvořit, není proti nim, ale cítí, že už nemají opodstatnění. Na začátku je ale prosazoval.
A jaké jsou nyní vztahy mezi šíity navzájem? Málikí na jaře zaútočil na Mahdího armádu, milici ovládanou klerikem Muktadou Sadrem.
Málikí nemá problém se Sadrem, ale s těmi, kdo porušují zákon. Ani Muktada neříká, že jde Málikí přímo proti němu. Málikí chce, aby Mahdího armáda existovala, ale nikoli jako ozbrojená síla. Kdo nosí zbraně, musí být potrestán.
Sadrovi poradci a mnozí žurnalisté pracující v Iráku však tvrdili, že irácká armáda svými operacemi proti Mahdího armádě pouze podporovala mocenský boj mezi šíitskými milicemi, a to na straně Badrovy organizace, ozbrojeného křídla nejsilnější šíitské strany, Nejvyšší rady pro islámskou revoluci v Iráku (SIIC).
Jedná se spíše o blízkost vztahů. Sadrovi lidé a Strana islámské ctnosti (Fadíla) odešly z vládnoucí šíitské koalice, takže má Málikí nyní lepší vztahy s Badrem než se Sadrem (úsměv).
