Dillí - Šivani má teprve patnáct měsíců, ale notnou část dne tráví bez rodičů, navíc se smyčkou kolem nohy - přivázaná plastovou páskou ke kameni.
Ve čtyřicetistupňovém vedru si dlouhé hodiny musí hrát na pouhých dvou metrech čtverečních.
Její matka i otec pracují jako stavební dělníci na západě Indie, kde za necelé čtyři dolary celý den kopou díry pro elektrické vedení.
Protože není nikdo, kdo by se jim o dcerku postaral, bere ji matka do práce s sebou. A uvázáním ke kameni dosáhne toho, že se Šivani nikam nezaběhne a na staveništi se jí nic nestane.
"Svážu ji proto, aby nemohla jít na silnici. Můj nejmladší syn má tři a půl roku a není schopen ji ohlídat," svěřila se třiadvacetiletá Sarta fotoreportérovi agentury Reuters.
"Je tu hustý provoz, nemám jinou možnost. Dělám to pro její bezpečnost," vysvětluje, zatímco Šivani naříká.
V Indii pracuje asi 40 milionů stavebních dělníků, z nichž minimálně pětinu tvoří ženy. Většinou jde o chudé migranty, kteří cestují napříč zemí a pomáhají budovat infrastrukturu nově vzkvétajících měst.
Po celé zemi proto není neobvyklé vidět malé děti batolící se v písku a bahně, zatímco jejich rodiče nosí cihly nebo kopou základy nových silnic či luxusních domů. Mnoho takových rodin žije ve stanech přímo na místě stavby, nebo - jako Šivanina rodina - rovnou pod širým nebem.
Indické stavební společnosti si najímají levnou pracovní sílu a na bezpečnostní podmínky nedohlížejí. Také zaměstnavatelé Sarty dělají, že nic nevidí. "Nezajímají se o nás a naše děti, ale jen o naši práci," stěžuje si.
Když se chtěl reportér druhý den na místo opět vrátit, dělníci ho na stavbu už nevpustili a házeli na něj kamení.
