Ve Trenčíně a okolí je po Bratislavě nejméně nezaměstnaných na celém Slovensku. Bez práce je tu jenom málo přes tři procenta lidí.
Ve městě s téměř šedesáti tisíci obyvateli je také na deset tisíc podnikatelů a firem. Daří se jim natolik, že je už pro ně Slovensko malé, a nakupují a investují do nemovitostí na druhé, české straně hranice.
Zůstali jsme na půli cesty
Ale spokojenost místních s příznivými statistikami nejde až tak dohromady. "Je fakt, že reformy a především rovná daň jsou pro nás, podnikatele, velmi prospěšné. Ale třeba odvody zůstaly stejné, byrokracie se taky příliš nezměnila, zůstali jsme prostě na půli cesty," říká podnikatel Milan Hartmann, který má menší stavební firmu.
Jak si vede Slovensko po osmi letech vlády pravicového premiéra Dzurindy? Deník Aktuálně.cz vám to v následujících dnech přiblíží v sérii čtyř předvolebních reportáží reportéra Tomáše Fránka.
"I když politici říkají, že Česko doháníme, zatím to tak moc nevidím. V Čechách jsou peníze a zakázky, tady se to lepší až v poslední době. Platíme prostě za ty promrhané roky, kdy tu vládli mafiáni," dodává podnikatel.
Lidé v Trenčíně, kde vládne pravicová vládní koalice, podobná té na celostátní úrovni, a kde město hospodaří s výrazně přebytkovým rozpočtem, si přitom lidé mohou stěžovat i na to, kolik si vydělávají.
Vyděláváme málo
V minulém roce stoupl průměrný plat ve městě o tisíc korun na asi patnáct a půl tisíce slovenských korun. To je přitom skoro nejméně v celém kraji, více si lidé vydělají i v okolních městech, jako je Púchov nebo Nové Město nad Váhem s výrazně vyšší nezaměstnaností.
"Když si spočítáte, jak je tu všechno drahé, a třeba potraviny dražší než v Česku, tak si zas tak vyskakovat nemůžeme. Reformy odnesli prostí lidé, už bychom si konečně zasloužili normální vládu, a ne pořád nějaké experimenty," říká Lýdia Michalcová, která pracuje v jedné oděvní firmě. Právě oděvní průmysl, ale také firmy zajišťující montáž kabelových svazků pro automobilky jsou podle Jozefa Habáníka z Trenčínské univerzity hlavním důvodem pro to, že jsou ve městě nižší průměrné platy.
"To jsou odvětví s platy nižšími, než je průměr, a jsou to především obory, které stále výrazně ovlivňují zaměstnanost ve městě," dodává Habáník.
Do města se navíc nepodařilo přilákat zahraniční investory, v průmyslovém parku se zatím usadila pouze americká společnost Johnson Controls. Ta nebude v Trenčíně nic vyrábět, ale bude tam mít vývojové centrum a zaměstná šest set lidí.
"Takové investice, které přinesou práci a dobré platy vzdělaným lidem, potřebujeme," uvedl při příchodu americké firmy primátor města. Město to má při lákání investorů ztížené, kvůli nízké nezaměstnanosti nemůže příliš počítat s vládní pomocí.
Infobox
PŘIPOMEŇTE SI ON-LINE ROZHOVOR, KTERÝ AKTUÁLNĚ.CZ POSKYTL SLOVENSKÝ PREZIDENT IVAN GAŠPROVIČ
Vazby na Česko jsou v Trenčíně viditelné už jenom při pouhé procházce městem. Kromě názvů firem, které působí na obou stranách hranice, zní v ulicích čeština především o víkendu, hrad a město jsou totiž vítaným místem pro rodinné výlety.
Na Havla Slováci nezapomněli
Češi jsou ve městě nejpočetnější menšinou, podle posledních údajů jich žije v Trenčíně přes dvě procenta. "Je vidět, že se město mění k lepšímu. Lidem, i když pořád nadávají, se daří líp," říká Karel Novotný, který se narodil v Uherském Hradišti a v Trenčíně už žije přes třicet let.
O Česku se také mluví v nedaleké Dubnici nad Váhem, i když už ne zdaleka tak dobře jako v Trenčíně. Dubnica je asi nejtypičtějším "socialistickým" městem na Slovensku.
Většinu Dubnice totiž tvoří obrovské sídliště postavené v 70. a 80. letech pro tisíce zaměstnanců velkých zbrojovek. Město nemá ani žádné centrum, to původní muselo ustoupit právě panelákům.
A lidé dodnes v tomto městě nezapomněli, že zbrojovky na počátku devadesátých let skončily poté, co tehdejší československý prezident Václav Havel slíbil výrazný útlum vojenské výroby.
Stalo se tak téměř ze dne na den a bez práce se ocitly tisíce lidí. "Čechům to bylo jedno, že tu zbrojovky skončily, nikdo v Československu nehnul ani prstem, "hladové město" se tady tomu říkalo," vysvětluje důchodce Roman Štrbák, který kdysi pracoval právě na výrobě tanků.
Krach vojenské výroby a to, jak se s ním země vypořádala, je podle nynějšího premiéra Mikuláše Dzurindy důkazem toho, jak se Slovensko změnilo. "Před patnácti roky jsme byli největším výrobcem tanků a obrněných vozidel v rámci východního bloku, nyní ale budeme patřit mezi největší světové výrobce osobních automobilů," vysvětloval před studenty v Brně slovenský premiér.
Rozdíly mezi bohatými a chudými rostou
Lidé v Dubnici to ale i přes to, že nyní je ve městě jenom asi pět procent nezaměstnaných, nevidí až tak jednoznačně. Podle nich je škoda, že obrovské areály zbrojovek, vybavené nejmodernější technikou, zůstaly většinou prázdné. "Kdo mohl, tak si nakradl. Ti lidé, co na krachu zbrojovek vydělali, se teď mají dobře a někteří jsou pořád v politice," dodává Roman Štrbák.
V Dubnici si více než v Trenčíně lidé stěžují na drahé potraviny, poplatky ve zdravotnictví nebo stále se zvětšující rozdíly mezi bohatými a chudými v zemi. A to jsou taky důležité problémy, podle kterých se budou rozhodovat ve volbách.
"Myslím si, že pravice vládla osm let a je potřeba zase zkusit něco jiného. Podívejte se do Česka, jak se lidé mají za vlády levice dobře," říká například Jitka Krasňáková, která pracuje v jednom z dubnických obchodních center.
Cesta po Pováží ukazuje, že ani jednoznačně pozitivní statistiky a to, že je vidět ekonomické oživení, ještě zdaleka nemusí stačit ke spokojenosti lidí.
