Norimberk - Na muže, který se pokusil svhrnout legálně zvolenou vládu své země s cílem nastolit diktaturu, požíval Adolf Hitler při svém pobytu ve vězení v Landsbergu nezvyklá privilegia.
Kupříkladu mohl přijímat tolik návštěv, kolik se mu jen zachtělo. V den jeho pětatřicátých narozenin mu 20. dubna 1924 přišlo do vazební cely poblahopřát na čtyřicet gratulantů.
Odhalily to dosud neznámé dokumenty z vězeňského archivu, které byly v 70. letech minulého století prodány společně se svazkem knih o první světové válce na bleším trhu, aniž se vědělo o jejich pravém obsahu.
Před nedávnem je v pozůstalosti svého otce objevil pětapadesátiletý muž z Norimberku, který si nepřeje zveřejnit své jméno. Agentuře AP to prozradil Werner Behringer, majitel aukční síně z bavorského města Furth im Wald, kde bude celkem 500 stránek dokumentů 2. července vydraženo. Vyvolávací cena zní: 25 tisíc eur.
"Otec muže, který dává dokumenty do dražby, zřejmě nikdy nezjistil, co doma přechovává," tvrdí Behringer.
Ludendorffovy návštěvy
"Dokumenty se zdají být pravé, abychom to však zjistili, musíme je nejdříve dostat do rukou," říká Robert Bierschneider z Bavorského státního archivu v Mnichově. Fotokopie, které mu byly zaslány, však podle něj nesou razítka odpovídající dobovým originálům.
Ačkoliv pouze jeden z dokumentů nese Hitlerův podpis a jejich obsah vcelku nepřináší nic nového, jsou podle Bierschneidera cenným svědectvím o ranné fázi politické kariéry příštího vůdce Třetí říše.
Ve vězení v Landsbergu Hitler napsal podstatnou část Mein Kampfu a setkával se zde s řadou osob, které později hrály důležitou úlohu při převzetí moci nacisty.
Neplatí to tak zcela o generálu Erichu Ludendorffovi, veliteli 8. armády z časů první světové války, který byl sám souzen v souvislosti s tzv. pivnicovým pučem z 8. listopadu 1923.
Ludendorff, který Hitlera ve vězení navštěvoval zcela pravidelně, si dělal velké naděje, že jej nacisté po převzetí moci jmenují vrchním velitelem říšské branné moci. Když se tak ale nestalo, od Hitlera se odvrátil.
Skromný muž
Hitlera si nemohl vynachválit velitel věznice Otto Leybold, který jej v pravidelném hlášení označuje za "citlivého a skromného muže, který se vždy ke každému choval zdvořile - zejména pak k vedení káznice".
O tom, že v Landsbergu Hitler neměl v hlavě jen Mein Kampf, pak svědčí dopis adresovaný jistému mnichovskému obchodníkovi s ojetými vozy. Příští vůdce Třetí říše v něm přemítá, zda si má pořídit Benz 11/40 či starší model 16/50. Starosti mu totiž dělaly vyšší otáčky u prvního z vozidel.
"Nemohu si dovolit koupit každý druhý či třetí rok nový vůz," tvrdí v dopise. "Rezervujte mi, prosím, ten šedý vůz, který máte v Mnichově, dokud se neobjasní můj další osud."
