Paříž - Neonacisté ho uctívají jako svého guru a často zdůrazňují jeho údajně mučednickou smrt.
Sám Rudolf Hess, vysoký činovník NSDAP s titulem Hitlerův zástupce, však považoval holohlavé mladíky zaštiťující se jeho jménem, za hlupáky.
Čtěte také: Neonacisté vzpomínají na Hesse. Chystají pochody
Vyplývá to z knihy Les 7 de Spandau (Sedm ze Špandavy), kterou sepsala francouzská novinářka Laure Joanin-Llobetová na základě vzpomínek vojenských duchovních, kteří měli možnost s odsouzenými nacistickými pohlaváry ve špandavské věznici na předměstí Berlína mluvit.
Duchovní byli přitom jedinými, kteří nemuseli o svých rozhovorech s nacistickými zločinci podávat svědectví. Chránilo je totiž zpovědní tajemství.
Podle Charlese Gabela, který se s Hessem setkával v letech 1977-1986, prodělal muž, jehož fyziognomii zdůrazňovalo husté obočí, ve věznici proměnu. Poté, co v roce 1967 zůstal ve spojeneckém vězení ve Špandavě zcela sám, čím dál víc pochyboval o smyslu hitlerovského antisemitismu.
„Když jsem ho poznal, neztratil o nacistech nebo antisemitech dobré slovo," citovala Joanin-Llobetová z Gabelových vzpomínek. Hess prý byl způsobem likvidace Židů „šokován", necítil se ale za holokaust spoluodpovědný.
Speer chtěl být jiným člověkem
Komplexnější obraz podává kniha také o ministrovi zbrojního průmyslu a architektovi Germanie Albertu Speerovi. „Chcete mi pomoci stát se lepším člověkem?" zeptal se prý hned na první schůzce s pastorem Georgesem Casalisem.
Speer, který proslul ve Špandavě svými nekonečně dlouhými procházkami na dvoře věznice, ale hitlerovský režim nikdy úplně nezavrhl.
„Skutečně to myslel vážně, když se chtěl stát jiným člověkem. Hitlerismu ale stále ještě propadal," soudí Bertrand de Luze, další z duchovních, kteří ve Špandavě působili.
Speer byl každopádně jediný, kdo dokázal svůj pobyt za mřížemi spojenecké věznice dobře zpeněžit. Jeho paměti, které poprvé vyšly v roce 1969, se dočkaly několika reedic.
Čtěte také: Němci ukazují sochy Hitlerova oblíbence
