Co si o plavbě Grety Thunbergové myslíte? Jak se díváte na to, že se v médiích často řeší, jestli její cesta byla šetrná k životnímu prostředí?
Já si myslím, že nám všem může být jedno, jak Greta cestuje. Mnohem důležitější je to, co říká. A úplně nejdůležitější je to, co budou říkat a dělat politici. Řešení klimatické krize není o tom, jak Greta jela do Spojených států, ale o tom, jak cestujeme my všichni, jak se pohybujeme po světě a jak je vůbec celý systém dopravy nastavený.
Proč si myslíte, že celá debata nakonec často sklouzne k tomu, co Greta sama dělá, jestli jí z plastového talíře, jak si nechala vyrobit loď, na které plula, a podobně?
Myslím, že debata se zbytečně moc točí kolem individuální spotřeby, o které to úplně není. Část lidí od nás očekává, že když bojujeme za klima, tak sami budeme svatí v tom, co jíme, co nakupujeme nebo jak se chováme jako spotřebitelé. A velká část z nás si opravdu prošla fází, kdy jsme se svatí snažili být. Snažili jsme se snížit svou uhlíkovou stopu na minimum a co nejméně zatěžovat životní prostředí. Ale velká část z nás taky narazila. V systému, jaký je teď nastavený, to nebylo možné. Rozhodně ne pro všechny. To je ten důvod, proč stávkujeme a voláme po systémových změnách.
Takže rady pro jednotlivce, mezi které patří například omezení konzumace masa nebo cestování letadlem, podle vás nemají smysl? Vy sám se ničím z toho neřídíte?
Smysl to má. Samozřejmě že člověk nejdřív začíná u sebe. Když se bojí, jaká budoucnost ho se změnami klimatu čeká, přemýšlí, jaké emise produkuje na každém svém kroku. A při všem, co dělám, myslím na to, jak je můžu snížit. Ale narážím na limity. Současný systém je nastavený tak, že cestování vlakem po Evropě je neuvěřitelně drahé, zatímco letadla jsou levná, protože letecká doprava není zatížená takovou daní.
Kdo je Petr Doubravský?
Osmnáctiletý středoškolák Petr Doubravský inicioval vznik české pobočky studentského hnutí Fridays for Future (neboli Školní stávky pro klima), které loni v létě založila švédská středoškolská studentka Greta Thunbergová a které se od té doby rozšířilo po celém světě.
Letos v březnu se i čeští středoškoláci zapojili do celosvětové stávky, aby tím upozornili na nečinnost politiků v otázce řešení klimatické hrozby. V Praze se páteční stávky zúčastnilo asi 2000 studentů.
Petr Doubravský byl za své aktivity nominován na Cenu Josefa Vavrouška za výjimečný počin. Zvláštní cena Josefa Vavrouška byla následně udělena celému hnutí Fridays For Future.
Taky si ale uvědomuju, že každý má hranici jinde. Pro mě je snižování uhlíkové stopy v mnoha věcech snadnější než pro ostatní. Například v Praze můžu jezdit hromadnou dopravou nebo nejíst maso, protože tu mám široký výběr. Ale lidé, kteří žijí na vesnici, kam jezdí autobus dvakrát denně, se bez auta tak snadno neobejdou.
Není to o tom, vzdát se všech našich výdobytků. Nejde tolik o to, jak si nastavím život a domácnost nebo co budu nakupovat. Ale co budou nakupovat všichni ostatní a co se bude vyrábět. Čistit si zuby bambusovým kartáčkem nestačí, pokud se nezmění celý systém. Jestli nedojde k rozsáhlé proměně naší energetiky, tak klimatickou krizi nevyřešíme.
Není to jen o Číně
Co říkáte na argumenty, že nemá cenu snažit se snižovat emise, když to neudělají ti největší znečišťovatelé jako například Čína?
Zaprvé bych řekl, že Česko a Evropská unie mají historicky větší zodpovědnost za množství skleníkových plynů v atmosféře. Vypustili jsme jich víc než Čína, vypouštíme je delší dobu, máme tady delší dobu fosilní průmysl. Proto si myslím, že by tenhle průmysl měl skončit tam, kde začal, a to je v Evropě. Navíc čínské zboží, jehož výroba znečišťuje ovzduší, často končí na našem trhu. Proto máme na tyhle země i určité páky - my přece rozhodujeme o tom, co se sem bude dovážet.
Navíc si nemyslím, že se o něco snaží jen Evropská unie a zbytek světa klimatickou krizi ignoruje. I v Číně se rozvíjí průmysl obnovitelných zdrojů energie a Čína nás v tom bohužel předběhla.
Podle mě se to musí řešit všude. A zrovna Evropa včetně Česka je ekonomicky vyspělá část světa. Jak můžeme chtít po jiných zemích snižovat emise skleníkových plynů, když to nedokážeme ani my, natolik vyspělí a natolik zodpovědní za změny klimatu?
Day 13. Rough seas south of Nova Scotia. But conditions closer to New York will be slower than predicted and weather update suggests Wednesday arrival - an updated ETA will come as we near the coast. pic.twitter.com/IY6L9InSnp
— Greta Thunberg (@GretaThunberg) August 26, 2019
Co dělá spolek Fridays for Future o letních prázdninách, když se nestávkuje?
I tak máme hodně práce. To, co děláme, není jen o stávkách. Máme organizační schůzky, protože stávky nebyly jen otázkou letošního jara. Připravujeme se na podzim a na velkou stávku, která se bude konat 20. září. Scházíme se ale i s politiky. S ministrem zahraničních věcí Tomášem Petříčkem (ČSSD) jsme probírali českou i mezinárodní politiku a také chystanou akci v září, protože zaměstnanci ministerstva zahraničí se ke stávce plánují připojit.
Jak takové schůzky probíhají? Berou vás politici vážně?
Je to hodně individuální. Někteří nás berou vážně a berou vážně i samotné téma klimatických změn. Jiní politici klimatickou krizi stále ignorují.
Naše změny nezaženou lidi do jeskyní
Máte pocit, že vás a vaše cíle lidé neberou dostatečně vážně kvůli vašemu věku?
Občas. Myslím, že to, jak vnímáme mladé lidi, kteří se o něco zasazují, je takový celospolečenský problém. Ale to, co děláme v oblasti změn klimatu, nevychází z nějaké mladistvé nerozvážnosti nebo neznalosti. Prostě se bojíme o naši budoucnost a naopak vycházíme z toho, co říkají vědci a před čím varují.
Zrovna změny klimatu a klimatickou krizi může vnímat každý z nás bez ohledu na věk nebo místo, kde žije. To, co říkáme, nelze nebrat vážně. A už vůbec ne kvůli tomu, kolik nám je let. Věk našemu poselství naopak dává ohromnou legitimitu, protože my klimatickou krizi budeme prožívat v mnohem větší míře.
Narážíte na nepochopení od starší generace, po které chcete, aby kvůli ochraně klimatu změnila svůj dlouho zažitý životní styl?
Starší lidé se možná bojí změn, které požadujeme. Ale my zase máme strach z toho, že jestli ty změny neprovedeme, tak se všechno změní k horšímu nepředstavitelným způsobem. Změny, které požadujeme, nás přitom nenaženou zpátky do jeskyní ani nijak nenaruší naši společnost. Klimatické změny zato můžou narušit chod celé civilizace.
Jak vidíte budoucnost coby zástupce mladé generace? Je podle vás černá?
Pokud nezačneme snižovat emise, tak černá bude. Ale nejsem pesimista. Budoucnost bude taková, jakou si ji uděláme a jakou nám ji do určité míry udělají politici. Ještě pořád je šance ji zachránit. Některé dopady změn klimatu už nemůžeme zvrátit, ale pořád se můžeme vyhnout tomu, co vědci označují za nejhorší scénář, a to je oteplení planety o 1,5 stupně Celsia.
Co očekáváte od velké stávky, kterou plánujete na 20. září?
Doufám, že ukáže, že změny klimatu nejsou jenom tématem pro mladou generaci. Zveme všechny, připojí se třeba zmiňovaní zaměstnanci ministerstva zahraničních věcí. Když změny klimatu dopadají na všechny, chceme ukázat, že je musíme řešit napříč generacemi. Demonstrace, která proběhne na pražském Staroměstském náměstí, odstartuje Týden pro klima, během kterého budou probíhat další akce organizované ostatními iniciativami.
Podle mě ale politiky nemají donutit k tomu, aby něco dělali, demonstrující lidé v ulicích. Podnět má vycházet z toho, že na jiných místech lidé už teď trpí následky změn klimatu.
