Přežili Osvětim a vyprávějí, čím prošli. Poslechněte si je

Jiří Kropáček Štěpán Plaček Jiří Kropáček, Štěpán Plaček, POST BELLUM
Aktualizováno 30. 12. 2015 13:20
Selekce, nedostatek jídla, vyčerpávající práce, blízkost smrti. Zde jsou výpovědi těch, kteří deportaci do tábora smrti přežili. Jejich vzpomínky zaznamenal projekt Paměť národa.

O selekci na práci vypráví Hana Weingarten
„Oni řekli, že lidé mezi šestnácti a čtyřiceti lety musí jít na selekci. Mamince bylo už víc než čtyřicet, mně ještě nebylo šestnáct. Babičce samozřejmě už bylo šedesát. My jsme nevěděli, jestli je to pravda, nebo ne. Také tam lidé vykládali, proč chtějí ty mladé lidi, protože vědí, že prohrávají válku, že měli strach, že ti mladí lidé mohou dělat nějakou revoluci, takže chtějí je popravit nejdřív. Noviny nebyly, nikdo s nikým nemluvil, tak moje maminka se mne ptala, jestli chci jít na tu selekci. Já říkám: ‚Chci na tu selekci, já jim řeknu, že je mi šestnáct, ty jim řekneš, že je ti čtyřicet, a třeba projdeme.‘

Hana Weingarten, roz. Wertheimerová (1929)
Židovského původu, narozena roku 1929 ve Znojmě, dědeček byl majitel továrny na nakládané okurky a kandované ovoce. V roce 1938 museli ze Znojma utéct, nejprve do Jihlavy, pak do Prostějova a nakonec do Prahy. V březnu 1943 odjela transportem do Terezína. V květnu 1944 nastoupila do transportu do Osvětimi. V Osvětimi-Birkenau žila dva měsíce v tzv. rodinném táboře, po necelých třech měsících ji vybrali spolu s matkou na práci do Hamburku.

 

Právě se děje

Další zprávy