Důvodem rostoucí obliby obřích větrných parků jsou mimo jiné klesající náklady spojené s jejich výrobou a instalací. Cena větrných turbín stavěných na moři v poslední dekádě klesla o 48 procent. Větrné farmy se tak staly jedním z nejkonkurenceschopnějších zdrojů energie. Ve své zprávě na to upozorňuje Evropský parlament.
"Potřebujeme hodně zelené elektřiny, abychom splnili své klimatické cíle, a strategie pro obnovitelnou energii z moří je v tomto směru naprosto zásadní," říká dánský liberální europoslanec Morten Petersen, který za zprávou stojí.
Zákonodárci v Bruselu volají nejen po dalších investicích do rozvoje mořských zdrojů energie, ale také po odbourání administrativních bariér. Mořské parky podle nich navíc pomohou snížit závislost Evropy na dovozu fosilních paliv, včetně ruského plynu.
Výstavbu větrných farem dnes nicméně doprovází komplikovaný schvalovací proces. V jeho rámci je nutné splnit i náročná environmentální kritéria. Posuzuje se například dopad na mořské živočichy a ptáky, ale také jejich vzdálenost od již existující infrastruktury, jako jsou plynová potrubí či hlavní trasy dopravních lodí.
"Proces je v současnosti zdlouhavý. K rychlejšímu zavádění napomůže, když se zjednodušíí postupy a technické normy v členských státech," uvádějí europoslanci, podle kterých by členské státy měly například nastavit jasné lhůty pro vydávání povolení.
Europoslanci zároveň zdůrazňují, že je třeba myslet i na ochranu životního prostředí v okolí větrných turbín. Rozvoj větrných parků na moři totiž vzbuzuje obavy ekologů. Světový fond na ochranu přírody již varoval evropské instituce, aby za žádných okolností nepolevovaly z přísných environmentálních standardů. Výstavba projektů by se podle organizace měla vyhnout oblastem se vzácnými ekosystémy.
Novinkou jsou plovoucí turbíny
Světovým průkopníkem, co se týče větrných farem, je Dánsko. Právě u jeho pobřeží v roce 1991 vyrostla první z nich. Dnes už ale mořskou větrnou velmoc představují Velká Británie spolu s Čínou. Třetí pozici žebříčku zaujímá Německo a nemalé kapacity pak stojí také na belgickém a nizozemském pobřeží. Do "mořského větrného" spolku se postupně připojuje také Španělsko, Portugalsko, Itálie, Francie, Irsko či Polsko.
Podporovatelé větrné energetiky dnes vkládají velké naděje především do plovoucích elektráren. Ty lze umístit i v hlubokých vodách a k mořskému dnu je ukotvit za pomocí speciálních lan.
Díky nové technologii se mohou větrné parky stavět i v místech více vzdálených od evropského pobřeží, což má podle expertů hned dvě výhody. Zaprvé, v oblastech daleko od pobřeží je mnohem silnější vítr, což může znásobit výrobní kapacity turbín. Zadruhé, turbíny zkrátka "nejsou na očích" a nekazí lidem zážitek z návštěvy pobřeží.
Prvním takovým projektem se chlubí Portugalsko, které na rozdíl od většiny evropských zemí může využít síly Atlantického oceánu. Plovoucí větrnou elektrárnu se třemi turbínami postavilo zhruba 20 kilometrů od města Viana do Castelo. Lopaty větrných turbín jsou 80 metrů dlouhé a nachází se 210 metrů nad mořskou hladinou, jsou tak vyšší než šedesátipodlažní mrakodrap. Elektřinou zásobují od června roku 2020 zhruba 60 tisíc domácností. Podobné projekty postupně rostou kolem Britských ostrovů, například ve Skotsku či v Irsku.
Evropa je lídr, musí ale přidat
Podle dat Evropské komise by se do roku 2030 měla výroba energie z mořských větrných parků vyšplhat na 60 gigawattů, do roku 2050 pak na 340 gigawattů. Výkon ve výši jednoho gigawattu přitom dokáže udržet v chodu zhruba 750 tisíc domácností.
Organizace Wind Europe, která prosazuje rozvoj větrné energetiky v Evropě, ale upozorňuje, že takové tempo ke splnění evropských klimatických ambic nestačí. Týká se to nejen větrných turbín jako takových, ale i mořských parků.
"Evropa by v letech 2022 až 2026 potřebovala v průměru instalovat více než 8 gigawattů ročně," uvádí k mořským farmám Wind Europe ve své výroční zprávě za rok 2021. Loni přitom bylo v Evropě instalováno jen 3,4 GW mořských větrných elektráren.
Větrné parky - ať už ty na souši či na moři - mohou podle organizace přispět ke snížení cen energií. Podle ředitele organizace Gillese Dicksona musí Evropa jednat ihned a rozvoj větrné energie podpořit, jak finančně tak i administrativně. Klíčem podle něj je i to, aby národní vlády uznaly, že větrná energetika je užitečná.
Tuzemsko ve větru pokulhává
Česko se zatím k větrné energii stavělo opatrně. Zatímco mořské parky jsou pro zemi zapovězené, pozemní turbíny se v tuzemské krajině objevují zřídkakdy. Z větru v Česku pochází jen přibližně jedno procento spotřebované elektřiny, evropský průměr přitom činí 15 procent.
"Ten rozdíl není tím, že by v Česku nebyl větrný potenciál. Ten máme podobně dobrý jako sousední Rakousko nebo jižní Německo. Problémem je přístup státu, který vítr a vůbec obnovitelné zdroje dosud považoval za jakýsi doplněk ke konvenční energetice," kritizuje přístup české vlády Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie.
Tuzemské větrné elektrárny by přitom mohly v roce 2040 pokrýt 31 procent dnešní spotřeby elektřiny v Česku, a to i po zohlednění všech omezení spojených s jejich výstavbou. Alespoň to tvrdí studie z roku 2020, na které Komora pracovala ve spolupráci s Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR.
