Slovenská politička dlouhodobě kritizující režim v Pekingu je jednou ze dvou zástupců východoevropských států, na které mířil čínský hněv. V rozhovoru pro deník Aktuálně říká, že strach nepociťuje.
"Pro moji práci je to povzbuzení, jen mám trošku obavy, abych neohrozila lidi z Číny, se kterými komunikuji, protože kontakt se mnou může být ze strany režimu kriminalizovaný," vysvětluje Miriam Lexmann.
Jak jste se dozvěděla, že vás Čína zařadila na sankční seznam?
Byla to vtipná situace. Ozval se mi kamarád, slovenský novinář, který píše pro jednu světovou agenturu, jestli se nebojím, že mě Čína zařadí na sankční listinu, protože se dalo čekat, že takhle zareaguje na evropské sankce. Já jsem mu napsala, že já určitě nejsem pro miliardovou Čínu hrozba. O několik hodin později mi poslal textovku s linkem na zprávu a se slovy: "Tak už jsi."
Byla jste překvapená?
Byla. Europoslankyní jsem teprve od začátku loňského roku, nastoupila jsem až po odchodu Velké Británie z EU, když Slovensku připadl jeden mandát navíc. Čínou, Hongkongem a Sin-ťiangem (území v Číně, kde žijí perzekvovaní Ujgurové, pozn. red.) se zabývám, ale nečekala jsem, že se ocitnu na seznamu pouhých pěti europoslanců sankcionovaných Čínou.
S jakým pocitem jste to oznámení přijala?
Je to takový zvláštní, nijak příjemný pocit, když vás gigant jako Čína považuje za hrozbu. Ale strach nemám. Pro moji práci je to povzbuzení, jen mám trošku obavy, abych neohrozila lidi z Číny, se kterými komunikuji, protože kontakt se mnou může být ze strany režimu kriminalizovaný. Jde o lidskoprávní aktivisty z Hongkongu, většina z nich už sice žije v zahraničí, ale v Číně mají příbuzné, rodiny. Doufám proto, že ještě nezhorším situaci někoho tam.
Sankce by se měly podle oznámení Číny týkat nejen vás, ale také vaší rodiny. Je na seznamu váš manžel, vaše sestry?
Čína pouze sdělila, že na seznamu jsou naše rodiny. Ale není upřesněno, koho se to přesně týká a do jakého kolena. Je tam dokonce zmínka, že se sankce vztahují i na s námi spojované osoby, což už vůbec nikdo neví, jak si vyložit. Evropský parlament bude chtít, aby to Číňani upřesnili. Myslím ale, že to neudělají, protože jim vyhovuje udržovat nás v nejistotě, koho všeho se sankce týká. Několik lidí z mého okolí podniká v Číně a nevím, jestli se sankce dotknou také jich a bude jim znemožněno odjet do Číny kvůli byznysu. Nedá se to vyloučit.
Miriam Lexmann
Miriam Lexmann (47) je slovenská europoslankyně za Křesťanskodemokratické hnutí. Předtím působila jako zástupkyně slovenského parlamentu v EP a poté několik let vedla evropskou kancelář mezinárodního institutu IRI založeného americkými republikány. Na půdě europarlamentu se věnuje zahraniční politice a lidským právům.
Původně se podepisovala jako Lexmannová, na protest proti novému jazykovému zákonu za vlády Vladimíra Mečiara si - s odkazem na svoje částečně německé kořeny - nechala příjmení upravit na Lexmann. Jejím manželem je prešovský župan Milan Majerský.
Vy sama jste sáhla k nějakému opatření, například že byste si pořídila jiný telefon, kdybyste měla čínský Huawei?
Telefon Huawei naštěstí nemám. Produktům z Číny se dlouhodobě vyhýbám. Jednak kvůli bezpečnosti, ochraně dat, ale i z principiálního hlediska. Jinak se pro mě nic nemění, vycestovat do Číny jsem neplánovala.
Čím konkrétně si svoje zařazení na sankční seznam vysvětlujete?
Byla jsem spoluautorkou kritické zprávy europarlamentu k Hongkongu, když Čína zvýšila represe proti tamním obyvatelům po schválení bezpečnostního zákona, byla jsem stínovou zpravodajkou k Ujgurům v Sin-ťiangu, dlouho veřejně kritizuji investiční dohodu EU s Čínou. A také jsem spoluzakladatelkou a zároveň za Evropský parlament - společně s německým kolegou Reinhardem Bütikoferem, který je také na sankčním seznamu - spolupředsedkyní silné platformy zákonodárců z různých částí světa k Číně.
Jejími členy jsou politici z řady států EU včetně poslance Jana Lipavského a senátora Pavla Fischera za Česko, členové amerického Kongresu, australského parlamentu, japonského a dalších. Ta platforma se rozrůstá a dost intenzivně jsme kritizovali situaci v Sin-ťiangu, agresivní politiku Číny vůči Tchaj-wanu nebo obrovská cla na australské zboží poté, co Austrálie na mezinárodním poli žádala vyšetření úniku covidu-19 z Číny. Asi se to všechno nakupilo, a proto jsem na seznamu. Jsou to ale moje dohady, přesný důvod mi nikdo nesdělil.
Mohla jste si vybrat jiné oblasti, ale ze středu Evropy se věnujete dění v Číně. Proč je důležité ji sledovat?
Slovensko si teď připomnělo 33. výročí svíčkové demonstrace v Bratislavě, což bylo jedno z prvních veřejných shromáždění lidí za dodržování lidských práv v komunistickém Československu. Bylo brutálně potlačené a tehdy se ozvaly s protestem Evropský parlament i americký Kongres. Západ se za nás postavil, ale neměl žádné páky ovlivnit situaci uvnitř našeho státu. My jsme s Čínou v jiné situaci. Velké procento zboží na našich pultech pochází z Číny, vztahy jsou jasné a hmatatelné. Přes ekonomickou provázanost máme možnost tlačit na Čínu, aby se lidskoprávní situace v zemi zlepšila. Je to naše morální povinnost. Když to řešit nebudeme, staneme se morálně spoluzodpovědnými za represe a brutalitu v Číně, za držení milionu Ujgurů v novodobém otroctví v roce 2021.
Čína se za kritiku mstí i ekonomicky. Jak se chcete vyrovnat s tím, že bychom se mohli lidskoprávní kritikou Pekingu dostat do situace, kdy se připravíme o zboží, na němž jsou naše ekonomiky závislé? Když vypukl covid, řada zemí nakupovala roušky v Číně, protože dodat jich rychle v tak velkém množství byla schopná hlavně Čína.
Já jsem přesvědčená, že musíme nastoupit cestu principiálního přístupu. Rozumím závislosti řady evropských firem na dodavatelích z Číny a netvrdím, že změna je možná zítra. Naším strategickým zájmem má ale být hledat způsoby, jak víc obchodovat s demokratickými státy a naše obyvatelstvo přesvědčit, že případná vyšší cena zboží má smysl - což je úkol hlavně pro politiky.
Evropský parlament bude rozhodovat o zmíněné investiční dohodě EU-Čína. Jak budete hlasovat vy?
Evropský parlament nemá šanci změnit obsah dohody, může ji jen schválit nebo zamítnout. Mohli a měli bychom ale požádat Evropskou komisi, aby po Číně vyžadovala ratifikaci mezinárodních konvencí o zákazu nucené práce. Investiční dohoda Peking k ničemu nezavazuje, což je chyba a my bychom to mohli požadovat jako podmínku k zahájení ratifikačního procesu. Když k ničemu v tomto směru nedojde, takřka jistě budu hlasovat proti dohodě. Momentálně je ale otázka, jestli se jí vůbec začneme zabývat, protože v parlamentu přibývají hlasy - a já s nimi souhlasím -, že nemáme vůbec zahajovat proces ratifikace, když Čína uvalila sankce na europoslance.
EU uvalila sankce na čtyři zástupce čínského režimu, což se stalo vůbec poprvé od masakru na náměstí Nebeského klidu v roce 1989. Mění se postoj Evropy k Číně?
Podle mě byla pandemie covidu-19 takovou příručkou pro Evropany, co je vlastně Čína. Vyléčilo je to z naivity, že když spolu výhodně obchodujeme, tak ačkoli Čína je totalitní, komunistický režim, neotočí naši závislost proti nám. Nepovede proti nám dezinformační kampaň, nebude bránit informacím o úniku koronaviru, což v důsledku stojí bezpočet lidských životů. Teď mnozí pochopili, že toho Peking schopný je. Navíc sem v poslední době přišla řada přímých svědectví z Hongkongu, Sin-ťiangu. Kolegové v europarlamentu mluví teď o Číně jinak než ještě před několika měsíci.
