Svým způsobem je to náhoda, že se Mohammed Chahim narodil v roce 1985 ve Fezu. Jeho rodiče v té době už dlouho legálně žili v Nizozemsku. Otec tu pracoval v továrnách a na farmách, s manželkou měl pět dětí a v Maroku si zrovna dávali pauzu. Matka ale právě tady o něco dříve porodila jejich šesté dítě.
"Rodičům už došly nápady, tak jsem dostal jméno Mohammed, které se v islámu běžně dává prvorozeným synům," směje se Chahim ve své bruselské europoslanecké kanceláři.
Do jejich domku v Helmondu, stotisícovém městě na jihovýchodě Nizozemska, přijel jako sotva dvouměsíční kojenec. A vlastně ho nikdy neopustil. V Helmondu vychodil základku i střední školu, ekonometrii vystudoval v nedalekém Tilburgu. Vrací se sem i teď za ženou a dvěma syny každý víkend, z Bruselu to jsou necelé dvě hodiny autem.
"Žili jsme v dělnické čtvrti Helmondu. Většina rodilí Holanďani, pak Turci, Portugalci, my. Všichni pohromadě," říká devětatřicetiletý europoslanec, místopředseda druhé nejsilnější frakce socialistů.
Rodiče pak Chahima dali na katolické gymnázium, protože mělo pověst nejlepší státní školy široko daleko. Otevřené bylo i dětem z jiných rodin, jen všichni museli ctít křesťanský kalendář - Vánoce, Velikonoce a další svátky.
Tahle škola, jak říká Chahim, byla "velmi bílá". "Byl jsem ve třídě jediný nerodilý Holanďan," zmiňuje nad školní fotkou, kde se mezi vesměs světlovlasými dětmi zubí Chahimova tmavší tvář. Tady ho taky začala zajímat politika. "Učili jsme se o politických systémech, hráli si na ministry, hádali se o rozpočet. Strašně mě to bavilo," popisuje.
V té době zároveň poprvé došlo k tomu, co nazývá konfrontací se svým etnickým původem. "Párkrát mě nepustili na diskotéku, ale řekl jsem si: 'fajn, nezasloužíte si moje peníze'. A při mistrovství světa ve fotbale se mě spolužáci ptali, komu fandím, jestli Nizozemsku nebo Maroku," popisuje Chahim. "To bylo ale všechno. Jako dospívající neřešíte, jestli jste Maročan, Holanďan nebo kdo vlastně."
Nesl jsem spoluvinu
Když mu bylo šestnáct, změnil to teroristický útok z 11. září 2001. "Musel jsem se pořád vymezovat vůči al-Káidě a odsuzovat islamisty," uvádí europoslanec. "Vyrostl jsem v kultuře, že každý má být posuzován jednotlivě. A najednou jsem byl považovaný za zástupce celé komunity a nesl spoluvinu za činy vyšinutých jedinců, kteří se mnou neměli nic společného."
Musel kvůli tomu víc přesvědčovat voliče, když později vstoupil do nizozemské Strany práce (PvdA) a opakovaně byl zvolený do vedení helmondské radnice? "Ne, to ne," říká. "Lidé se ale ihned rozdělili na dvě skupiny bez ohledu na své politické názory. Na ty, kteří vám věří a zajímá je váš program. A na ty, kteří vám nevěří děj se co děj, protože jste muslim." Podle svých slov jako sociální demokrat věří v individuální odpovědnost a individuální volbu. "Nechť mě ostatní posuzují podle toho, a ne podle mojí víry," tvrdí.
Z více než sedmnácti milionů obyvatel Nizozemska se stabilně pět procent hlásí k islámu. Země nezažila masivní džihádistické útoky na rozdíl od Belgie nebo Francie, k několika vraždám z nenávisti ale došlo. Stranu tvrdého kritika islámu a přistěhovalectví obecně Geerta Wilderse to loni přivedlo k vítězství v předčasných volbách. Z PVV je dnes vládní strana.
"Myslím, že se krajní pravici podařilo prodat lidem iluzi. Iluzi o tom, že mě a další vyženou ze země a s námi odejdou všechny problémy. Od nedostatku bytů až po přebytek emisí v zemědělství," říká Chahim k nástupu Wilderse. "Já ale nikam neodejdu. Já jsem Holanďan stejně jako on. A taková je většina muslimů v Nizozemsku."
Podle Chahima jeho země integraci cizinců celkově spíš zvládla. Stranu expremiéra Marka Rutteho vede potomkyně tureckých imigrantů, v čele druhého největšího města, Rotterdamu, stojí už od roku 2009 etnický Maročan, cizinci jsou v nizozemské vědě, kultuře i sportu.
V Maroku je moc velký chaos
Kriminalita v Nizozemsku je mezi přistěhovalci vyšší, stejně jako jinde. "Ale nemáme no-go zóny. Prozíravou výstavbou sociálních bytů v minulosti je tu velmi málo segregovaných míst, kde naprostá většina obyvatel jsou cizinci," tvrdí europoslanec.
Změnila se podle něj holandská společnost za dekády, co v ní žije? "Online prostředí se zostřuje, tak asi jako všude," řekne po chvíli váhání. "Tváří v tvář ale myslím ne."
Chahim byl poprvé zvolený do europarlamentu před pěti lety, když ho zlákalo unijní patro rozhodování. Dílem vlastní píle a náhody se záhy stal jedním z klíčových vyjednavačů legislativy v rámci Green Dealu.
"Kolegové o mně mluví jako o holandském frugálovi. No, rádi šetříme," říká Chahim se smíchem o svém přístupu k veřejným zdrojům a pak pokračuje. "Jen jednou se v parlamentu můj původ stal předmětem zájmu. Bylo to během Katargate (uplácení poslanců zástupci států Zálivu, pozn. red.). Dostal jsem od jiného poslance dotaz, jestli se mě pokusili kontaktovat maročtí diplomaté. Když jsem se zeptal proč, řekl, že jsem přece Maročan."
"Ani jsem nevěděl, že je praktikující muslim," reaguje překvapeně Alexandr Vondra (ODS) na adresu Chahima, s nímž seděl ve výboru pro životní prostředí. "Vnímal jsem ho jako politika každým coulem, tvrdého vyjednavače návrhu o CBAMu (uhlíkovém clu, které budou platit dovozci do EU ze "špinavějších" zemí, pozn. red.). Má pověst profesionála," dodává europoslanec.
V létě jezdí Chahimova rodina za příbuznými do Maroka. To se, jak říká, pro něj stalo "prázdninovou destinací" stejně jako pro miliony Evropanů. Miluje údajně marocké jídlo a hudbu. Po dvou týdnech se mu ale už stýská po domově v Nizozemsku.
"My Holanďané jsme velmi zorganizovaní, disciplinovaní, přímí. Mám to rád. V Maroku je moc velký chaos," uzavírá.
