Dříve nepříliš známý politik nyní vede žebříček popularity a velké podpoře se těší i jeho vláda. A to přesto, že zatím nepředvedla slibovanou legislativní smršť.
Infobox
DŮLEŽITÉ OKAMŽIKY
- 31. října 2005 - Vládu premiéra Marcinkiewicze jmenoval do funkce prezident Aleksander Kwaśniewski. Koaliční jednání PiS s Občanskou platformou (PO) zkrachovala již několik dní dříve, když se strany nedokázaly domluvit na rozdělení vládních křesel a PiS s podporou populistické Sebeobrany, nacionalistické Ligy polských rodin (LPR) a Polské lidové strany (PSL) prosadila svého kontroverzního místopředsedu Marka Jurka na post maršálka Sejmu.
- 10. listopadu 2005 - Marcinkiewiczova vláda získala důvěru parlamentu. Kromě vládních poslanců pro kabinet hlasovaly také opoziční zákonodárci ze Sebeobrany, LPR a PSL.
- 6. prosince 2005 - Opoziční LPR dočasně stáhla podporu vlády kvůli nesouhlasu s jejími privatizačními plány. Populistická Sebeobrana navíc začala výměnou za podporu Marcinkiewiczova kabinetu požadovat ministerská křesla.
- 23. prosince 2005 - Ve funkci polského prezidenta nahradil Aleksandera Kwaśniewského Lech Kaczynski, bratr předsedy PiS Jaroslawa Kaczynského.
- 3. ledna 2006 - Premiér Marcinkiewicz přijal demisi ministra státního pokladu Andrzeje Mikosze. Ministr odešel kvůli podezření z finančních machinací - jeho manželka půjčila velkou sumu peněz matce investora, který byl vyšetřován kvůli pochybným transakcím na varšavské akciové burze.
- 7. ledna 2006 - Prezident Lech Kaczynski odvolal ministryni financí Teresu Lubinskou, která krátce po svém nástupu vyvolala rozruch přitakáním ke zvýšení rozpočtového deficitu a kritikou údajné přemíry západních hypermarketů v Polsku. Její místo obsadila Zyta Gilowská, bývalá členka liberální Občanské platformy (PO). Její jmenování nakrátko oživilo naděje na vznik vládní koalice PO a PiS.
- 18. ledna 2006 - PiS navrhla "stabilizační plán" na řešení parlamentní krize. Zavázala se, že pokud malé opoziční strany podpoří státní rozpočet a 11 nejdůležitějších zákonů, nebude usilovat o vyvolání předčasných voleb, které by pro ně mohly znamenat konec parlamentní kariéry.
- 19. ledna 2006 - Sebeobrana a LPR slíbily podporu vlády výměnou za prosazení svých sociálních konceptů, včetně ročního příspěvku v přepočtu asi 4000 korun pro dva miliony nejchudších důchodců a změny v systému sociálních dávek pro nezaměstnané.
- 25. ledna 2006 - Poslanci Sejmu schválili státní rozpočet na rok 2006, předložený vládou. Odvrátili tak prozatím hrozbu předčasných voleb. Kromě vládních zákonodárců hlasovaly pro přijetí rozpočtu i Sebeobrana, LPR a PSL.
- 2. února 2006 - LPR a Sebeobrana podepsaly s PiS takzvaný stabilizační pakt, který má vládě zajistit roční hájení a většinu hlasů v parlamentu k prosazení 144 zákonů, které považuje za důležité kabinet a také tři zmíněné politické strany. Politici nevyloučili, že se pakt v budoucnu může změnit ve vládní koalici.
Kabinet má ale díky dohodě s nacionalisty a populisty konečně slib parlamentní většiny. Otázkou je, jak se to odrazí na obrazu země v zahraničí.
Překvapivá volba Marczinkiewicze
"Podařilo se stabilizovat situaci v zemi, v rámci možností zajistit hospodářský růst a položit základy solidárního státu," vyjmenovává největší zásluhy své vlády Marcinkiewcicz.
Když ho po zářijových parlamentních volbách předseda vítězné strany Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslaw Kaczynski představil jako kandidáta na premiéra, všechny tím zaskočil.
Málokdo bral nominaci nepříliš známého poslance a někdejšího učitele fyziky vážně. Obecně se totiž očekávalo, že se premiérem stane šéf vítězné strany, tedy Jaroslaw Kaczynski.
Ten se ale křesla vzdal proto, aby zvýšil šance svého bratra-dvojčete Lecha Kaczynského v říjnových prezidentských volbách. Poláci by ho asi jinak nevolili, protože by zřejmě nechtěli stejnou tvář ve dvou nejdůležitějších úřadech. Tah vyšel a Lech Kaczynski prezidentské volby vyhrál, premiér se ovšem již neměnil.
Po prezidentských volbách se ale navzdory očekávání sociálně konzervativní straně PiS nepodařilo sestavit koaliční vládu s liberální Občanskou platformou (PO), rozhovory zkrachovaly na rozdělení ministerských křesel. Strana PiS se proto rozhodla pro menšinový kabinet, který v parlamentu získal důvěru díky hlasům populistické Sebeobrany, nacionalistické, ultrakatolické Ligy polských rodin (LPR) a Polské lidové strany (PSL).
Zaznívají rozporuplné reakce
"Marcinkiewiczova vláda je jednou velkou porážkou," myslí si politolog Polské akademie věd Radoslaw Markowski. Poukazuje mimo jiné na dvě personální změny necelé tři měsíce od ustavení vlády.
Kvůli podezření z finančních machinací musel kabinet opustit ministr státního pokladu Andrzej Mikosz, později byla odvolána rovněž ministryně financí Teresa Lubinská.
"Výběr Marcinkiewicze byl trefou do černého," soudí naopak publicista Bronislaw Wildstein. Jako důkaz uvádí jednání o rozpočtu Evropské unie na léta 2007 až 2013.
Polákům se podařilo v sedmiletém období z evropské pokladny získat více, než jim původně nabízela Velká Británie jako země předsedající EU. Polsko tehdy pohrozilo vetem. Stejný argument užilo také při nedávném jednání EU o snížených sazbách daně z přidané hodnoty.
Stabilizační pakt
Zlé jazyky tvrdí, že premiér Marcinkiewicz ve skutečnosti o ničem nerozhoduje, ale opratě drží pevně v ruce předseda vládní strany Jaroslaw Kaczynski. Právě on stál také u zrodu takzvaného stabilizačního paktu.
V něm se Sebeobrana a LPR zavázaly k podpoře vlády a asi 150 zákonů. Politici sice tvrdí, že zatím nejde o koaliční smlouvu, zároveň nevylučují, že se stabilizační pakt v budoucnu nemůže v takovou koalici změnit.
Sebeobrana a LPR jsou vnímány jako extremistické strany a kvůli svým názorům dosud byly na okraji politického dění. Kriticky hodnotí třeba členství země v Evropské unii, LPR dokonce vyzývala k vystoupení z EU. Politici Sebeobrany, včetně jejího šéfa Andrzeje Leppera, mají zase problémy se zákony. Podpisem smlouvy ale strany zřejmě zažehnaly hrozbu předčasných voleb.
Otázkou je, zda cena, kterou za to Poláci zaplatí, nebude příliš vysoká. Odborníci se obávají toho, že kvůli spolupráci s extremisty se polská vláda může dostat do mezinárodní izolace. Stačí připomenout, co se dělo, když se do rakouské vlády dostali Svobodní Jörga Haidera, dodávají.#reklama
