Reportážní knihu Vojenka: O dětech, které dospěly bez varování, začala psát polská novinářka spolupracující s deníkem Gazeta Wyborcza Magdalena Grzebałkowská dva roky před ruskou invazí na Ukrajinu. V polštině vyšla v roce 2021, český překlad ve vydavatelství Absynt před rokem.
Nyní se knize dostává více pozornosti a autorka ji koncem dubna přijela představit do Prahy a Brna. "Velmi jsem se mýlila, když jsem si myslela, že se věnuju historii. To, co se teď děje dětem na Ukrajině, je stejné jako události druhé světové války. Jiná je technika a fakt, že tenkrát válku rozpoutalo Německo a nyní Rusko. Jinak je to stejná hra, jenom s jiným režisérem," hodnotí Grzebałkowská.
Jako příklad uvádí převýchovné tábory, kam ruské jednotky posílají nelegálně unesené ukrajinské děti. Těch by mělo být kolem šestnácti tisíc a Rusko jim tvrdí, že jejich rodiče zemřeli nebo že se jich zřekli. Mimo jiné kvůli této praxi vydal Mezinárodní trestní soud na ruského prezidenta Vladimira Putina mezinárodní zatykač.
Vzpomínky z dětských táborů z dob druhé světové války zachycuje šestačtyřicetiletá Grzebałkowská i ve své knize. Podmínky v těch současných, ruských, jsou podle ní stejné jako kdysi ve stalinských lágrech, ve kterých musely děti bez doprovodu pracovat. Vychovávány byly k lásce k vlasti, která jim byla cizí, běžně umíraly z hladu nebo na léčitelné nemoci a od dospělých se jim místo ochrany dostávalo přehlížení.
"Zpětně pro mě byly nejsilnější příběhy dětí, které se narodily v sovětském lágru," uvádí. "Byla jsem se do jednoho takového v Kazachstánu podívat a pak jsem jezdila po světě a místní děti hledala. Je šílené, že se tam narodí dítě, a co to pro něj znamená," dodává Grzebałkowská, která problematice věnovala celou kapitolu.
Dědičné trauma
Šrámy to zanechalo i na jejich psychickém zdraví. Stejný osud Grzebałkowská předvídá i malým Ukrajincům. "Ze zkušeností vyplývá, že vazba mezi dítětem a rodičem je velmi křehká a v momentě, kdy se na nějakou dobu naruší, je už velmi těžké až prakticky nemožné ji obnovit. To pak ovlivní celý jejich život," líčí.
"Hrdinové mojí knihy, stejně jako další děti vyrůstající ve válce, přišli o své dětství a už se do něj nikdy nemohou vrátit. To stejné se teď děje malým Ukrajincům, ať už těm, kteří v zemi zůstali, anebo z ní prchli," popisuje spojnici mezi minulostí a současností.
V budoucnu, ať už válka skončí kdykoliv, se dle jejího názoru budou muset nejen děti vyrovnávat s traumaty. Nepříjemné prožitky nezmizí ani po desetiletích. "V Polsku je trauma z druhé světové války stále silné a prarodiče ho do jisté míry předali další generaci a poté nám. Válku nosíme v sobě dodnes," popisuje.
"Ukrajinci to mají podobně. I oni v sobě mají trauma z druhé světové války, které pořád nezpracovali. A teď děti, které by se z toho mohly pomalu dostat, ho budou zase předávat dál. Bude těžké se s tímhle vyrovnat," obává se.
Úcta ke vzpomínkám pamětníků
Grzebałkowská využila jednu z posledních možností, kdy s pamětníky druhé světové války mohla mluvit. "Dostala jsem od jedné paní kontakt na třicet lidí. Když jsem se ale k jejich obvolávání za půl roku dostala, polovina z nich už nežila," uvádí. Přesto se jí povedlo mluvit s více než desítkou dětí války.
Vysoký věk zpovídaných a doba, která od války uplynula, měly vliv také na kvalitu jejich vzpomínek. "Problém s tím, jak moc věřit jejich paměti, jsem řešila od začátku," líčí a dodává, že příprava na psaní zahrnovala i studium knih o fungování mozku a paměti.
Proto Grzebałkowská musela všechny získané informace, u kterých to bylo možné a byly pro knihu důležité, ověřovat i z jiných zdrojů. "V řadě případů jsem zjistila, že se mnoho příhod nestalo. Třeba, že ulice, kterou mi někdo popsal, v době války neexistovala. Potom se musím rozhodnout, co je pro mě důležitější - jestli pravda, nebo úcta k člověku, který mi to řekl," vysvětluje.
"Nemyslím si, že by mi někdo lhal záměrně, jen si události nepamatuje správně. Já bych pak v knize sice měla napsané, že to není pravda, ale oni by mohli sedět a plakat, protože pro ně byla tahle určitá vzpomínka důležitá," domnívá se. "Zásadní je úcta k pamětníkům."
