Miliony amerických rodin tento čtvrtek večer zasednou k tradiční bohaté večeři, aby si připomněly Den díkůvzdání. Letos je to 400 let, co osadníci z Anglie, kteří rok předtím na lodi Mayflower dorazili k americkým břehům, oslavili svoji první sklizeň. Na své "dožínky" na podzim 1621 přizvali původní obyvatele, indiány kmene Vampanoagů, kteří osadníkům pomáhali v neznámé, divoké zemi přežít.
Jednasedmdesátiletá Anita Petersová z městečka Mashpee v Massachusetts ale slavit nebude. "My jsme se jen zoufale bránili vyhlazení," uvedla pro deník Washington Post.
Je potomkyní původního kmene. A i když Den díkůvzdání má pravdivé jádro, celý další tradovaný příběh o mírumilovném soužití amerických indiánů a nových osadníků je pro ni jen falešnou legendou.
Americké děti o tom sice na besídkách na základních školách hrají přestavení, pro původní obyvatele USA jde ale ve skutečnosti o bolestnou historii. A uplynulé dva roky jim to znovu tvrdě připomněly.
Pandemie koronaviru zasáhla celou americkou společnost, nejvyšší úmrtnost ale byla mezi původním obyvatelstvem. Podle posledních dat amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) je úmrtnost na covid-19 mezi původním obyvatelstvem více než dvakrát větší oproti bílým Američanům. Navíc předtím než se letos na jaře v USA rozběhlo očkování, byl tento rozdíl až trojnásobný.
Umírají staří i mladí
Do letošního září zemřelo v USA na covid-19 přes 660 tisíc lidí, což znamená jednoho mrtvého na 500 obyvatel. Ve věkové skupině 40 až 60 let je to méně, ale tím více mezi mladšími generacemi vyniká nepoměr mezi většinovou společností a menšinami.
Mezi bílými Američany je to jeden zesnulý na 1300 lidí. U Afroameričanů je to jeden na 480. Mezi původním obyvatelstvem si pandemie vyžádala jednoho mrtvého na každých 240 lidí.
Reportáž deníku Washington Post neuvádí, kolik obětí si covid vzal konkrétně mezi Vampanoagy. Ale aby se co nejvíce uchránili, museli si v době nejvyššího rozmachu pandemie pronajmout hotelové pokoje, když v těsných domácnostech potřebovali oddělit nemocné od zdravých.
Původní obyvatelé představují 1,7 procenta celkové populace USA, na Aljašce je to 16 procent. Jejich zastoupení mezi všemi tamními oběťmi covidu-19 je ovšem takřka dvojnásobné, 28 procent.
Jedním ze zemřelých byl loni v listopadu i sedmatřicetiletý Joe Xavier. Z městečka Pilot Station, kde rodina žije, potřeboval převoz do nemocnice, ale počasí přesun nedovolovalo. Zlepšilo se až v době, kdy pro něho bylo pozdě. "Museli jsme ho dát do pytle. Ne do rakve. Jen do pytle v těch samých šatech. Nemohli jsme ho zaopatřit. Nemohli jsme se nad ním pomodlit," popsala Thecla Xavierová poslední rozloučení se svým synem.
Nemocní, opomíjení, chudí
Ona sama je z 12 dětí. Ve svých čtyřiašedesáti letech ale už zůstala jediná. Ostatní sourozenci zemřeli, tři z nich velmi mladí, před třicátým rokem věku. V její komunitě to není nijak výjimečný příběh, ze všech Američanů umírají původní obyvatelé nejmladší.
Podle čerstvé studie CDC na základě dat z roku 2019 se bílí Američané v tomto roce v průměru dožívali takřka 79 let. Mezi původními obyvateli to bylo ale jen 71 let a konkrétně mezi jejich muži ještě o tři roky méně. Američtí indiáni mají i nejvyšší kojeneckou úmrtnost do jednoho roku věku.
Desi Small-Rodriguezová je z kmene Šajenů. Vyrostla v indiánské rezervaci v Montaně, nyní přednáší demografii a sociologii na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Jen v minulém roce jí umřely čtyři bývalé spolužačky, ve věku 25 až 44 let. Po všech zůstaly děti.
"Jsem z toho smutná. Nutí vás to přemýšlet o všech ostatních. O lidech, se kterými jsem chodila na střední, se kterými jsem hrála basketbal, šla na maturitní večírek… Jsou ve vašem životě a pak už nejsou," svěřuje se deníku USA Today.
Je přesvědčena, že výše zmiňovaná studie CDC ještě nadhodnocuje průměrný věk dožití amerických indiánů. "Vsadila bych poslední dolar na to, že v našich komunitách je to ještě nižší," upozorňuje profesorka, že potřebná data mezi původním obyvatelstvem nejen dlouho nebyla, ale ani dnes nejsou přesně a systematicky sbírána.
Američtí indiáni jsou v USA zdravotně nejohroženější a nemocemi nejpostiženější skupinou. Obezita, cukrovka, kardiovaskulární potíže, chronická onemocnění jater nebo tuberkulóza - v tom všem mají američtí indiáni statisticky nejhorší ukazatele.
Různé studie, například analýza washingtonského think-tanku Brookings Institution, to dávají do souvislosti s obecně horšími životními podmínkami amerických indiánů. S horší dostupností a kvalitou zdravotní péče, s menší vzdělaností nebo se špatnou ekonomickou situací.
Dvě vítězství, ale slavit není co
Profesorka Small-Rodriguezová je prý už unavená z dotazů svého okolí, většinové společnosti, na Den díkůvzdání a jeho odkaz. "Nejsem žádný indiánský suvenýr. Pokud nejste moji studenti nebo spolužáci mého syna, nemám čas vás vzdělávat," napsala na Twitter.
Podle ní je potřeba se bavit o skutečných příčinách podřadného postavení původních obyvatel Ameriky v současné společnosti. Začít by se prý muselo u koloniálních metod, které přistěhovalci uplatnili na původní obyvatele.
I've been asked to teach/talk about Thanksgiving stuff and Natives and erasure and blah blah in different contexts. Listen, my answer will ALWAYS be: NO. I'm not your token Indian. And unless you're my students or my son's classmates, I will never have time to educate you.
— Dr. Dr. Desi (she/her) (@native4data) November 23, 2021
Snaha dnešních amerických indiánů o "pravdivější" popsání historie USA se podobá úsilí amerických černochů o nápravu škod, které podle nich v americké společnosti zanechalo otroctví. V posledních dvou letech jsou v tom Afroameričané hodně razantní - v zemi mizí sochy politiků a generálů spojených s otroctvím a letos v červnu se například poprvé slavil jako federální státní svátek takzvaný Juneteenth, jímž si Američané připomínají konec otroctví.
Američtí indiáni zdaleka nejsou tolik vidět, ale v uplynulém roce si připsali dva zisky. Deb Haalandová z Nového Mexika, příslušnice tamního indiánského kmene Laguna Pueblo, se stala historicky první zástupkyní původního obyvatelstva ve federální vládě, když si ji prezident Joe Biden vybral do svého kabinetu za ministryni vnitra.
A v říjnu Biden jako první prezident USA oficiálně vyhlásil federálním národním svátkem Den domorodého lidu, který teď bude konkurovat Dnu Kryštofa Kolumba (anglicky Columbus Day), kdy si ve Spojených státech už tradičně připomínají Kolumbův příjezd k americkým břehům 12. října 1492.
Američtí indiáni Columbus Day odmítají, což v poslední době mnohde vyústilo i v divoké odstraňování Kolumbových soch z veřejných prostranství.
Uznání vlastního svátku je pro americké indiány důležitým symbolickým krokem. Na jejich každodenní realitu to ale velký vliv mít nebude, jak přinejmenším vyplývá z jejich vyjádření pro americká média. Z nich je navíc vidět, že i letošní Den díkůvzdání bude pro původní obyvatele ještě o něco rozporuplnějším "svátkem" než obvykle.
Například dnešním Vampanoagům připomene něco jiného než první oslavu úrody s osadníky. Připomene jim, že už jednou bezmála zanikli. Zdecimováni nemocemi, které k nim ještě v letech před příjezdem stálých osadníků zavlekli bílí obchodníci z Evropy.
Historici se dohadují, zda to byly neštovice, žlutá horečka, nebo obojí. V každém případě tehdejší ničivá epidemie trvala tři roky a zemřely během ní tři čtvrtiny celého kmene. Vampanoagové ji nazvali časem Velkého umírání a tak si to předávají z generace na generaci.
"O 400 let později stále bojujeme o naši zem, naši kulturu a náš lid," říká Brian Weeden, současný náčelník kmene Vampanoagů. Pro Washington Post potvrdil, že Den díkůvzdání, ve kterém předci sehráli většinovou Amerikou oslavovanou roli, je pro jejich dnešní potomky smutným dnem.
"Den díkůvzdání pro nás neznamená to, co představuje pro mnoho Američanů. Pro nás to vyústilo v mnoho mrtvých a ztrátu kultury," říká Weeden.
