Jako den národního ponížení označili čínští fanoušci čtvrtek 5. září. Udály se dvě velké věci - po dvouletém vyšetřování vyšlo najevo, že hráči a vedení 41 zapojených klubů ovlivnilo výsledky 120 zápasů. Celkem 44 lidí, z toho 38 hráčů, kvůli tomu dostalo doživotní zákaz hraní a čelí obvinění z braní úplatků, za nelegální otevření kasina a za gambling, který Čína zakazuje už od dob diktátora Mao Ce-tunga. Dalších sedmnáct lidí bylo obviněno z úplatkářství a ovlivňování zápasů.
O pár hodin později se Čína v zápase o kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 2026 postavila Japonsku a prohrála 0:7. Šlo o nejhorší prohru od roku 2012, tehdy zápas skončil vítězně pro Brazílii 8:0.
Nešlo přitom o velké překvapení, protože Japonsko je jedním z nejlepších týmů v Asii a v celkovém hodnocení je šestnáctým nejúspěšnějším týmem na světě. Oproti tomu je čínská mužská reprezentace na 91. místě a na mistrovství světa se od roku 1957 nominovala jen jedinkrát, v roce 2002. Tehdy ani jednou neskórovala a vypadla po třech zápasech.
Přesto fanoušci při zářijovém zápase doufali v lepší výsledek. Důvodem byla velká politická kampaň, která slibovala, že se jejich reprezentace nejdřív nominuje, pak bude světový šampionát hostit a nakonec ho i vyhraje. Ze slibů udělat z Číny do roku 2050 fotbalovou velmoc ale nejspíš sešlo.
"Naděje byly vysoké. Proto je zklamání tak velké," řekl loni americkému listu New York Times profesor z Šanghajské univerzity sportu Liou Tung-feng.
Rychlý vzestup a pád čínského fotbalu
S cílem udělat ze země fotbalovou velmoc přišel v roce 2011, tedy ještě před svým nástupem k moci, současný prezident Číny Si Ťin-pching. Ten prohlašuje, že fotbal je jedním z jeho nejoblíbenějších sportů. Od několika světových lídrů dokonce v minulosti dostal fotbalový dres v barvě země se svým jménem.
Jeho vize se chytly firmy, které začaly do fotbalových klubů hojně investovat. Za miliardy měly vzniknout desítky tisíc nových hřišť, týmový sport se měl zařadit i do školních osnov a do roku 2025 se mělo otevřít i 50 tisíc fotbalových základních škol.
Jednu takovou v Šanghaji v roce 2016 otevíral bývalý český fotbalista Pavel Nedvěd, který se také po Davidu Beckhamovi stal ambasadorem čínské superligy. "Je to velkou ctí pro mě a pro celé Česko," řekl tenkrát podle agentury Reuters.
Čínské kluby skupovaly zahraniční fotbalové hvězdy za částky překračující i 50 milionů dolarů (1,1 miliardy korun) a jen v sezoně 2015/2016 za přestupy zaplatily 451 milionů dolarů (přes 10 miliard korun), čímž se dostaly mezi pět nejvíce utrácejících lig na světě, píše stanice CNN.
Už v roce 2018 ale začaly investice klesat, protože kluby každý rok utratily násobně víc, než si vydělaly. Další problémy přišly s pandemií koronaviru a s krachem stavebních firem, které fotbalové kluby často sponzorovaly. Kluby se začaly uzavírat, skončil i vítěz čínské ligy Jiangsu Suning. Zahraniční hráči začali zemi opouštět - ze sta přestupů zůstali v Číně jen tři hráči. Někteří z nich to odůvodňovali izolací během koronaviru, jiní nezaplacením výplat. Pár hráčů dokonce podalo na Mezinárodní federaci fotbalových asociací (FIFA) stížnosti na čínské kluby za neplacení.
William Pi, sportovní konzultant z Pekingu, se domnívá, že pandemie pouze "zhoršila celý finanční scénář čínské superligy, urychlila její pád a téměř znemožnila získat příjmy od sponzorů a vysílatelů".
"Fotbal nemůže posílit zpíváním ód a vyprávěním příběhů. Vyžaduje to schopnosti, fyzický a taktický trénink. Nemůže toho být docíleno prostřednictvím politiky," napsal podle agentury AP na sociálních sítích čínský komentátor a novinář Čang Feng.
Tresty za korupci
Po letech velkých investic a korupce je proto čínský fotbal na stejně neuspokojivé úrovni jako před lety. Jen letos byl za braní úplatků odsouzen k jedenácti letům vězení bývalý viceprezident fotbalové asociace, sedm let za mřížemi dostal ředitel oddělení zápasů. Bývalý ředitel asociace byl v březnu odsouzen dokonce k doživotí.
Boj proti korupci je také jedním z hlavních cílů, se kterým šel Si Ťin-pching do vedení strany a státu. Časopis Foreign Policy uvádí, že právě na fotbale lze vidět, jak se mu to nedaří.
Čína ale zaznamenává úspěchy v reprezentaci žen, jejichž týmy jsou naopak podfinancované, upozorňuje CNN. Na mistrovství světa se nominovaly už osmkrát a nejlépe se umístily druhé. Ve světovém žebříčku FIFA jsou na 18. místě.
Mohlo by vás zajímat: Čína má jednu obrovskou výhodu. Západ se jí v tom nemůže rovnat, varuje sinoložka (1. 8. 2024)
