Santiago - Pro jedny idealista, který zemřel hrdinskou smrtí, pro druhé zločinec, jenž dostal, co si zasloužil. Pro jedny umírněný politik, který bojoval za lepší svět, pro jiné levicový extremista, jenž chtěl ze své země učinit druhou Kubu.
Názory na někdejšího chilského prezidenta Salvadora Allendeho se budou vždy diametrálně lišit podle toho, ze které části světa a ze které poloviny politického spektra pocházejí. Chilané sami na tom nic nezmění, přesto ale chtějí znát pravdu o posledních okamžicích muže, který se 11. září 1973 postavil se zbraní v ruce pučistům.
Oficiální verze hovoří o tom, že spáchal sebevraždu. Vyloučeno ale není ani to, že jej zabili vojáci, kteří tehdy pronikli do prezidentského paláce Moneda, nebo že mu ránu z milosti zasadil jeden z jeho spolubojovníků.
Soudce Mario Carroza, který se nyní zabývá celkem 726 případy osob, jejichž smrt zůstává i dvacet let po pádu diktatury generála Augusta Pinocheta neobjasněna, proto nařídil exhumaci Allendových ostatků.
Smrt vlastní rukou
Verzi hovořící o sebevraždě přijala již v roce 1973 prezidentova rodina, pro radikální levici byla však nepřijatelná, protože se neslučovala s obrazem revolučního hrdiny, pro něhož je porážka stejně jako smrt vlastní rukou nepřijatelná.
Popřel ji krátce po puči kubánský vůdce Fidel Castro, ale také nositel Nobelovy ceny za literaturu, kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez.
Allendovi nejbližší v ni však věří.
"Chceme teď, aby vše bylo potvrzeno justičními orgány," citoval deník La Tercera Allendovu dceru Isabel. "Pro člověka, který miloval život tak jako on, to byl mimořádně odvážný čin."
Sebevraždou zastřelením skončil v kubánském exilu v roce 1977 také život Allendovy nejstarší dcery Beatriz, jež podlehla těžkým depresím. O tři roky později vyskočila z okna jednoho havanského hotelu Allendova sestra Laura, která onemocněla rakovinou.
Loni v prosinci se zabil i prezidentův vnuk Gonzalo, jediný syn Isabel Allendové, poté, co jeho přítelkyně zemřela na leukémii.
Za věrnost lidu zaplatím životem
Když 11. září 1973 ráno Allende zjistil, že proti němu povstala armáda, uzavřel se v prezidentském paláci s mladými aktivisty z jednotky GAP (Grupo de Amigos Personales, Skupina osobních přátel). Byl vyzbrojen kalašnikovem, který mu osobně daroval Castro.
Jeho lidé měli vedle samopalů k dispozici také dva kulomety a tři raketomety RPG-7, odpalované z ramene. Proti obrněncům, jež zaútočily na Monedu, ale neměli nejmenší šanci.
Všechny výzvy k tomu, aby se vzdal, Allende odmítl a v 10:15 pronesl na vlnách rádia Magallanes, jediného, které pučisté ještě nekontrolovali, poslední projev k národu. "Stojím na historické křižovatce a za svou věrnost lidu zaplatím svým životem," prohlásil v něm.
Když ale na prezidentský palác před polednem zaútočily stíhací bombardéry a vojáci pronikli o něco později do prvního patra paláce, nařídil příslušníkům GAP, aby složili zbraně.
Když jeho osobní lékař Patricio Guijón vstoupil kolem půl třetí do prezidentovy kanceláře, našel údajně Allendeho ležícího na pohovce s hlavou prostřelenou dávkou ze samopalu.
Rychlá pitva i rychlý pohřeb
Allendovo tělo poslali pučisté urychleně k pitvě a stejně tak rychle je pohřbili do bezejmenného hrobu na hřbitově svaté Agnes ve městě Viňa del Mar poblíž přístavu Valparaíso, v němž puč začal. Pohřbu se směli zúčastnit - vedle několika zástupců armády - jen dva prezidentovi bratranci.
Pro to, že Allende mohl být zabit, hovoří nesrovnalosti v pitevní zprávě a dokumentu, který sepsala policie 11. září 1973 v prezidentském salónu paláce Moneda.
Ohledání ostatků, jež má provést tým zahraničních expertů, bude velmi obtížné. Jejich první exhumace, uskutečněná v srpnu 1990 krátce před oficiálním státním pohřbem, který Allendemu vystrojil tehdejší křesťanskodemokratický prezident Patricio Aylwin, nebyla provedena odborně a část kostry je poškozená.
Allendeho rodina přesto doufá, že dolní část lebky stále nese jasné stopy toho, že si prezident před osmatřiceti lety skutečně přiložil k bradě Castrův kalašnikov, a pak zmáčkl spoušť.
