Tento týden přesto v rozmezí pouhých tří dnů přinesl dvě události, které ukazují na největší úspěch i jeden z největších nezdarů, jaké v ní až dosud zaznamenal její "vrchní velitel", americký prezident George Bush.
Úspěchem to, co se nestalo
Páteční zpráva o zmařeném útoku teroristů na newyorské tunely připomněla největší triumf spočívající v tom, k čemu od 11. září 2001 nedošlo. Ačkoli tehdy politici i experti předvídali, že další velký teroristický útok na území USA je jen otázkou času, bezpečnostním službám se dosud podařilo USA ochránit.
I tento úspěch je však relativní, neboť celosvětově počet teroristických útoků roste a jen za posledních pár let k nim došlo jak v Evropě (Madrid, Londýn), tak na Blízkém východě (Jordánsko) či v Asii (Indonésie).
Středeční testy severokorejských raket připomněly pro změnu jeden z největších Bushových dluhů ve válce s terorismem. Jeden ze tří členů jím definované "osy zla" získal během pěti let jeho úřadování materiál na minimálně osm jaderných zbraní.
Korejské resty
Bush má jen velmi málo prostředků k tomu, aby režimu Kim Čong-ila zabránil v případném prodeji jaderného materiálu teroristům Nyní navíc KLDR testuje rakety, které by měly být schopny zasáhnout území Spojených států.
"Nacházíme se v okamžiku, kdy se prezident musí rozhodnout, zda chce aby jadernými zbraněmi disponující Severní Korea byla součástí jeho politického odkazu," řekl deníku New York Times Jonathan Pollack z Válečné akademie Spojených států. "Je však čím dál tím jasnější, že Bush může opustit Bílý dům v situaci, kdy bude problém s KLDR daleko horší, než když do úřadu nastupoval."
Infobox
SERIÁL K VÝROČÍ ÚTOKŮ V LONDÝNĚ
Tento článek je třetím závěrečným dílem seriálu, který jsme připravili k prvnímu výročí atentátů v britské metropoli.
- Ve čtvrtek 6.7. vyšel první díl pod názvem
- Rok po Londýnu se Evropa ptá: Kde příště ?
- V pátek 7.7. vyšel druhý díl pod názvem
- Závěť, rok poté: Londýn opět vybuchne
Kritici Bushovi vyčítají, že tento vývoj způsobila jeho zaujatost Irákem, který USA před více než třemi lety obsadily a dosud tam mají rozmístěno na 130 tisíc vojáků. Zklidňování tamní situace tak odčerpává až příliš mnoho vojenských, diplomatických i ekonomických zdrojů.
Ta samá výtka se týká Íránu, který pokračuje ve svém jaderném programu a až dosud odmítá ustoupit tlaku mezinárodního společenství, aby se ho vzdal.
Největší hrozba: jaderné zbraně
Suverénně největší část zahraničně politických a bezpečnostních expertů, které oslovil časopis Foreign Policy přitom označila za největší hrozbu pro Spojené státy právě šíření jaderných zbraní a zbraní hromadného ničení obecně.
"Nemohu si vzpomenout na žádné období v moderních dějinách, kdy byly Spojené státy nuceny vyrovnat se s tolika výzvami najednou," řekl deníku Washington Post prezident nevládní Rady pro zahraniční vztahy Richard Haas.
"Existuje vážné nebezpečí, že Bush předá svému nástupci svět, který je daleko chaotičtější, a zároveň mu přenechá daleko méně zdrojů k tomu, aby se s tím mohl vypořádat."
Jedním z těchto "zdrojů" je přitom i veřejné mínění ve Spojených státech. Analytici upozorňují na to, že v americké společnosti v důsledku zkušenosti s Irákem opět roste vliv izolacionismu.
Starejme se o sebe
Podle průzkumu Pewova institutu zastává v současnosti 42 procent Američanů názor, že by se USA měly starat o sebe a nechat ostatní země jejich vlastním starostem. Před čtyřmi lety bylo přitom takových lidí pouze třicet procent. Tento "irácký syndrom", jak je nazýván, přitom zřejmě přetrvá i poté, co se Američané z Iráku stáhnou.
Irák, Severní Korea a Írán coby zástupci Bushovy osy zla přitom nejsou jediným zdrojem problémů, které musí americká zahraniční politika řešit. Násilnosti a vliv Talibanu narůstají v Afghánistánu, kde Američané koncem roku 2001 otevřeli první frontu války s terorismem. Islámští ozbrojenci se nedávno ujali vlády nad Somálskem, které by se tak mohlo stát útočištěm teroristů.
Je třeba vyhrát válku myšlenek
Experti, které nedávno oslovil časopis Foreign Policy, přitom upozorňují, že USA nemohou válku s terorismem vyhrát čistě s pomocí vojenských prostředků a nezbytnou podmínkou úspěchu je vyhrát válku myšlenek, tedy naklonit si světové veřejné mínění.
Ani tady se však zatím Bushově administrativě nedaří. Antiamerikanismus se po invazi do Iráku dostal v celém světě na rekordní úroveň a od té doby se toho příliš mnoho nezměnilo.
"Aby Bush světu ukázal, že nejsme slabí, sňal z americké moci veškerá omezení. Tím americká moc ztratila legitimitu, což nás v důsledku oslabilo. Aby povzbudil víru Američanů v sebe sama, popřel, že jsme také schopni páchat zlo. Mezitím se Amerika dopustila omylů, které podkopaly důvěru světa v nás a tím nakonec i naši důvěru v sebe sama," napsal ve své nedávno vydané knize The Good Fight americký analytik Peter Beinart.
