Francouzské studentky nesmí do škol v šátku, Nizozemí diskutuje o zákazu burky a v Británii se problémem stal dlouhý islámský oděv džilbab.
V džilbabu do školy nechoď!
Sedmnáctiletá muslimka byla v září 2002 poslána ze školy domů s tím, že její dlouhý oděv halící celé tělo neodpovídá školnímu řádu.
Odvolací soud v Londýně v březnu 2005 rozhodl, že britská muslimská dívka byla ze školy vyloučena neprávem. Rozsudek zdůvodnil tím, že jí bylo odepřeno právo na vzdělávání a na svobodné vyjádření náboženského cítění, což je v rozporu s Evropskou konvencí o lidských právech.
Na její stranu se tehdy přiklonila také manželka premiéra Blaira Cherie Boothová.
Škola v převážně muslimském Lutonu, kterou Šabina navštěvovala, se však nechtěla vzdát a odvolala se. Odvolací soud stejně jako Sněmovna lordů její snahu podpořila.
Sněmovna lordů: Zákaz platí
Představitelé horní komory britského parlamentu argumentovali tím, že školní pravidla oblékání znala Šabinina rodina již před jejím nástupem do ní, měla tak možnost zapsat ji kamkoliv jinam.
"Samozřejmě jsem smutná a naštvaná, že mi rozhodnutí Sněmovny lordů nedalo za pravdu," prohlásila Šabina.
Pro představitele lutonské školy je to naopak dobrá zpráva. Škola podle nich vždy uplatňovala takovou politiku, která vyhovovala všem náboženským skupinám a kulturám, a tento případ byl první.
Osmdesát procent studentů města Luton jsou totiž muslimové a mohou do školy nosit šátky, tuniky i jiné části tradičního oblečení, ovšem ne džilbab. Oděv zakrývající takřka celé tělo by podle vyjádření školy mohl mezi studenty vyvolávat rozpory.
Muslimské skupiny však neskrývají své zklamání.
"V této zemi je řada škol, které nošení džilbabu nezakazují. Celý případ se nemusel k soudu vůbec dostat," prohlásil Tajit Alam z Britské muslimské rady.
Nizozemskem hýbe burka
Tři a půl roku trvající spor připomněl události, které se ve Francii odehrávaly před konečným zákazem nošení islámského šátku, stejně jako židovské jarmulky a vystavování křesťanského kříže ve školách.
Své problémy má i velmi liberální Nizozemí. Koncem loňského roku předložila ministryně Rita Vendonková, která se stará o otázky migrace a integrace přistěhovalců, návrh nezávislého politika Geerta Wilderse týkající se zákazu nošení burek.
Ve svém prohlášení se Wilders nechal slyšet, že nošení burky "je urážkou nás všech, kdo věříme v rovná práva a rovné příležitosti". Vidět ženy, které chodí po ulicích zcela nepoznány, je podle nezávislého poslance nepřípustné.
Burka je považována za nejextrémnější případ zahalování islámské ženy. Pod oděvem se skrývá celé tělo i s tváří. Pouze mřížka umožňuje ženám vidět a přitom zůstat nezahlédnuta.
Ostatní členové vlády se k tomuto zákazu staví obezřetně, a zákon tak pravděpodobně nizozemskému parlamentu nebude vůbec předložen.
Pokud by se tak stalo, Nizozemí by jako první země Evropy nošení burky zakázala.
Otázka zahalování není však problémem pouze evropských států. Neshoda panuje i mezi muslimy, mezi tolerantní muslimskou obcí a islámským fundamentalismem.
