Brusel - Osud Lisabonské smlouvy je stále nejistý, ale evropské lídry již zaměstnává otázka, kdo obsadí nový post stálého předsedy Evropské rady, jenž zavádí Lisabonská smlouva.
Nejžhavějším kandidátem se v tuto chvíli zdá bývalý britský premiér Tony Blair, o kterém se spekuluje už delší dobu. Z evropských státníků jej otevřeně podpořil zatím jen irský premiér Brian Cowen hned po irském referendu, které unijní reformní pakt schválilo.
"Tonyho Blaira si nesmírně vážím, a pokud by měl být opravdu nominován, naši podporu má zajištěnou," řekl o víkendu premiér Cowen.
Ačkoli se Blair díky svým proevropským postojům těší také podpoře dvou velkých evropských státníků - německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, krajané tohoto bývalého lídra labouristů zahájili proti jeho možné kandidatuře na post prezidenta Evropy otevřený boj.
Britští konzervativci mají povětšinou za to, že Blair v čele Evropy bude Británii více škodit než prospívat.
„Horší způsob, jak propagovat EU mezi Brity, si nedokážu představit," říká stínový ministr zahraničí a konzevrativec William Hague v narážce na svůj národ, který se k unijní instituci vždy stavěl spíše euroskepticky. Hague v Paříži a Berlíně lobbuje za nezvolení Blair prezidentem EU.
Nevýrazný emisar
Popularita Tonyho Blaira nejvíce utržila kvůli jeho neoblomné podpoře americké invaze v Iráku. To se stále odráží i v průzkumech veřejného mínění.
Role prezidenta EU
- předsedá unijním summitům
- volen tzv. kvalifikovanou většinou Ëvropskou radou
- funčkní období: 2,5 roku
- nahradí šestiměsíční rotující předsednictví EU
- může být kdykoli odvolán kvalifikovanou většinou v Evropské radě
- nastavuje agendu jednání. V případě silné osobnosti může mít velký vliv na to, co se bude projednávat, míní analytik BBC. V opačném případě jej lídři národních vlád mohou "odsunout na vedlejší kolej".
Poslední studie názorů Britů uskutečněná deníkem The Times naznačuje, že 53 procent by Blaira za prezidenta EU nechtělo. Na druhé straně relativně vysoké procento - 43 - by Blaira hlavou Evropy zvolilo. Domnívají se totiž, že by to mohlo pomoci prosazovat zájmy jejich země.
Mezi voliči Labour party má o něco vyšší podporu - až 66 procentům se expremiérova kandidatura na post prezidenta EU zamlouvá, zatímco 31 procent je proti. U příznivců konzervativců jsou tato čísla téměř zrcadlově opačná - 67 procent je proti a 32 pro Blaira.
Tony Blair po odchodu z postu premiéra působil jako zvláštní emisar na Blízkém východě. Mnozí jej ale kritizovali za neschopnost něčeho dosáhnout a také za jeho nekritický postoj vůči Izraeli.
Expremiér byl postupem času proti své vůli odsunut na vedlejší kolej a pověřen především dohledem nad projekty, které mají pomoci Palestincům revitalizovat ochromenou ekonomiku.
Další muži v řadě
Dalším potenciálním kandidátem na post prezidenta je i lucemburský premiér Jean Claude Juncker. Ten prosazuje, aby se prezidentem Evropy stal představitel z nějakého malého státu. Jak řekl Financial Times Deutschland, „zájmy malých států by byly v ohrožení, pokud by se předsedou stal zástupce z velkého státu".
Proti Junckerovi se ale staví Nicolas Sarkozy, který mu vyčítá, že toho pro řešení krize udělal velmi málo. A bez podpory tak velkého státu, jakým je Francie, Junckerova nominace sotva projde.
Třetím nejčastěji zmiňovaným kandidátem byl nizozemský premiér Jan Peter Balkenende. Toho však nizozemská vláda odmítla podpořit a proto je nyní ze hry.
S novým postem stálého předsedy Rady EU by zaniklo i šestiměsíční rotující předsednictví. Představitelé sedmadvacítky si od této funkce, která by trvala dva a půl roku, slibují větší stabilitu a jednotnější postoj Unie na mezinárodní scéně.
Byť kompetence prezidenta Evropské unie budou přesně dané a relativně omezené, přesto se jedná o velmi prestižní pozici. Budoucí hlava EU by reprezentovala zhruba 500 milionů Evropanů.
