Kalona (USA) - Trefit terč za pomoci luku a šípu by bylo oříškem pro většinu zdravých lidí.
Pokud byste chtěli jako lukostřelec soutěžit na olympiádě, potřebujete nejen pevnou ruku, ale také paže dost silné na to, abyste natáhli tětivu zatíženou na 27 kilogramů.
Američan Matt Stutzman na sílu v rukou nemůže spoléhat. Narodil se totiž bez nich, což se stává zhruba u jednoho z 350 tisíc novorozenců.
Devětadvacetiletý sportovec z dvoutisícového městečka Kalona v americké Iowě ale absenci rukou nepovažuje za handicap.
"Chci se stát nejlepším lukostřelcem na světě," líčí směle své plány. "Když nemáte ruce, může to vypadat jako nereálný cíl, ale když chcete, najdete si cestu. A jestli mi něco nechybí, je to vůle." Zatím je na dobré cestě - patří k favoritům lukostřeleckého závodu na paralympiádě v Londýně.
(text pokračuje pod videem)
Jako Vilém Tell
Rodáka z Kansas City adoptovala jako několikaměsíční dítě rodina, která s oblibou vyrážela na lov. "Táta s bráchou vždy používali luky," vzpomíná Stutzman s tím, že byla jen otázka času, kdy se luku chopí i on sám.
"Přišlo mi to jako skvělá výzva, tak jsem jim řekl ´Myslím, že to zvládnu líp než vy´." Prý se dočkal jen úsměvu, a tak se pustil do díla. "Zkoušel jsem si vygooglovat, jak se naučit střílet bez rukou. Nic jsem nenašel - žádné články, žádná videa. Neexistuje ani žádná knížka ´Lukostřelba pro idioty bez rukou´," vtipkuje o těžkých začátcích.
Proto si prý na YouTube vyhledal videa nejlepších lukostřelců světa a dokola sledoval, jak na to. "V hlavě jsem si představoval, že moje nohy jsou jejich rukama." Chvíli mu prý trvalo přijít na správnou techniku, ale nakonec se to podařilo. "Teď si myslím, že bych to naučil kohokoliv. Přesnosti ne, ale střílení nohama ano," míní.
K závodění se prý dostal náhodou. Loni se s kamarádem vsadil, že na 100 yardů (91,44 metru) dokáže šípem trefit to, co on nezvládne puškou. Nakonec pokořil nejen 100-, ale i 200yardovou vzdálenost. A nyní se dokonce může pyšnit zápisem v Guinessově knize rekordů. Jím vystřelený šíp zasáhl cíl na 210 metrů.
Ve stopách jihoafrického sprintera
Dotáhl to tak daleko, že je členem amerického paralympijského týmu, pouhých 30 měsíců od okamžiku, kdy se prvně chopil luku.
Samozřejmě pomýšlí na první místo. "Nemůžu tvrdit s jistotou, že vyhraju, ale dostanu ze sebe maximum. A pokud se mi to podaří, vím, že mám na zlato."
Tím ale Mattovy plány zdaleka nekončí. Rád by šel ve stopách jihoafrického sprintera Oscara Pistoria, který už - navzdory dvojnásobné amputaci nohou - závodil se zdravými sportovci na loňském mistrovství světa v jihokorejském Tegu. A stále s nadějí vzhlíží k možnosti startovat na letní olympiádě za čtyři roky.
A jak dobrý vlastně Matt Stutzman je? Začátkem letošního roku se zúčastnil největšího halového závodu lukostřelců v Las Vegas. Po prvním dnu mělo bezchybné skóre 54 z více než 1800 účastníků. Třiapadesát z nich potřebovalo k přesné ráně ruce.
