Mnoho lidí volby považuje za podvod a žádá buď prezidentovu rezignaci, nebo nové volby. Lukašenko, který zemi vládne už 26 let, to odmítá. Představitelé opozice jsou zatýkáni nebo je policie nutí opustit zemi, represemi režim reaguje také na demonstrace a na stávky dělníků.
Jen málokdo v České republice ví o Bělorusku a Bělorusech tolik jako Světlana Vránová. Překladatelka z běloruštiny, která přeložila do češtiny pět knih, často do Běloruska jezdí a zná tam mnoho lidí. "Lukašenkův režim tentokrát svým jednáním způsobil to, v co už málokdo doufal. Unavení a lhostejní lidé se změnili v národ, který povstal, aby obhájil své právo na spravedlnost," říká Vránová.
Překvapil vás rozsah protestů proti Alexandru Lukašenkovi po volbách?
Když se na předvolební mítinky Svjatlany Cichanouské začaly scházet tisícové, v Minsku i desetitisícové davy, dalo se tušit, že se ve společnosti něco děje. Už několik let nazrávala situace a Lukašenko to nechtěl vidět. Velké protesty proti výstavbě atomové elektrárny u litevských hranic, velké a dlouhodobé protesty v Brestu proti výstavbě závodu na výrobu baterií… Neustálé zdražování a ekonomické problémy. Bezprecedentní zlehčování koronavirové epidemie a stovky zbytečných úmrtí. To jsou jen některé věci, které ve společnosti kvasily.
Důležité podle mne je i to, že poslední velké protesty byly v roce 2010 a od té doby vyrostla nová generace, generace mladých lidí, kteří ještě nedostali obuškem a ještě neseděli ve vězení, a proto se nebáli.
Takže bylo celkem jasné, že se něco bude dít. Že se Lukašenko nevzdá snadno, to bylo také jasné. Tvrdý zásah se dal čekat, otázkou bylo jen to, co bude po zásahu. Nechají se lidé zastrašit jako před deseti lety, kdy po masakru před úřadem vlády celá země na několik dnů jako by přestala dýchat hrůzou a v následujících letech byla paralyzovaná strachem, nebo to bude tentokrát jinak?
Brutalita zákroku proti demonstrantům šokovala naprosto všechny. Ti lidé vyšli demonstrovat proti zmanipulovaným volbám. Ale v následujících dnech už tam nebyli primárně kvůli volbám. Byli tam, aby vyjádřili svůj nesouhlas s násilím. Lukašenkův režim tentokrát svým jednáním způsobil to, v co už málokdo doufal. Unavení a lhostejní lidé se změnili v národ, který povstal, aby obhájil své právo na spravedlnost. Jestli mě něco překvapilo, pak právě tohle, a moc pozitivně.
Bělorusové a Rusové, to je téma přetřásané neustále v médiích v souvislosti s politickou krizí, která v Bělorusku nastala. Je pravda, že většina Bělorusů hledí na Rusy přátelsky?
Určitě je část Bělorusů, kteří jsou zastánci "ruského světa", chtěli by větší integraci s Ruskem, litují rozpadu Sovětského svazu a obdivně vzhlížejí k prezidentovi Vladimiru Putinovi. Stejně tak ale existuje nemálo Bělorusů, kteří by chtěli od Ruska co nejdále, protože z něj mají strach, a myslí si, že do Běloruska z něj nikdy nic dobrého nepřišlo.
Podle mě je většina Bělorusů někde uprostřed. Chtějí nezávislý suverénní stát, který bude mít dobré vztahy se všemi sousedy, tedy i s Ruskem.
Říkali, že Rusové jim vzali kulturu
Jak jste se dostala k běloruštině? Co vás vedlo se naučit tento jazyk a překládat z něj?
Mám ráda slovanské jazyky. Vždycky jsem dobře mluvila rusky. Pak jsem začala jezdit do Polska a zalíbila se mi polština. Tak jsem se ji naučila. Když jsem poprvé přijela do Běloruska, slyšela jsem všude kolem sebe jen ruštinu. Mí přátelé mi říkali: Rusové nám vzali naši kulturu, vzali nám identitu, zfalšovali historii, desítky let nás okupovali. Ptala jsem se jich: Dobře, ale proč mi to všechno říkáte jejich jazykem, když vám podle vašeho názoru tak ublížili?
A tehdy jsem poprvé slyšela zdůvodnění, které většina Bělorusů opakuje pořád dokolečka. Po všech těch letech rusizace prostě už není možné mluvit bělorusky, je zde totálně ruské prostředí.
Znělo mi to jako nepříliš vynalézavá výmluva. Říkám jim, že se přece ve škole bělorusky učí. I když málo, ale základy ano. Existuje rádio vysílající v běloruštině, běloruská televizní stanice, noviny a časopisy v běloruštině a spousta úžasné literatury. Na vesnicích se mluví bělorusky. Každý se ještě dnes může rozhodnout a může začít mluvit bělorusky. Oni ale znovu opakovali, že to není možné.
A pak jsem konečně běloruštinu uslyšela. Okamžitě mi učarovala. Je to na poslech velmi příjemný, měkký jazyk. Velmi dobře jsem jí rozuměla, připadala mi podobná polštině. A tak jsem svým přátelům řekla: Já vám dokážu, že to jde, i bez těch pár hodin běloruštiny ve škole, bez babiček a dědečků na vesnici a bez běloruských novin. Naučila jsem se bělorusky, od té doby už s Bělorusy z principu mluvím výhradně bělorusky.
A ty překlady?
Překládání vzniklo nějak samovolně. Mezi bělorusky mluvícími přáteli mám jednoho, který napsal knížku "Zlatý věk Běloruska". Pojednává o období reformace, o velkém náboženském i kulturním rozkvětu běloruských zemí v tehdejším Velkoknížectví litevském. V Česku mám kamaráda, který se zabývá stejným obdobím v naší historii, a tak mě napadlo je seznámit. Bělorus přijel a tak nadšeně vyprávěl o jejich historii a o své knížce, až mí čeští přátelé řekli, že bychom tu knížku rozhodně měli mít česky a že ji mám přeložit. Tak vznikl první překlad. Moc mě to bavilo, takže další knížky na sebe nedaly dlouho čekat.
Nakolik se běloruština liší od ruštiny nebo ukrajinštiny?
Zastánci takzvaného ruského světa s oblibou tvrdí, že žádná běloruština ani ukrajinština ve skutečnosti neexistují, že to jsou jenom oblastní nářečí ruštiny. Proto jsem byla na běloruštinu tak zvědavá. Když jsem ji konečně uslyšela, vůbec mi nepřipadala jako ruština. Pro české ucho zní spíš jako divná polština. Pro Čechy, kteří se neučili rusky, je běloruština srozumitelnější než ruština. Ukrajinsky jsem se neučila, ale ukrajinština a běloruština jsou na tom jako čeština a slovenština. Jsou si velmi podobné, když jeden z těch jazyků umíte, druhému automaticky docela dobře rozumíte.
Se změnou režimu se vrátí běloruština
Mnoho se hovoří o tom, že ani v tamních školách se bělorusky moc neučí. Jaká je situace podle vašich zkušeností?
Ve školách mají pár hodin běloruštiny týdně. Říkají, že hlavní problém je, že je běloruština vyučována špatně - prý se ji ve škole naučit nemohou a získat k ní pozitivní vztah je také těžké. Moje zkušenost je ale taková, že když s někým mluvím bělorusky, začne mi buď rovnou také odpovídat v běloruštině, nebo k tomu dojde po nějaké době. Mám několik kamarádů, kteří byli čistě ruskojazyční a po několika společně strávených dnech začali mluvit bělorusky.
Celá má zkušenost jen potvrzuje mé počáteční přesvědčení. Kdokoli z nich může začít mluvit bělorusky teď hned a zbytek jsou výmluvy. Na začátku budou dělat chyby, bude se jim to plést, ale velmi rychle se rozmluví. Celý problém je v tom, že většina z nich nechce.
V posledních několika letech je ale snad možné mluvit o určitém zvýšení zájmu o běloruštinu. Začalo to v době, kdy Rusko vtrhlo na Ukrajinu takzvaně zachraňovat rusky mluvící obyvatele. Bělorusové si uvědomili, že mohou být další na řadě. A při revoluci, která právě probíhá, je zajímavé sledovat, jak lidé na ulici reagují na bělorusky pokládané otázky reportérů nezávislých médií. Mnozí začínají odpovídat bělorusky, až po pár větách se zarazí a přejdou do ruštiny. Věřím, že jakmile se v zemi změní režim, běloruština se může celkem rychle vrátit.
Které běloruské autory máte ráda, případně je překládáte?
Obecně mohu říct, že znám především knihy svých přátel, z nichž jsem pak mnohé přeložila do češtiny. Dětskou fantasy knihu Alakseje Šeina "Sedm kamenů" - je to krásné, napínavé čtení, od kterého je těžké se odtrhnout i dospělému. Dále vězeňské povídky Zmicra Daškieviče "Červ". Zmicer strávil jako politický vězeň za mřížemi celkem více než pět let, přesto dokáže psát o tom prostředí s nadhledem, bez zášti.
Mám ráda zmíněnou historickou knížku Stanislava Akinčyce "Zlatý věk Běloruska". Velmi zajímavé čtení z historie Velkoknížectví litevského, o kterém toho Češi vědí pramálo. Mám ráda i knihy svého přítele Pavla Sieviarynce, od něhož máme v mém překladu knihu "Miluji Bělorusko". Někteří lidé říkají, že jeho próza je sentimentální, nerealistická. Pavel vidí Bělorusko jinýma očima, než ho donedávna viděla většina Bělorusů. Jako pronásledovaný opoziční politik, který odseděl ve vězení v součtu více než sedm let, by měl právo psát o Bělorusku jen ty nejhorší věci. On ale naopak vidí Bělorusko krásné, vznešené, slavné, Bohem milované. Místo negativních věcí dokáže vyjmenovat tři sta věcí, které mohou jiné národy Bělorusům závidět. To se mi moc líbí. Navíc píše nádherným poetickým, květnatým jazykem.
Z běloruských klasiků jsem četla a přeložila memoáry básnířky Larysy Henijušové. V češtině vyšly pod názvem "Paní doktorová 0-287 aneb z Československa do gulagu". Paní Larysa žila s rodinou v Praze, skoro třetina knihy se proto odehrává v československých reáliích viděných očima Bělorusky a to je velmi zajímavé.
