Brusel - Neschopnost belgických politiků dohodnout se na vládním programu láme všechny rekordy. Od parlamentních voleb uplynulo již osmnáct měsíců, nic ale nenasvědčuje tomu, že by král Albert II. mohl v dohledné době jmenovat nového premiéra země.
V úterý oznámil předseda frankofonních socialistů Elio di Rupo, že vzdává svůj - v pořadí druhý - pokus vládu sestavit a informoval o tom také panovníka.
Ačkoliv se vlámští a valonští liberálové, křesťanští demokraté a socialisté před nedávnem dohodli na novém rozdělení dvojjazyčných volebních okrsků na severních předměstích Bruselu, shodu na rozpočtových škrtech a navýšení některých daní nenašli.
"Král připomíná (účastníkům jednání) vážnost situace a zdůrazňuje, že ochrana společných zájmů všech Belgičanů, stejně jako lhůty stanovené Evropskou unií vyžadují, aby bylo rychle nalezeno řešení politické krize," citovala agentura Reuters z oficiálního stanoviska královského paláce.
Těžce zadlužená Belgie zoufale potřebuje schválit rozpočet na příští rok a finanční trhy začínají být silně nervózní. Belgický dluh se vyšplhal na téměř sto procent hrubého domácího produktu země, úroky ze státních dluhopisů se zvedají a zemi hrozí, že jí bude snížen rating.
Obavy v EU
Se vzrůstajícími obavami vzhlíží k politickému patu v Belgii také EU, která v současnosti řeší vysokou zadluženost hned v několika členských zemích Unie.
Úroky z belgických státních dluhopisů raketově vzrostly počátkem listopadu a blíží se nyní hranici pěti procent. Vzhledem k přetrvávající vládní krizi by země mohla být zatažena do dluhové spirály podobně jako Řecko.
Aby se podařilo udržet rozpočet pod třemi procenty hrubého domácího produktu, musí politické strany účastnící se jednání o nové vládě nalézt úspory ve výši 11,3 miliardy eur. To je přibližně desetina rozpočtových výdajů za letošní rok.
Do hry se znovu zkouší dostat vítěz voleb z června 2010, Nová vlámská aliance vedená Bartem De Weverem. Ten nyní králi navrhl, že vytvoří vládu bez socialistů. Di Rupo byl ale letos pověřen sestavením kabinetu právě poté, co po dlouhých měsících vyjednávání s liberály a křesťanskými demokraty neuspěl De Wever.
Ten počítá s tím, že se mu podaří vyvolat nové volby, v nichž by jeho formace mohla podle průzkumů popularity politických stran výrazně posílit.
Nikdo se ale neodváží předpovědět, jaká situace by po volbách, v nichž by mohly ještě výrazněji než v těch předchozích uspět vlámské nacionalistické strany, vznikla.
Zemi totiž hrozí již několik let rozpad, byť se většina Vlámů v průzkumech i nadále vyslovuje pro zachování společného státu s Valony.
