reklama
 
 

Atentát na prezidenta: nejasno i po 44 letech

22. 11. 2007 17:55
O vrahovi prezidenta Kennedyho zůstávají pochybnosti

Dallas/Praha - Letos by se mohl dožít devadesáti let. Kdyby jej ovšem přesně před 44 lety, 22. listopadu 1963, v Dallasu nezabila kulka atentátníka.

John Fitzgerald Kennedy je dodnes ve světě jedním z nejznámějších amerických (bývalých) prezidentů. Zato jeho vrah pro spoustu lidí známý není. Pochybují totiž, že byl usvědčen ten správný.

Muzeum v Elm Street

Budova v čísle 411 v ulici Elm Street v texaském Dallasu hledí svými okny na náměstí Dealey Plaza. Před 44 lety v ní bylo státní skladiště školních učebnic. Dnes tu sídlí okresní úřad. A v šestém podlaží je instituce jednoduše nazvaná Muzeum v šestém podlaží na Dealey Plaza.

Vevnitř, za skleněnou vitrínou, uvidíte místo u schodiště, kde policisté našli mezi krabicemi zastrčenou ostřelovací pušku se zaměřovačem, která prezidenta tehdy zabila.

A skleněná zábrana brání i v přístupu k rohovému oknu. Z něho vrah střílel.

Z ostatních oken ovšem může návštěvník vyhlédnout ven. Pod ním je Elm Street, po níž tehdy přijela prezidentská kolona. Přejížděla přes Dealey Plaza směrem k nedalekému podjezdu, když třeskly výstřely.

Jen fotit se tu z pietních důvodů nesmí.

Námořní pěšák, a pak emigrant

Exponáty muzea umožňují návštěvníkům seznámit se s Kennedyho životem i smrtí. Představují oficiální verzi atentátu, i pochybnosti, které následovaly. Když se zmiňují o muži jménem Lee Harvey Oswald, označují jej za "údajného atentátníka".

Tak nejdříve oficiální verze:

Oswaldovi bylo v době atentátu čtyřiadvacet let. V sedmnácti vstoupil k námořní pěchotě, prošel výcvikem jako obsluha radaru, ale také se učil střílet.

Odtud ovšem brzy odešel a v obratu o sto osmdesát stupňů v devatenácti emigroval do Sovětského svazu. Tam jej zřejmě přijali s nedůvěrou. Nedali mu občanství, jen mu dovolili pracovat v továrně na elektrotechniku, a to ne v Moskvě, ale v Minsku, dnešním Bělorusku. Našel si zde manželku Marinu, a pak požádal o návrat do USA s tím, že jej život v socialismu zklamal. Vrátil se v červnu roku 1962.

Vůz bez střechy

I v USA dělá spíše podřadné práce, odcizuje se manželce, s níž mezitím má dvě dcery. Po různých peripetiích jej 22. listopad 1963 zastihuje s italskou puškou Carcano ráže 6,5 mm v ruce u okna skladiště učebnic, kde krátce předtím nastoupil jako mizerně placený skladník.

Návštěvník muzea si to může představit, když se dívá z vedlejších oken a když se projde v okolí budovy.

V Texasu i v ten listopadový den svítilo slunce a teplota dosahovala nějakých 26 stupňů Celsia. Prezidentský vůz, tmavě modrý opancéřovaný Lincoln Continental, proto jel s odkrytou střechou. Prezident mával lidem na chodnících, aby zapůsobil na budoucí voliče.

Od dubu k lampě

Auto minulo sklad učebnic a pomalou jízdou se od něj vzdalovalo. Když bylo mezi dubem na severní straně Elm Street a druhou lampou pouličního světlení, tedy ve vzdálenosti mezi 53 a 80 metry od okna v šestém podlaží, atentátník na něj začal zezadu střílet. Vypálil třikrát. Podle současných propočtů (odvozených z filmových záběrů) trvala střelba od prvního do třetího výstřelu 8,3 vteřiny.

Pozdější pokusy ukázaly, že zkušení střelci by za těchto podmínek dokázali zasáhnout lidi v autě.

Také střelec z okna v šestém podlaží se strefil. Smrtelně zraněn byl prezident a těžce postřelen texaský guvernér John Connally, který se však uzdravil.

Vražedné zbraně poštou

Svědkové policistům řekli, že slyšeli výstřely ze skladiště učebnic a že viděli za oknem i střelce. Lee Harvey Oswald však mezi muži zákona snadno prošel a budovu opustil, protože působil zcela klidně a policisté se dozvěděli, že tam pracuje. Hledali jiný typ atentátníka.

Oswald odjíždí domů, což je asi šest kilometrů od místa činu, převlékne se, jde zase ven. Nezdá se, že by pomýšlel na útěk. Na ulici jej zastavuje dallaský policista, kterému snad připadal podezřelý. Oswald jej zastřelil revolverem ráže '38.

Jen tak na okraj: Puška i revolver byly objednány písemně, zaplaceny přiloženým šekem, a tak je obchodníci jednoduše poslali na adresu poštovní schránky, kterou si pronajal Oswald...

Zatčení v kině

Po zavraždění strážníka se Oswald skryl v kině, kde jej policisté našli a po potyčce zatkli.

Spousta detailů je zvláštních, ale Oswald je už nestačil vysvětlit. Jisté je snad jen to, že jakoukoli vinu na smrti prezidenta odmítal.

O dva dny později, když jej policisté převáželi z jednoho vězení do druhého, Oswalda zastřelil jiný muž. Jmenoval se Jack Ruby a tvrdil, že to udělal, aby prezidenta pomstil. Ani ten už nic neřekne, za pár let poté zemřel ve vězení na rakovinu.

Osamocený vrah

Návštěvník dallaského muzea v šestém podlaží se může seznámit se závěry vyšetřovacích komisí.

Té první se obvykle říká Warrenova komise podle soudce Nejvyššího soudu, který ji vedl. Usoudila, že Oswald byl osamoceným vrahem bez pomocníků.

V roce 1975 však komise vedená viceprezidentem Nelsonem Rockefellerem zkoumala, jestli na atentátu neměla podíl americká Ústřední zpravodajská služba (CIA). Neprokázala to.

Čtvrtý výstřel, nebo jen šum?

Oproti tomu v roce 1978 komise ustavená Sněmovnou reprezentantů kritizovala předchozí vyšetřování za to, že se pořádně nesnažilo zjistit, jestli nebyl Oswald součástí širšího spiknutí.

Rozbor zvukové nahrávky z vysílačky policejního vozu v Kennedyho doprovodu tehdy vyjevil, že zazněly čtyři výstřely. Existoval ještě jeden střelec, možná skrytý na nedalekém travnatém pahorku. I tam může dnešní návštěvník Dallasu nakouknout a posoudit, jak by se odtud střílelo. Podle komise Sněmovny reprezentantů tento střelec cíl minul a strefil se jenom Oswald.

Speciální skupina Národní akademie věd však v roce 1981 usoudila, že takzvaný čtvrtý výstřel byl jen náhodným hlukem. Což vrátilo do hry závěr o jediném střelci.

Podezřelých víc než dost

Teorií o tom, co se v Dallasu před 44 lety stalo, je tolik, že by se všechny ani nevešly na panely muzea v šestém podlaží.

Podle některých Oswald v době, když byl u námořnictva, nastoupil k CIA, a do Sovětského svazu byl vyslán jako špion. Když se pak vrátil, využila jej mocná americká špionážní služba k odstranění prezidenta, který si prosazoval vlastní politiku.

Jiné domněnky naopak soudí, že Oswald se stal sovětským špionem a vrátil se do USA zabít Kennedyho na příkaz Kremlu. Jedna teorie dokonce říkala, že místo Oswalda přijel z SSSR do Ameriky přestrojený sovětský špion s jeho doklady. Exhumace Oswaldova těla a porovnání zubařských záznamů tuto teorii, jako jednu z mála, vyloučilo: pochován byl opravdu Lee Harvey Oswald.

Mezi podezřelými byla i mafie, kubánský vůdce Fidel Castro, nebo naopak proticastrovští emigranti v USA, kteří chtěli po Kennedym tvrdší postoj proti Kubě. A tak dále a podobně.

CIA by se nakonec prozradila

Když návštěvník z muzea v šestém podlaží odchází, asi si řekne, že vlastně neví, co se opravdu stalo.

Autor těchto řádků si při tom vzpomněl na rozhovor, který v roce 1995 vedl s náměstkem generálního prokurátora státu Minnesota Johnem Tunheimem. Ten měl na starosti vedení další federální komise, jejímž úkolem už nebylo vyšetřovat, nýbrž uvolnit veřejný přístup k dokumentům o vyšetřování, nasbírané různými vyšetřovateli a roztroušené v různých archívech.

"Možná v nich někdo najde nějakou souvislost, která nám zatím unikla," vysvětlil. A připustil, že sám si není jist, jestli byl Lee Harvey Oswald osamoceným vrahem. Měl ovšem zajímavou teorii: "Kdyby za atentátem bylo spiknutí CIA nebo jiné vládní agentury, už bychom se to dozvěděli. To by nakonec někdo prozradil. Ovšem kdyby za ním stála mafie, nevěděli bychom pořád nic. Mafiáni umějí mlčet..."

Tunheimův tým dokončil práci v roce 1998 a povolil veřejný přístup, i na internetu, k většině nasbíraných dokumentů. Obsahují asi čtyři miliony stránek. Zatím v nich nikdo nic nového nenašel.

autor: Josef Tuček | 22. 11. 2007 17:55

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama