Dnes čtyřiatřicetiletý Asejev o traumatech, která zažil, napsal několik knih. Tu poslední, v originále s názvem The Torture Camp on Paradise Street, letos vydá v češtině nakladatelství Grada. Kruté praktiky Asejev popisuje i v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Do ruského zajetí se dostal kvůli své novinářské práci, při níž pod tajnou přezdívkou několik let rozkrýval ruská zvěrstva páchaná na Donbase od roku 2014. Místní úřady ho v roce 2017 odsoudily k 15 letům vězení a k výkonu trestu ho poslali do táboru Izolace, kterému se přezdívá doněcký Dachau. Dachau byl první nacistický koncentrační tábor určený pro politické vězně.
Vězení se nachází v průmyslové části města Doněck za betonovými zdmi bývalé továrny, které se před deseti lety zmocnili Rusové. Nově příchozí jsou nuceni chodit s černými pytli na hlavě. "Měl jsem strach, věděl jsem, kam mě vezou," říká Asejev, který si během dvou let v zajetí prošel doslova peklem.
Ve věznici Izolace zažil několik praktik ruského mučení. K těm nejkrutějším patřil elektrický proud. Rusové k tomu podle Asejeva používají speciální pomůcku, která vypadá jako vojenský polní telefon. Vedou od něj elektrické dráty, které vysílají proudy k různým části těla. Asejev na základě osobní zkušenosti popisuje, že okupanti dráty zavádějí i pod kůži, nejčastěji do pohlavních orgánů. Ke všemu dochází v takzvané komnatě trýzně.
"Položí si vás na velký stůl, který je politý vodou, zavedou dráty a pak spustí elektřinu. Je to neúnosné, proudí elektrický proud a do toho ještě slyšíte vyhrožování sexuálním násilím. Tak prostě řeknete, že jim podepíšete, co chtějí, jen aby to přestalo," vybavuje si svou nejhorší vzpomínku na vězení Asejev.
Také zpráva Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva z roku 2021 uvádí, že vězni v Izolaci byli mučeni, včetně elektrických šoků, předstíraných poprav a sexuálního násilí. Výslechy podle zprávy prováděli zástupci ministerstva státní bezpečnosti Doněcké lidové republiky. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba prohlásil, že věznice nadále funguje a její metody se podobají těm, které nacisté prováděli za druhé světové války v koncentračních táborech.
Od roku 2017 se podle Asejeva na ruských praktikách nic nezměnilo. "Děje se to na Krymu, děje se to všude," říká bývalý novinář, který se teď profesionálně věnuje mapování ruských válečných zločinů. "Jediný rozdíl, který vnímám od začátku invaze, je, že k tomu dochází v masovém měřítku. Sbírali jsme například svědectví po osvobození Chersonu předloni na podzim. Oběti a přeživší nám vyprávěli o naprostých zvěrstvech. Rusové takové praktiky používají i na běžných civilistech," dodává.
Masakr v Buči
Po tom, čím si Asejev prošel v ruském zajetí, říká, že ho už nic jen tak nepřekvapí. To se ale změnilo, když se před dvěma lety procházel se svými kolegy ve městě Buča krátce poté, co tam Rusové hromadně vraždili ukrajinské civilisty.
"Chodil jsem po ulici a nacházel části mrtvých lidských těl. Ruská armáda měla do té doby spíš snahu lidi co nejvíce mučit, aby přinesla velké utrpení, ale v Buči jsem viděl, že cílem najednou bylo co nejvíce lidí zabít a upálit," říká. Zvěrstva, která páchala ruská vojska v Buči, vyšla najevo na jaře před dvěma lety. Ukrajinské úřady tehdy uvedly, že zemřelo více než 300 lidí, a masakr označily za genocidu.
Z vězení Izolace se Asejevovi podařilo dostat během výměny zajatců koncem prosince roku 2019, kdy ho Rusové předali ukrajinským úřadům. Poté se díky české organizaci Člověk v tísni zotavoval v Praze. "Nevěděl jsem, kdo jsem, najednou jsem se ocitl v čistém oblečení v jednom z nejkrásnějších měst světa. Ptal jsem se sám sebe, jestli jsem ten, kdo si užívá krásu kolem mě, nebo někdo, kdo vyšel ze sklepů a myslí jen na pomstu," říká Asejev.
Bojovat ve válce jako povinnost
K Rusům má neutrální vztah, nenávist necítí. Domnívá se ale, že se Rusko už nemůže změnit, a to za žádné vlády. "Rusové nejsou připraveni přijmout odpovědnost za své činy. Je potřeba, abychom si na tu zemi a jeho obyvatele konečně vytvořili velmi pesimistický pohled a na základě toho budovali evropskou politiku," vysvětluje.
Rozhovor probíhal online přímo z prostředí ukrajinské fronty, kde teď Asejev bojuje. Na otázku, proč se vydal do války po všem, co si zažil v ruském zajetí, odpovídá, že narukovat do armády vnímá jako povinnost.
"Jsme v naprosto kritické situaci, nemáme dostatek zbraní ani vojáků. Nastala doba, kdy i novináři, spisovatelé a další známé osobnosti musí brát zbraň do rukou a prostě jít bránit naši zemi. Pořád jsme svobodní, protože máme možnost výběru, a toho si cením. Ale nemohl bych jen přihlížet," uzavírá Asejev.
