Amira Usmanová apaticky drží v náručí svého dvouletého syna Ditu. Jen před pár dny ho přinesla z kliniky pro lidi trpící podvýživou. Amira již kvůli podvýživě přišla o dvě děti, a kdyby se Dita nedostal na kliniku, hrozilo, že by zemřel i on, napsala agentura AP.
"Když jsem ho přinesla na kliniku, dostal mléko a jeho stav se začal okamžitě zlepšovat," poznamenala pětadvacetiletá žena.
Požte si sami
Dita a mnoho dalších etiopských dětí trpících podvýživou bylo zachráněno před strádáním hladem díky programu, jehož cílem je vyškolit Etiopany, aby dokázali sami pomáhat hladovějícím a nečekat jen pasivně na pomoc ze zahraničí.
Projekt zahájilo etiopské ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s americkou nevládní organizací International Medical Corps (IMC) v prosinci loňského roku. Za tu dobu jím prošlo více než 300 zdravotních sester a dobrovolných zdravotníků. Dnes pracují na 33 klinikách, které stojí převážně v nejchudších oblastech Etiopské vysočiny.
"Etiopané budou schopní, a už to dokazují, pomáhat si navzájem a být méně závislí na pomoci zvenčí," řekl Merafia Mamo, regionální koordinátor IMC, která se školení zdravotníků po celém světě věnuje již od roku 1984.
Hladovějících o polovinu méně
"Doufáme, že se nám podaří v příštích několika letech snížit počet lidí trpících hladem o 50 procent. To se však nestane, pokud si nezačneme pomáhat sami," přiblížil cíle programu Hadi Sani, ředitel zdravotnického střediska ve městě Haromaja, které leží asi 500 kilometrů východně od etiopské metropole Addis Abeby.
Situace ve východní Africe je vážná. Podle OSN trpí hladem v Etiopii, Keni, Eritreji, Somálsku a Džibutsku na osm milionů lidí. Zhoršit ji navíc mohou důsledky letošního sucha, které zničilo většinu úrody. Ve východní Africe tak akutně hrozí vypuknutí hladomoru.
Mezinárodní organizace již vydaly varování, že pokud nebude do této oblasti urychleně dopraven dostatek potravin, vody a léků, může se opakovat situace z roku 2000, kdy jen v Etiopii zemřelo na podvýživu téměř 100.000 lidí.
Jedním ze zdravotníků, kteří prošli tímto programem, je i Kidanemariam Tamirat. Nyní pracuje na klinice ve městě Kore, vzdáleném asi 50 kilometrů od Hararu. Na nedostatek klientů si podle svých slov nemůže stěžovat. Vždy stojí před obtížnou volbou, které pacienty přijmout, a které odmítnout.
Ve stejné situaci byl i s roční holčičkou Kiar. Na kliniku ji přinesla její babička. Má pohublé ruce a na těle uvolněnou kůži. Podle měřítek Mezinárodní zdravotnické organizace (WHO) však její stav ještě neodpovídá kritériím pro hospitalizaci. Holčičku na klinice přesto nechal a její babičku poslal domů se zásobami jídla. "Kdyby tu zůstala, ostatní členové její rodiny by strádali."
